Rytíř

Rytíř je příslušník středověkého vojenského stavu, který složil slavnostní slib věrnosti a služby, zavázal se dodržovat kodex cti a chránit slabé, za což získal právo nosit meč, ostruhy a erb. Tento elitní bojovník v těžké zbroji představoval páteř feudálního vojska a ztělesnění křesťanských a šlechtických ideálů. V numismatice se rytířská symbolika objevuje na mincích prostřednictvím zobrazení obrněných jezdců, mečů, štítů s erby a křížů rytířských řádů.

Historie

Rytířstvo vzniklo v 8.-9. století z francké těžké jízdy, když Karel Martel a Karel Veliký vytvořili systém vojenské služby výměnou za půdu. Vynález třmenu umožnil efektivní boj z koně s kopím a mečem. Výzbroj a výcvik těžkooděnce vyžadovaly značné prostředky, což vedlo k vytvoření specializované vojenské vrstvy. Latinský termín miles původně znamenal vojáka, postupně získal význam šlechtického bojovníka. Staročeské rytieř pochází z německého Ritter (jezdec).

V 11.-12. století se rytířstvo formovalo jako uzavřený stav s vlastní kulturou. Křížové výpravy povýšily rytíře na obránce víry bojující proti nevěřícím. Vznikaly rytířské řády - templáři, johanité, němečtí rytíři - kombinující vojenskou službu s řeholními sliby. Dvorská kultura vytvořila ideál rytíře jako statečného bojovníka, věrného vazala a dvorného kavalíra. Literatura o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu kodifikovala rytířské ctnosti.

V českých zemích se rytířský stav etabloval za posledních Přemyslovců. Zlatá bula sicilská 1212 uznala české království s vlastní šlechtickou hierarchií. Rytíři (milites) tvořili nižší šlechtu mezi prostými zemany a vyššími pány. Přemysl Otakar II. podporoval rytířskou kulturu, pořádal turnaje a založil rytířské družiny. Za Jana Lucemburského, "rytířského krále", dosáhla dvorská kultura vrcholu. Jan zemřel v bitvě u Kresčaku 1346, slepý přivázaný ke dvěma rytířům.

Obřad pasování na rytíře se vyvinul ve složitý rituál. Adept (panoš) musel prokázat šlechtický původ, projít výcvikem a sloužit zkušenému rytíři. Před pasováním držel vigilie - noční bdění v kostele. Následovala koupel symbolizující očistu, oblečení do nových šatů a slavnostní mše. Pasující rytíř udeřil adepta mečem na rameno se slovy "buď statečný rytíř". Nový rytíř obdržel ostruhy, meč a erb. Složil přísahu chránit církev, vdovy a sirotky.

Vrchol rytířské kultury představovaly turnaje - rytířské hry simulující bitvu. Klání spočívalo v souboji na koních s kopími, půtka byl pěší souboj meči. Vítěz získával koně a zbroj poraženého, slávu a přízeň dam. Turnaje regulovaly přísné předpisy, přesto docházelo ke smrtelným zraněním. Dvorská láska k nedostupné dámě inspirovala rytíře k hrdinským činům. Trubadúři a minnesängři opěvovali rytířské ideály ve verších.

Pozdní středověk přinesl úpadek vojenského významu rytířstva. Střelné zbraně - kuše, později palné - prorazily nejlepší brnění. Bitvy u Kresčaku 1346 a Azincourtu 1415 ukázaly zranitelnost těžké jízdy. Profesionální žoldnéřské armády nahrazovaly lenní vojsko. Rytířství se transformovalo na dvorskou šlechtu s ceremoniální funkcí. Maximilian I. "poslední rytíř" se snažil obnovit rytířské ideály. Moderní rytířské řády jako Řád zlatého rouna nebo Podvazkový řád jsou pouze čestnými vyznamenáními.

Rytířská výzbroj a symbolika

Rytířská zbroj prošla dlouhým vývojem. Raně středověká kroužková košile vážila 15 kg a chránila před sečnými ranami. Ve 13. století se přidaly pláty na hrudník a končetiny. Gotická plátová zbroj 15. století vážila 25-30 kg, ale rovnoměrně rozložená váha umožňovala pohyb. Přilba se vyvinula z jednoduché "normanky" přes hrncovou až po šalíř s pohyblivým hledím. Kvalitní milánská nebo augsburská zbroj stála jako celá vesnice.

Výzbroj zahrnovala specializované zbraně. Meč jako symbol rytířské cti měl jméno a považoval se za posvátný. Kopí dlouhé 4 metry bylo hlavní útočnou zbraní při jízdním útoku. Palcát, řemdih nebo válečná sekera sloužily k proražení zbroje. Štít s rodovým erbem identifikoval rytíře v bitvě. Válečný kůň (destrier) speciálně cvičený pro bitvu stál jako tři běžní koně.

Rytířská symbolika na mincích vyjadřovala vojenskou moc a legitimitu. Jezdec s mečem na pražských groších symbolizoval českého krále jako ochránce země. Svatý Jiří zabíjející draka představoval ideál křesťanského rytíře. Mince rytířských řádů nesly kříže - templářský, maltézský, německý. Turnajské medaile připomínaly vítěze klání. Ostruhy, meče a přilby v městských erbech dokumentovaly rytířské výsady měšťanů.

Zajímavosti

• Templářští rytíři vytvořili první mezinárodní bankovní systém, převáděli peníze bez fyzického transportu
• Český rytíř Jan Žižka nikdy neprohrál bitvu, ačkoliv byl od mládí jednooký a později oslepl úplně
• Rytířský slib obsahoval 12 bodů včetně zákazu útěku z bitvy, dokud vlaje prapor
• Nejdražší rytířská zbroj císaře Maxmiliána II. z roku 1555 stála jako tři zámky
• Poslední rytířský turnaj v Čechách uspořádal Rudolf II. roku 1610 na Pražském hradě
• Anglický král Richard Lví srdce strávil v Anglii pouze 6 měsíců z 10 let vlády, zbytek bojoval v křížových výpravách