Sekuritizace

Sekuritizace je proces, při němž se soubor pohledávek převede do struktury financované prodejem cenných papírů investorům. Výnosy a ztráty těchto papírů závisejí na peněžních tocích podkladových aktiv. Proces zvyšuje likviditu, ale může komplikovat přehled o riziku a motivacích poskytovatelů úvěrů.

Historie

Úvěr tradičně zůstával v rozvaze banky, která jej poskytla a nesla riziko až do splacení. Sekuritizace odděluje vznik pohledávky od jejího dlouhodobého financování. Původce sdruží podobná aktiva a převede je na zvláštní účelovou entitu, která vydá cenné papíry kryté jejich peněžními toky.

Moderní trh se výrazně rozvinul ve Spojených státech u hypotečních úvěrů od 70. let 20. století. Vládou podporované instituce a Ginnie Mae pomohly vytvořit standardizované hypoteční cenné papíry. Později soukromí emitenti sekuritizovali také kreditní karty, automobily, studentské úvěry a další pohledávky.

Základní struktura používá soubor aktiv, správce inkasující splátky a investory. Cenné papíry mohou mít stejné poměrné nároky nebo být rozděleny do tranší s různou prioritou. Nejnižší tranše absorbuje ztráty dříve, vyšší dostává nižší výnos výměnou za větší ochranu.

Úvěrové posílení může tvořit nadměrné zajištění, rezervní účet, záruka nebo podřízenost tranší. Rating hodnotí očekávané ztráty, není však zárukou splacení. Investor čelí úvěrovému riziku, změně úroků, předčasnému splacení i provoznímu selhání správce.

Model originate-to-distribute rozšířil zdroje financování a umožnil bankám uvolnit kapitál. Zároveň může oslabit motivaci pečlivě prověřovat dlužníka, pokud původce rychle prodá riziko. Smlouvy, dohled a povinné ponechání části rizika se snaží tento střet zájmů omezit.

Před finanční krizí 2007–2009 se složité hypoteční struktury opíraly o podhodnocené riziko a nepřehledné řetězce. Selhání subprime úvěrů ukázalo, že rozdělení rizika jej neodstraňuje. Sekuritizace sama není podvod, ale její kvalita závisí na aktivech, transparentnosti a pobídkách.

Podkladová aktiva, tranše a rozdělení rizika

Dokumentace má určit původce, zvláštní účelovou entitu, správce, soubor aktiv a pořadí plateb. Označení ABS nebo MBS nestačí. Investor potřebuje znát kritéria úvěrů, míru prodlení, geografii a mechanismus, který přiděluje ztráty.

Tranše senior, mezzanine a equity nejsou samostatné soubory hypoték, ale různé nároky na tytéž peněžní toky. Vyšší priorita snižuje očekávanou ztrátu, neodstraňuje však tržní a likviditní riziko.

Historický cenný papír se popisuje podle emitenta, data, měny, kupónu, splatnosti a podkladových aktiv. Dekorativní certifikát bez právních příloh nevysvětluje strukturu. Sekuritizace není totéž co prosté zajištění úvěru jednou zástavou.