Smolnická mincovna

Smolnická mincovna byla uherská mincovna ve Smolníku (dnes Slovensko), navázaná na místní těžbu a zpracování kovů ve spišské hornické oblasti. V různých obdobích razila hlavně drobné mince z méně ušlechtilých kovů a její činnost se v čase přerušovala i obnovovala.

Historie

Smolník patřil ve středověku k významným hornickým městům na Spiši a jeho hospodářství stálo na dobývání a zpracování rud. Právě těžba a metalurgie vytvářely předpoklady, aby zde mohla fungovat také mincovna – mincovní provoz totiž vyžadoval nejen správní oprávnění, ale především stabilní přísun kovu a řemeslné zázemí. V pozdním středověku se ve Smolníku zmiňuje královská mincovna, což odpovídá době, kdy uherská koruna podporovala horní města a snažila se lépe kontrolovat výnosy z drahých kovů i jejich přeměnu na oběživo. (Zprávy o nejstarší činnosti jsou však v literatuře popisovány různě a nelze je vždy převést na přesný, nepřerušený provoz jedné instituce.)

Jistější a konkrétněji popsanou epizodou je novověk. Podle přehledových numismatických soupisů byla činnost mincovny ve Smolníku povolena za vlády Ferdinanda I. pro komorního grófa Alexandra Thurza a v letech 1531–1532 zde vznikaly drobné uherské mince, zejména denáry a oboly. Taková ražba měla praktický smysl: drobné nominály byly v regionálním oběhu trvale potřebné, zatímco hodnotnější stříbrné mince se razily spíše v silnějších centrech a často z kovu, jehož tok byl přísněji hlídán.

Další výrazné období je spojeno s 18. stoletím, kdy se Smolník uplatnil jako vládní mincovna pro měděné nominály. Uvádí se ražba měděných poltur v letech 1763–1779 za Marie Terezie a následně další měděné nominály (krejcar a jeho díly) v období spojeném s Josefem II., kdy se v oběhu stále silněji prosazovala měď jako materiál pro drobné peníze. V praxi to odpovídá dlouhodobému trendu habsburské měnové politiky: drobné oběživo mělo být dostupné, odolné a ve velkém množství, což měď splňovala lépe než stříbro.

Na přelomu 18. a 19. století se mincovní provoz opakovaně přizpůsoboval mimořádným okolnostem. V souvislosti s napoleonskými válkami se dokonce uvádí krátká epizoda, kdy byl do Smolníku dočasně přesunut personál a materiál z vídeňské mincovny, což ukazuje, že místo bylo vnímáno jako využitelná kapacita v době nejistoty. Definitivní konec mincovny se v místních pramenech spojuje s rokem 1828, kdy měla být po delší nečinnosti zrušena.

Ražby, značky a význam pro numismatiku

Smolnická mincovna je numismaticky zajímavá hlavně tím, že se váže k hornickému regionu, v němž se po staletí řešila otázka suroviny – tedy odkud přichází kov pro peníze a jak se jeho tok kontroluje. V dostupných souhrnech se nejčastěji zmiňují drobné nominály (denáry, oboly a později měděné mince), které tvořily „každodenní“ vrstvu peněžního oběhu. Právě u takových ražeb bývá důležitá identifikace mincovny podle značek, drobných rozdílů v opisech a provedení, protože stejné nominály vznikaly současně i v jiných uherských a habsburských mincovnách.

Pro sběratele je Smolník atraktivní také tím, že činnost mincovny probíhala ve více oddělených etapách. To umožňuje sledovat, jak se měnily materiály (od stříbra či billonu k mědi), jak se proměňoval účel ražby (od místního oběhu k „vládní“ produkci) a jak se do mincí otiskují širší dějiny – reformy, války i hospodářské potřeby státu. Smolnické ražby tak nejsou jen „mincemi z jedné mincovny“, ale i hmotným dokladem vývoje peněžního systému v hornické a průmyslové oblasti Horních Uher.