Tael

Tael představuje tradiční čínskou váhovou a měnovou jednotku, která po tisíciletí sloužila k vážení a obchodování s drahými kovy v celé východní Asii. Tato jednotka, známá v čínštině jako "liang", odpovídala přibližně 37,5 gramům stříbra a stala se základem monetárního systému císařské Číny. V numismatice jsou stříbrné taelové ingoty ceněnými doklady asijského peněžního oběhu.

Historie

Kořeny taelu sahají do období dynastie Šang (1600-1046 př. n. l.), kdy se v Číně začaly používat první standardizované váhové jednotky pro obchodování s kovy. Původní tael představoval šestnáctinu jinu (čínské libry) a jeho přesná váha se v průběhu staletí mírně lišila podle regionu a dynastie. Základní princip však zůstával stejný - tael sloužil jako univerzální měřítko hodnoty pro drahé kovy, především stříbro.

V období dynastie Čchin (221-206 př. n. l.) došlo k první systematické unifikaci váhových jednotek v rámci sjednocené Číny. Císař Čchin Š'-chuang-ti nařídil standardizaci taelu na jednotnou váhu, která měla platit v celé říši. Tato reforma položila základ pro používání taelu jako základní jednotky v obchodě s drahými kovy po následující dva tisíce let.

Během dynastie Sung (960-1279) se tael etabloval jako primární jednotka pro stříbrné platby ve velkém obchodě. Zatímco běžný lid používal měděné mince, obchodníci a státní správa počítali ve stříbrných taelech. V tomto období se také rozvinul systém "sycee" - stříbrných ingotů ve tvaru lodičky nebo podkovy, které byly označeny razítky garantujícími jejich váhu a ryzost.

Mongolská dynastie Jüan (1271-1368) zavedla papírové peníze, ale tael si zachoval svou pozici jako účetní jednotka a standard pro oceňování. Mingská dynastie (1368-1644) se vrátila k důrazu na stříbro a tael se stal oficiální měnovou jednotkou pro státní daně a velkообchod. V tomto období přicházelo do Číny obrovské množství stříbra z amerických kolonií přes španělské galeony, což posilovalo význam taelu v mezinárodním obchodě.

Za vlády dynastie Čching (1644-1912) dosáhl taelový systém své nejrozvinutější podoby. Existovalo několik regionálních variant taelu s mírně odlišnou váhou - kantonský tael (37,5 g), šanghajský tael (33,9 g) nebo pekingský tael (37,3 g). Tato rozmanitost komplikovala obchod, ale zároveň odrážela ekonomickou různorodost rozsáhlé čínské říše. Nejvýznamnější byl celní tael (hai-kuan tael) o váze 37,68 gramu, používaný pro mezinárodní obchod.

S příchodem západních mocností do Číny v 19. století se tael stal prostředkem mezinárodního obchodu. Opiové války a následné nerovné smlouvy stanovily válečné reparace v milionech taelů stříbra. Například Nankingská smlouva z roku 1842 ukládala Číně zaplatit Británii 21 milionů taelů. Tyto obrovské platby vedly k odlivu stříbra z Číny a ekonomické krizi.

Konec taelu jako oficiální měnové jednotky přišel s pádem císařství v roce 1912. Čínská republika postupně přecházela na moderní desetinný měnový systém založený na stříbrném juanu. Definitivní konec taelového systému nastal v roce 1933, kdy byla provedena měnová reforma a juan se stal jedinou zákonnou měnou. V některých oblastech jihovýchodní Asie, zejména v Hongkongu a Singapuru, se však tael používal pro obchodování se zlatem a drahokamy až do 70. let 20. století.

Formy taelových platidel a jejich charakteristika

Nejrozšířenější formou taelového stříbra byly ingoty sycee (čínsky jüan-pao, znamenající "cenný poklad"). Tyto stříbrné slitky měly charakteristický tvar připomínající loďku nebo botu a byly vyráběny v různých velikostech od jednoho taelu až po padesát taelů. Každý ingot nesl razítka a puncovní značky udávající jeho váhu, ryzost a často i jméno směnárny nebo úřadu, který za kvalitu ručil.

Výroba sycee vyžadovala specializované řemeslníky. Stříbro se nejprve přečistilo tavením, poté se odlilo do forem a nakonec se opatřilo ověřovacími značkami. Ryzost se pohybovala mezi 935 až 995 promile, přičemž vyšší kvalita znamenala větší důvěryhodnost v obchodě. Hmotnost jednotlivých ingotů se pečlivě kontrolovala na přesných vahách s použitím standardizovaných závaží.

Kromě ingotů existovaly také taelové mince, které začaly některé provincie razit v pozdním období dynastie Čching. Tyto mince obsahovaly přesně jeden tael stříbra a nesly čínské a manchžuské nápisy s uvedením hodnoty a místa ražby. Nejznámější jsou taelové mince z provincií Jün-nan, S'-čchuan a Chu-pej, které se razily pomocí moderních lisů dovezených ze západu.

V mezinárodním obchodě se používaly také obchodní dolary ražené podle taelového standardu. Mexické, španělské a později britské obchodní dolary byly přepočítávány na taely podle jejich obsahu stříbra. Tento systém umožňoval plynulou konverzi mezi západními a čínskými platidly.

Zajímavosti

• Největší známý sycee ingot vážil 2 000 taelů (přes 75 kilogramů) a byl vyroben pro císařskou pokladnici
• V současném Hongkongu se tael stále používá pro obchodování se zlatem, přičemž hongkongský tael odpovídá 37,429 gramu
• Čínské rčení "půl jinu, osm taelů" znamená, že dvě věci jsou si rovny (půl jinu = 8 taelů ve starém systému)
• Při stavbě Zakázaného města bylo vyplaceno 3,7 milionu taelů stříbra jako mzda řemeslníkům
• Poslední oficiální taelové ingoty byly vyrobeny v roce 1935 v Šanghaji pro exportní účely
• Nejdražší sycee prodaný v aukci dosáhl ceny 460 000 dolarů v roce 2019