Saduceové

Saduceové byli židovská skupina období druhého chrámu, doložená asi od 2. století př. n. l. do zničení Jeruzaléma roku 70. Prameny je spojují s kněžskými a aristokratickými kruhy, autoritou psané Tóry a odmítáním některých farizejských nauk, včetně vzkříšení mrtvých. Vlastní spisy se nedochovaly.

Historie

Saduceové se objevují v pramenech helénistického a raně římského Judska. Původ jména se tradičně spojuje s veleknězem Sádokem a jeho potomky, ale přesná etymologie i vznik skupiny zůstávají diskutované. Nelze ji jednoduše ztotožnit se všemi kněžími.

Nejdůležitější popisy podávají Flavius Josephus, novozákonní autoři a pozdější rabínská literatura. Všechny vznikly z pozic jiných skupin a často polemicky. Saduceové nezanechali soubor vlastních věroučných textů, takže jejich názory rekonstruujeme nepřímo.

Josephus je spojuje s bohatšími a vlivnými vrstvami. Velekněžské rodiny spravovaly jeruzalémský chrám, oběti a značné hospodářské zdroje. Politické postavení se měnilo za Hasmoneovců, Heroda a římských místodržitelů; označení proto nepředstavuje jednu neměnnou stranu.

Tradice připisuje saduceům důraz na psanou Tóru a odmítání závaznosti ústního výkladu farizeů. Nový zákon uvádí, že odmítali vzkříšení; Josephus také zmiňuje jiný vztah k osudu a svobodné vůli. Přesný obsah jejich práva byl širší a v detailech nejistý.

Zničení druhého chrámu Římany roku 70 odstranilo institucionální základ chrámové aristokracie. Saduceové poté jako rozpoznatelná skupina mizí. Rabínský judaismus se vyvíjel z jiných proudů a křesťanské texty uchovaly saduceje hlavně v debatách s Ježíšem a apoštoly.

Moderní nálepky konzervativní, racionalistická či kolaborantská vystihují jen část pramenů a mohou být anachronické. Odpovědný výklad odděluje chrámovou funkci, společenské postavení a teologické názory.

Prameny, chrámová aristokracie a hranice poznání

Josephus píše pro řecko-římské publikum a židovské skupiny přirovnává k filozofickým školám. Nový zákon sleduje náboženský spor a rabínské texty vznikaly později. Shoda těchto pramenů má váhu, ale rozdíly nelze zahladit do jediné stranické platformy.

Chrámové mince a šekely jsou dokladem kultu a hospodářství, nikoli automaticky „saducejské ražby“. Přímé spojení s konkrétní skupinou vyžaduje nápis, osobu nebo bezpečný historický kontext.

V češtině se užívají tvary saduceové i saducejové. Obě varianty označují tutéž historickou skupinu. Pojem se nevztahuje na pozdější Karaity, i když se někdy srovnává jejich důraz na psané Písmo.