Prusko

Prusko bylo německým státem, který od sedmnáctého do dvacátého století vyrostl z malého braniborského markrabství v evropskou velmoc a sjednotitele Německa. Pruští králové, zejména Fridrich II. Veliký, vybudovali disciplinovanou vojenskou monarchii s efektivní státní správou. Pruské mincovny v Berlíně, Královci a Vratislavi razily tolary, zlatníky a od roku 1871 německé marky, které se staly symbolem pruské hospodářské síly.

Historie

Prusko původně označovalo území baltských Prusů mezi Vislou a Němenem. Ve třináctém století oblast dobyl Řád německých rytířů, který zde vytvořil křižácký stát. Po porážce u Grunwaldu 1410 a třináctileté válce se řádový stát rozpadl. Východní Prusko se stalo polským lénem, západní zůstalo řádu. V roce 1525 velmistr Albrecht Braniborsko-Ansbašský sekularizoval řádový stát a vytvořil Pruské vévodství jako první protestantský stát v Evropě. V roce 1618 Prusko zdědili braniborští Hohenzollernové, čímž vznikl základ budoucí velmoci.

Fridrich Vilém, Velký kurfiřt (1640-1688), položil základy pruské moci. Po třicetileté válce přebudoval zpustošené Braniborsko, vytvořil stálou armádu a centralizovanou správu. Jeho syn Fridrich III. získal v roce 1701 královský titul jako Fridrich I. "král v Prusku" výměnou za podporu císaři ve válce o španělské dědictví. Fridrich Vilém I., "král voják" (1713-1740), vybudoval čtvrtou největší armádu v Evropě přes malou populaci země. Jeho syn Fridrich II. Veliký (1740-1786) využil této armády k dobytí Slezska a povýšení Pruska mezi velmoci. Osvícenský absolutista reformoval právo, podporoval vzdělání a náboženskou toleranci.

Po porážce od Napoleona v roce 1806 prošlo Prusko zásadními reformami. Stein a Hardenberg modernizovali stát, Scharnhorst a Gneisenau armádu. Prusko vedlo osvobozenecké války proti Napoleonovi a na Vídeňském kongresu získalo Porýní a Vestfálsko. V devatenáctém století Prusko soupeřilo s Rakouskem o vedení Německa. Otto von Bismarck, "železný kancléř", využil "politiky krve a železa" k sjednocení Německa pod pruským vedením. Po vítězstvích nad Dánskem, Rakouskem a Francií bylo v roce 1871 vyhlášeno Německé císařství s pruským králem jako císařem. Prusko zůstalo dominantní částí říše až do roku 1918. Výmarská republika omezila pruskou autonomii, nacisté Prusko v roce 1934 fakticky zrušili. Formálně bylo Prusko rozpuštěno spojeneckou kontrolní radou v roce 1947.

Pruské mincovnictví

Pruské mincovnictví začalo v šestnáctém století v Královci, sídle pruských vévodů. První pruské tolary razil Albrecht Braniborsko-Ansbašský s vévodským erbem a černou orlicí. Po spojení s Braniborskem vznikl duální mincovní systém - berlínská mincovna razila braniborské mince, královecká pruské. Fridrich I. zavedl jednotnou měnu a razil první pruské zlaté dukáty jako král. Fridrich II. Veliký využíval mincovnictví k financování válek - během sedmileté války razil znehodnocené mince ze saského a polského stříbra.

Prusko bylo průkopníkem moderního mincovnictví. V roce 1750 zavedlo kurantní tolar jednotné váhy a ryzosti. Berlínská mincovna se stala technologickým lídrem - první používala parní stroje a hydraulické lisy. Pruský zlatý friedrich d'or konkuroval francouzskému louisdoru. Po napoleonských válkách Prusko vedlo německou měnovou unifikaci. V roce 1857 iniciovala Vídeňská mincovní smlouva, v roce 1871 zavedlo jednotnou říšskou marku. Pruské mincovny v Berlíně (značka A), Hannoveru (B), Frankfurtu (C) a Královci produkovaly většinu německých mincí. Pruské mince s portréty Fridricha II. Velikého a císaře Viléma I. patří mezi nejkrásnější německé ražby.

Zajímavosti

• Fridrich II. Veliký osobně navrhoval motivy na pruských mincích včetně hesla "Pro Gloria et Patria"
• Pruská státní banka byla první, která zavedla hypoteční zástavní listy kryté pozemky
• Berlínská mincovna vyrazila během první světové války nouzové mince z hliníku a železa
• Pruský "Kurfürstentaler" z roku 1680 je největší pravidelně ražený německý tolar vážící 60 gramů
• Poslední pruská mince byla vyražena v roce 1918 s portrétem Viléma II., který abdikoval o měsíc později