Sterlingové stříbro

Sterlingové stříbro je slitina s obsahem 92,5 % stříbra, zbytek tvoří převážně měď. Označuje se puncem 925 a je celosvětovým standardem pro šperky a stolní stříbro. Čisté stříbro je na běžné užívání příliš měkké, proto se legura přidává; investiční ražby mají naopak ryzost 999 nebo 999,9.

Historie

Název je spojený s anglickou librou šterlinků. Za Normanů se v Anglii ustálila mince zvaná sterling s vysokým obsahem stříbra a z libry váhy takového kovu se razil odpovídající počet kusů – odtud pochází i název měny, který přežil dodnes.

Standard 925 se v Anglii ustálil jako závazný pro stříbrné zboží a s britským obchodem se rozšířil po světě. Zaručuje kompromis mezi vzhledem a trvanlivostí: čisté stříbro se ohýbá a poškrábe téměř samo, zatímco s desetinou mědi je materiál dost pevný na příbory, konvice i šperky.

V mincovnictví hrálo sterlingové stříbro dlouho roli standardu pro oběžné mince. Britské ražby ho používaly do roku 1920, kdy obsah stříbra klesl na polovinu, a roku 1947 stříbro z běžných mincí zmizelo úplně. Podobnou cestou prošly i další státy.

Na co si dát pozor

Nejčastější omyl je považovat punc 925 za záruku hodnoty srovnatelné s investičním stříbrem. Investiční mince a slitky mají ryzost 999 nebo 999,9, tedy prakticky čisté stříbro; sterlingové zboží obsahuje o téměř osminu kovu méně a při výkupu se počítá právě podle obsahu.

Druhý omyl se týká šperků. Označení silver nebo dokonce 925 na levném zboží z tržnic bývá jen nápis, ne punc. Skutečné stříbro se pozná podle úředního puncu, podle chování na magnet – stříbro není magnetické – a podle toho, že časem tmavne. Materiál, který nikdy nezčerná, obvykle stříbro neobsahuje.

U sběratelských předmětů má sterlingové stříbro navíc svou vlastní hodnotu jako materiál historických příborů, tabatěrek a medailí. Tam ale rozhoduje řemeslo a stáří, ne obsah kovu – přetavit starožitné stříbro na kov je téměř vždy prodělek.