Sultanát
Sultanát je forma islámské monarchie v čele se sultánem jako světským a často i náboženským vládcem, která vznikla v 10. století jako výraz nezávislosti muslimských panovníků na abbásovském chalífátu. Tento státní útvar kombinoval islámské právo šaría s místními tradicemi a vytvořil specifický model vlády, který dominoval muslimskému světu od Španělska po Indonésii. V numismatice představují sultánské mince jedinečnou kategorii s bohatou kaligrafií, často bez figurálních zobrazení v souladu s islámskou tradicí.
Historie
Titul sultán, odvozený z arabského slova znamenajícího moc či autorita, se poprvé objevil v 10. století, kdy místní muslimští vládci začali vyhlašovat nezávislost na oslabujícím se abbásovském chalífátu v Bagdádu. Mahmúd z Ghazny vládnoucí 998-1030 byl prvním panovníkem, který přijal titul sultán jako primární označení své hodnosti. Jeho ghaznovský sultanát kontroloval území dnešního Afghánistánu, Pákistánu a severní Indie, položiv základy islámské expanze do subkontinentu.
Seldžučtí Turci vytvořili v 11. století mocný sultanát sahající od Anatolie po Střední Asii. Sultán Alp Arslan porazil byzantského císaře v bitvě u Mantzikertu 1071, otevíraje Anatolii turkické kolonizaci. Velkoseldžucký sultanát se rozdělil na několik menších sultanátů včetně rúmského v Anatolii, který položil základy pozdější osmanské moci. Seldžučtí zavedli systém iqta, feudální držby půdy výměnou za vojenskou službu.
Ve středověkém Egyptě a Sýrii vládl ajjúbovský sultanát založený Saladinem, slavným protivníkem křižáků. Po jeho pádu vznikl mamlúcký sultanát 1250-1517, jedinečný systém vlády vojenských otroků, kteří se stali elitou společnosti. Mamlúčtí sultáni úspěšně odrazili mongolské invaze a dobyli poslední křižácké državy. Jejich zlaté ašrafí a stříbrné dirhamy s propracovanou kaligrafií patří mezi nejkrásnější islámské mince.
Největší islámskou říší byl osmanský sultanát trvající od 13. století do roku 1922. Osman I. založil dynastii, která postupně ovládla Anatolii, Balkán, arabské země a severní Afriku. Sultán Mehmed II. dobytím Konstantinopole 1453 ukončil byzantskou říši. Od Selima I. nosili osmanští sultáni také titul chalífa, nárokujíc si náboženské vedení celého sunnitského islámu. Osmanský mincovní systém se zlatými altuny a stříbrnými kurušy ovlivnil měnové systémy od Balkánu po Maghreb.
V Indii vznikla řada významných sultanátů. Dillíský sultanát 1206-1526 představoval první trvalou muslimskou vládu v severní Indii. Následoval mughalský sultanát, formálně císařství, založený Báburem 1526. Dekánské sultanáty - Ahmadnagar, Bidžápur, Golkonda - vytvořily svébytnou indo-islámskou kulturu. Po rozpadu mughalské moci vznikly regionální sultanáty jako Maisúr pod Típú Sultánem, který razil mince s tygrem jako symbolem odporu proti Britům.
Moderní doba přinesla postupný zánik sultanátů. Osmanská říše se zhroutila po první světové válce, sultanát byl zrušen Mustafou Kemalem 1922. Většina indických sultanátů byla pohlcena britskou koloniální správou. Egyptský a tuniský sultanát se transformovaly na království a později republiky. Dnes existují sultanáty Brunej a Omán jako absolutní monarchie, zatímco v Malajsii rotuje pozice krále mezi devíti dědičnými sultány jednotlivých států.
Sultánská moc a správa
Legitimita sultánské moci vycházela z kombinace vojenské síly, islámského práva a dynastického principu. Sultán byl stín Boha na zemi, ale na rozdíl od chalífy neměl nárok na náboženskou neomylnost. Vládl podle šaríi interpretované ulamou (učenci), ale také vydával světské zákony (kanún v osmanské říši) upravující správu a daně. Sultánský firmán (dekret) měl sílu zákona v celé říši.
Mincovní právo patřilo mezi základní sultánské regálie. Ražba mincí s jménem vládnoucího sultána a páteční modlitba chutba představovaly dva pilíře legitimity. Osmanské mince nesly tughru, kaligrafický monogram sultána, který byl unikátní pro každého panovníka. Indické sultanáty razily mince s persko-arabským písmem na jedné a místním písmem na druhé straně. Absence figurálních zobrazení vedla k rozvoji složité ornamentální a kaligrafické výzdoby.
Administrativní systém sultanátů kombinoval islámské instituce s místními tradicemi. Vezír (wazír) sloužil jako premiér řídící běžnou správu. Díván fungoval jako státní rada a nejvyšší soud. Provincie spravovali emírové nebo begové s rozsáhlou autonomií. Osmanský systém devširme rekrutoval křesťanské chlapce, konvertoval je na islám a vychovával jako elitní janičáře nebo administrátory. Finanční systém založený na zakat (almužna), džizja (daň z hlavy pro nemuslimy) a charadž (pozemková daň) financoval armádu a dvůr.
Zajímavosti
- Sultanát Brunej razí dnes zlaté mince v hodnotě 10 000 brunejských dolarů, jedny z nejhodnotnějších na světě
- Osmanský sultán Sulejman Nádherný razil mince v 37 různých mincovnách od Budapešti po Bagdád
- Ženský sultanát v Dillí 1236-1240 pod Razíjou Sultánou byl jediným případem ženy vládnoucí islánskému státu středověku
- Zanzibarský sultanát kontroloval obchod s otroky a kořením ve východní Africe, razil mince s datem podle hidžry i křesťanského kalendáře
- Poslední osmanský sultán Mehmed VI. uprchl z Istanbulu na britské lodi s kufrem plným zlatých mincí
- Maldivský sultanát používal jako měnu kaurijské mušle až do 19. století, kdy začal razit první kovové mince