Salomon Smolianoff

Salomon Smolianoff (1897–1976) byl židovský malíř a padělatel z Kremenčuku. Nacisté jej z Mauthausenu převezli do Sachsenhausenu, kde jako vězeň pracoval na operaci Bernhard, padělání britských liber. Přežil válku a žil v Uruguayi a Brazílii. Filmový Salomon Sorowitsch je jeho fikční adaptací.

Historie

Smolianoff se narodil 26. března 1897 v Kremenčuku v židovské rodině. Studoval výtvarné umění a po revolučních otřesech opustil roku 1922 bývalé Ruské impérium. Přes různé evropské země se dostal do Německa, kde se vedle malování naučil profesionálně padělat bankovky.

Německá policie jej ve 30. letech zatkla a soud odsoudil. Po výkonu trestu nebyl jako Žid propuštěn na svobodu, ale deportován do koncentračního tábora Mauthausen. K přežití využíval výtvarné schopnosti a portrétoval příslušníky SS.

Roku 1944 byl vybrán do tajné operace Bernhard v Sachsenhausenu. SS soustředila židovské vězně s tiskařskými, bankovními a výtvarnými znalostmi, aby vyráběli vysoce kvalitní padělky britských liber. Vězni pracovali pod hrozbou smrti; jejich odborná spolupráce nebyla dobrovolnou službou režimu.

Padělky měly financovat německé operace a původní plány zahrnovaly i narušení britské měny. Výroba řešila papír, vodoznak, tisk, číslování a umělé opotřebení. Smolianoff patřil k odborně zdatným vězňům, ale nebyl velitelem operace, kterou řídil důstojník SS Bernhard Krüger.

Před koncem války byli vězni převezeni přes další tábory do Ebensee, kde je 6. května 1945 osvobodila americká armáda. Smolianoff po válce zmizel z evropského dohledu, pobýval v Uruguayi a následně v Brazílii. Zemřel roku 1976 v Porto Alegre.

Rakouský film Padělatelé z roku 2007 vytvořil postavu Salomona „Sallyho“ Sorowitsche inspirovanou Smolianoffem, děj však kombinuje více osudů a dramatickou licenci. Film ani policejní pověst nemají zastřít jeho postavení pronásledovaného vězně nacistického tábora.

Výklad hesla Salomon Smolianoff musí rozlišovat dobové označení od pozdějšího odborného názvu. Současníci nemuseli používat stejnou terminologii jako dnešní katalogy a jeden výraz mohl v různých zemích znamenat odlišnou věc. Proto se vždy uvádí místo, období a druh pramene, z něhož určení vychází.

Důležitou část poznání tvoří písemné a hmotné prameny. Úřední dokument zachycuje právní záměr, účet praktické plnění a dochovaný předmět technologický výsledek. Žádný z nich není sám úplným obrazem. Spolehlivý popis porovnává jejich data a otevřeně označuje mezery v dochování.

Pozdější literatura často převzala působivý příběh, který zjednodušuje více příčin do jediné události. Moderní bádání proto kontroluje chronologii, význam dobových slov a nezávislost použitých svědectví. Rozdílné odborné závěry nejsou důvodem k náhodnému výběru, ale k přesnému vymezení toho, co lze tvrdit jistě.

Pro českého čtenáře je užitečné zachovat ustálený český název a při prvním výskytu doplnit původní termín. Překlad nemá vytvářet zdání instituce nebo technologie, která v dané době neexistovala. Srovnání s moderním pojmem může pomoci, jen pokud jsou současně popsány zásadní rozdíly.

V numismatickém a sběratelském prostředí se Salomon Smolianoff může objevit na minci, medaili, bankovce, listině nebo v provenienčním záznamu. Samotná časová shoda spojení nedokazuje. Přímou vazbu potvrzuje opis, emitent, objednávka, archivní dokument nebo bezpečně doložený původ konkrétního předmětu.

Operace Bernhard, bankovky a filmová adaptace

Pravá bankovka z období a padělek operace Bernhard se porovnávají podle papíru, vodoznaku, tisku, sériového čísla a známých klasifikací. Kvalita padělků byla vysoká; jednoduchý pohled na portrét nestačí. Odborný posudek má uvést konkrétní diagnostické znaky.

Smolianoffův podpis nebo jméno se na bankovkách běžně nenachází. Přiřadit jednotlivý kus konkrétnímu vězni zpravidla nelze. Provenience z jezera Toplitz či tábora vyžaduje dokumentaci, nikoli rodinnou legendu.

Filmový Sorowitsch není přesný životopisný záznam. Katalog nebo článek má oddělit doložená data Smolianoffova života, Burgerovy paměti a scenáristickou postavu.

Při určování se nejprve zaznamená materiál, rozměr, hmotnost, technika, opis a všechny značky. Údaje se porovnávají s katalogem pro konkrétní místo a období. Podobnost hlavního motivu nestačí, protože pozdější kopie často přebírají obraz, ale mění hranu, písmo nebo výrobní postup.

Provenience se skládá z navazujících dokladů: starých soupisů, aukčních záznamů, sbírkových štítků, faktur a fotografií. Certifikát bez dohledatelného vydavatele není důkazem. Každá mezera se má přiznat a nesmí být nahrazena příběhem, který nelze ověřit.

Digitální fotografie má zachytit celek i detail v kolmém a šikmém světle. U mince se přidává hrana, u listiny vazba, pečeť a zadní strana. Barevné úpravy a měřítko se uvádějí, aby další badatel mohl rozlišit skutečný znak od stínu nebo komprese obrazu.