Prusko
Prusko byl historický stát ve střední Evropě, který se od 16. století vyvinul z řádového a později světského Pruského vévodství a v letech 1701–1918 vystupoval jako Pruské království. Proslulo disciplinovanou armádou, efektivní správou a klíčovou rolí při sjednocení Německa v 19. století.
Historie
Kořeny Pruska sahají do středověku k moci Řádu německých rytířů v Pobaltí. Na území původních pruských (baltských) kmenů vybudoval řád vlastní stát, který se stal významným hráčem v regionu. Zlom přinesla porážka řádu a postupná ztráta jeho politické síly. Roku 1525 došlo k sekularizaci řádového státu a vzniklo Pruské vévodství, které se stalo lénem polské koruny. Tím se položil základ pozdějšího pruského státu, i když jeho budoucí význam tehdy ještě nebyl zřejmý.
V 17. století se klíčovým aktérem stali Hohenzollernové. Braniborský kurfiřt získal Pruské vévodství do personální unie s Braniborskem, čímž vzniklo soustátí často označované jako Braniborsko-Prusko. Postupně se dařilo posilovat nezávislost na Polsku a budovat centralizovanou správu, která se stala jedním z hlavních pruských „poznávacích znaků“. Roku 1701 se kurfiřt Fridrich III. korunoval jako Fridrich I. králem v Prusku, čímž vzniklo Pruské království. Toto povýšení nebylo jen otázkou prestiže: usnadnilo diplomacii a posílilo postavení státu v evropské politice.
18. století bývá spojováno s prudkým vzestupem pruské moci. Za Fridricha II. Velikého se Prusko stalo velmocí: získalo Slezsko a upevnilo svou pozici díky kombinaci vojenské síly, důsledné správy a promyšlené hospodářské politiky. Právě tehdy se utváří obraz Pruska jako státu, který dokáže z relativně omezených zdrojů „vytěžit“ maximum – především díky efektivnímu výběru daní, důrazu na úřady a na armádní organizaci. Současně však pruský model přinášel i vysoké nároky na obyvatele a silnou roli státu v každodenním životě.
Na přelomu 18. a 19. století prošlo Prusko otřesem v napoleonských válkách, což paradoxně otevřelo prostor pro reformy. Postupně se měnila armáda, správa i vzdělávání a stát hledal nový způsob, jak udržet konkurenceschopnost v rychle se měnící Evropě. V druhé polovině 19. století se Prusko stalo hlavním hybatelem německého sjednocení. Pod vedením Otto von Bismarcka dokázalo vyhrát několik klíčových konfliktů a roku 1871 vzniklo Německé císařství, v němž měl pruský král zároveň titul německého císaře. Tím se pruské dějiny přelily do dějin moderního Německa, protože Prusko bylo v rámci nového státu největší a politicky rozhodující zemí.
Prusko jako monarchie zaniklo po první světové válce roku 1918. V meziválečném období existovalo jako Pruský svobodný stát v rámci Německa, ale po druhé světové válce bylo Prusko spojenci oficiálně zrušeno, protože bylo vnímáno jako symbol militarismu a starého mocenského uspořádání. Název Prusko však zůstal hluboko zakořeněný v evropské paměti a dodnes označuje významnou historickou tradici, která ovlivnila politiku, armádu i správu ve střední Evropě.
Prusko a mince
Pruské dějiny jsou pro numismatiku mimořádně bohaté, protože stát razil mince v dlouhém časovém rozpětí a v různých měnových soustavách. Sběratelsky atraktivní jsou zejména ražby 18. století spojené s Fridrichem II. Velikým, kdy se na mincích objevují výrazné portréty a titulatura a zároveň se odráží proměny měnové politiky v době válek. V 19. století jsou pak důležité pruské tolarové a později markové emise, které ukazují cestu od regionální měny k modernějšímu německému měnovému systému.
Pro sběratele je užitečné sledovat tři roviny: panovníka a období, konkrétní nominál a mincovnu a také stav zachování. Pruské mince často nesou jasné značky mincoven (podle období a města), což umožňuje dobře mapovat jejich původ. U stříbrných nominálů se vyplatí kontrolovat přirozenost povrchu a stopy po čištění, u zlatých ražeb zase hraje vedle zachovalosti roli i obsah kovu. Prusko navíc nabízí široké téma „od drobných oběžných mincí po reprezentativní zlaté kusy“, takže je vhodné jak pro začátečníky, tak pro specializované sbírky zaměřené na konkrétního panovníka, válku nebo mincovní reformu.
