Rýnský spolek

Rýnský spolek byl svazek německých států pod ochranou francouzského císaře Napoleona Bonaparta, který existoval v letech 1806–1813. Vznikl po rozpadu Svaté říše římské a zahrnoval většinu německého území s výjimkou Rakouska a Pruska. Pro numismatiku má význam především díky zásadním změnám v mincovnictví členských států, které reflektovaly nové politické uspořádání střední Evropy.

Historie

Rýnský spolek, oficiálně nazývaný Konfederované státy rýnské (francouzsky États confédérés du Rhin, německy Rheinbund), vznikl jako přímý důsledek Napoleonových vítězství v roce 1805. Po drtivé porážce rusko-rakouských vojsk v bitvě u Slavkova a následném prešpurském míru se zhroutila tradiční mocenská struktura střední Evropy. Napoleon využil situace k zásadní reorganizaci německého prostoru.

Dne 12. července 1806 podepsali zástupci šestnácti německých států a Francie v Paříži takzvaná Rýnská spolková akta, zakládající dokument nového státního útvaru. Mezi spoluzakladatele patřila nejvýznamnější německá království a velkovévodství – Bavorsko, Württembersko, Bádensko, Hesensko-Darmstadtsko a další. Článek první dokumentu stanovil, že všechny zúčastněné státy vystupují natrvalo ze svazku Svaté říše římské.

Reakce císaře Františka II. na vznik Rýnského spolku byla nevyhnutelná. Dne 6. srpna 1806 složil hodnost římského císaře a prohlásil Svatou říši římskou za zaniklou. Tím skončila existence politického útvaru, který trval osm set čtyřicet čtyři let a jehož počátky sahaly ke korunovaci Karla Velikého roku 800. František nadále vládl pouze jako rakouský císař pod jménem František I.

Napoleon získal podle článku 12 spolkových akt titul protektora konfederace. Tato funkce mu umožňovala využívat vojenský potenciál členských států pro své válečné tažení, aniž by musel přímo zasahovat do jejich vnitřní správy. Spolkový sněm měl podle ústavy zasedat ve Frankfurtu nad Mohanem a dělit se na radu králů a knížecí radu. V praxi však tyto instituce nikdy plně nefungovaly a Napoleon řídil spolek prostřednictvím bilaterálních vztahů s jednotlivými panovníky.

Po porážce Pruska v bitvě u Jeny a Auerstedtu v říjnu 1806 se Rýnský spolek rychle rozšiřoval. V prosinci téhož roku přistoupilo Saské království, v listopadu 1807 nově vytvořené Vestfálské království, do jehož čela Napoleon dosadil svého bratra Jérôma Bonaparta. Do roku 1808 spolek zahrnoval téměř všechna německá území s výjimkou Rakouska, Pruska a několika severních oblastí. Celkem se k němu připojilo třicet devět států různé velikosti od mocných království po drobná knížectví.

Členství ve spolku přinášelo německým státům určité výhody. Napoleon je odměňoval územními zisky na úkor sekularizovaných církevních panství a mediatizovaných drobných říšských stavů. Bavorsko, Württembersko a Sasko získaly královské tituly, Bádensko a další území byla povýšena na velkovévodství. Tato proměna titulatur se okamžitě promítla do mincovních legend a státní symboliky.

Členské státy však musely plnit vojenské závazky vůči protektorovi. Jejich armády se účastnily Napoleonových tažení včetně katastrofální výpravy do Ruska v roce 1812, kde německé kontingenty utrpěly těžké ztráty. Rostoucí válečná břemena a hospodářské problémy způsobené kontinentální blokádou postupně podkopávaly loajalitu členských států.

Zlom nastal po Napoleonově porážce v bitvě národů u Lipska v říjnu 1813. Členské státy začaly hromadně opouštět spolek a přecházet na stranu protinapoleonské koalice. Bavorsko jako první z významných členů podepsalo 8. října 1813 smlouvu s Rakouskem a obrátilo zbraně proti Francii. Ostatní státy následovaly jeho příkladu a Rýnský spolek se během několika týdnů rozpadl.

Na Vídeňském kongresu v letech 1814–1815 byl Rýnský spolek nahrazen Německým spolkem, volnějším svazkem pod předsednictvím rakouského císaře. Nové uspořádání však zachovalo mnohé změny, které napoleonská éra přinesla – zjednodušenou mapu Německa, povýšené tituly panovníků i modernizované správní struktury.

Mincovnictví a numismatický význam

Vznik Rýnského spolku znamenal zásadní proměnu německého mincovnictví. Členské státy získaly plnou vnitřní suverenitu včetně práva razit vlastní mince bez ohledu na říšské předpisy. Tato změna se okamžitě projevila v úpravě mincovních legend, které nahradily odkazy na zaniklou říši novými tituly panovníků.

Bavorské, württemberské a saské mince začaly nést královské tituly (König, Rex), bádenské a hesenské ražby velkovévodské (Großherzog, Magnus Dux). Změna titulatur poskytuje numismatikům přesné datovací vodítko – mince s královskými tituly z těchto států vznikly nejdříve v roce 1806.

Napoleon prosazoval v Rýnském spolku decimální měnový systém po francouzském vzoru. Některé státy, především Vestfálské království, zavedly frank jako hlavní měnovou jednotku. Vestfálské franky a centimes patří k charakteristickým numismatickým památkám napoleonské éry v německém prostoru. Jiné státy si zachovaly tradiční měnové systémy založené na tolarech a krejcarech, avšak přizpůsobily je novým standardům.

Medailérská produkce spolku odrážela nové politické uspořádání. Vznikaly pamětní medaile k povýšení panovníků na krále či velkovévody, k územním ziskům, vojenským tažením po boku Francie i k významným událostem napoleonské epochy. Tyto medaile často kombinují tradiční německou ikonografii s prvky francouzského empírového stylu.

Zvláštní kapitolu představuje mincovnictví Frankfurtského velkovévodství, vytvořeného roku 1810 pro knížete-primase Karla Theodora von Dalberga. Frankfurt jako tradiční korunovační město římských císařů se stal centrem spolku a jeho mince z tohoto období dokumentují přechodné období mezi starou říší a novým uspořádáním.

Po zániku Rýnského spolku se většina členských států vrátila k tradičním měnovým systémům, avšak reformy provedené v napoleonském období zanechaly trvalou stopu. Zjednodušení mincovní soustavy a modernizace mincoven připravily půdu pro pozdější německou měnovou unifikaci.

Zajímavosti

• Lichtenštejnské knížectví bylo jedním ze spoluzakladatelů Rýnského spolku a tento malý stát existuje dodnes jako jediný pozůstatek spolku v původních hranicích.
• Vestfálské království, vytvořené Napoleonem pro jeho bratra Jérôma, bylo prvním německým státem s ústavou garantující rovnost občanů před zákonem a náboženskou svobodu.
• Napoleon nikdy osobně nenavštívil zasedání spolkového sněmu ve Frankfurtu – spolek řídil z Paříže prostřednictvím svých diplomatů.
• Některé drobné státy Rýnského spolku, jako knížectví Isenburg nebo Leyen, byly tak malé, že jejich mince patří dnes k největším numismatickým raritám.