Seléné

Seléné byla staroŕecká bohyně měsíce, jejíž zobrazení se často objevuje na antických mincích z různých částí helénského světa. Tato bohyně představovala personifikaci měsíčního svitu a nočního světla, přičemž její vyobrazení na mincích sloužilo jako symbol prosperity a božské ochrany.

Historie

Seléné patřila mezi titánky druhé generace a byla dcerou titána Hypería a titánky Theie. Její sourozenci byli bůh slunce Hélios a bohyně úsvitu Éós. První zmínky o této bohyni nacházíme již v homérských hymnech z 8. až 6. století před naším letopočtem, kde je popisována jako krásná žena s bílými pažemi jedoucí po nebi ve stříbrném voze taženém dvěma okřídlenými koňmi nebo býky.

Na mincích se Seléné začala objevovat především v klasickém období řeckých dějin, tedy v 5. a 4. století před naším letopočtem. Její zobrazení bylo obzvláště oblíbené v maloasijských městech, kde se kult měsíční bohyně těšil velké úctě. Města jako Efesos, Milét nebo Pergamon razila mince s jejím portrétem, často v kombinaci s měsíčním srpem nebo hvězdami. V helénistickém období se vyobrazení Seléné rozšířilo po celém východním Středomoří a objevovalo se na ražbách ptolemaiovského Egypta, seleukovské říše i dalších helénistických států.

Významnou roli hrála Seléné také v římském mincovnictví, kde splynula s římskou bohyní Lunou. Římské denáry z období republiky i císařství často zobrazovaly bohyni v bigu, dvouspřeží taženém koňmi nebo býky, jak projíždí noční oblohou. Tento motiv se stal symbolem věčného koloběhu času a nebeského řádu. Za vlády císaře Hadriána došlo k obnovení zájmu o řeckou mytologii a Seléné se objevila na provinčních ražbách z Malé Asie, Sýrie a Egypta.

V pozdní antice, zejména ve 3. a 4. století našeho letopočtu, se zobrazení měsíční bohyně stalo součástí složitější náboženské symboliky. Na mincích byzantské říše se pak motiv měsíce transformoval do křesťanské ikonografie, kde měsíční symbolika získala nový význam v souvislosti s Pannou Marií.

Popis a symbolika na mincích

Na antických mincích bývá Seléné zobrazována několika charakteristickými způsoby. Nejčastější je její portrét z profilu s měsíčním srpem ve vlasech nebo nad čelem, který sloužil jako její hlavní atribut. Vlasy měla obvykle upravené do složitého účesu s čelenkou nebo diadémem. Některé ražby ji zobrazují se závojem, který symbolizoval noční oblohu.

Druhým častým typem zobrazení byla celá postava bohyně jedoucí ve voze. Tento vůz býval tažen dvojicí koní nebo býků a Seléné v něm stála nebo seděla, držíc v rukou otěže a někdy i pochodeň. Kolem jejího vozu se často objevovaly hvězdy nebo měsíční srpek, zdůrazňující její nebeskou podstatu.

Na provinčních ražbách z období římského císařství nacházíme také zobrazení Seléné v dlouhém chitónu a himationu, jak drží pochodeň a měsíční srpek. Některé mince ji ukazují společně s jejím bratrem Héliem, bohem slunce, což symbolizovalo harmonii nebeských těles a kosmický řád.

Zvláštní ikonografický typ představují alexandrijské mince, kde se Seléné objevuje v egyptizované podobě s atributy bohyně Isis. Toto synkretické zobrazení odráželo propojení řecké a egyptské náboženské tradice v ptolemaiovském a později římském Egyptě.

Zajímavosti

• Podle mýtu byla Seléné milenkou pastýře Endymióna, kterému Zeus na její prosbu udělil věčný spánek, aby si navždy zachoval mladost a krásu
• Na některých mincích z Malé Asie je zobrazena společně s hvězdou Phosphoros (jitřenkou), což představovalo úplný noční nebeský cyklus
• V helénistickém období byla Seléné často ztotožňována s bohyní Hekaté a Artemidou, což vedlo k vytvoření trojjediné měsíční bohyně
• Měsíční fáze zobrazené na mincích se Seléné měly praktický význam pro určování kalendáře a zemědělských prací
• Největší stříbrné mince s vyobrazením Seléné razilo město Efesos, kde stál slavný chrám Artemidy, jednoho ze sedmi divů světa