Tetradrachma

Tetradrachma byla nejvýznamnější stříbrnou mincí antického světa o hodnotě čtyř drachem, která vážila mezi 16 až 17 gramy čistého stříbra. Tato prestižní ražba sloužila jako mezinárodní platidlo starověkého Středomoří a stala se vzorem pro mnoho pozdějších měnových systémů. V numismatice patří tetradrachmy k nejcennějším antickým mincím díky své umělecké kvalitě a historickému významu.

Historie

První tetradrachmy začaly razit řecké městské státy v 6. století př. n. l., především Athény, které vytvořily nejslavnější typ této mince. Athénská tetradrachma s hlavou bohyně Athény na líci a sovou na rubu se stala nejrozšířenější obchodní mincí klasického období. Díky bohatým stříbrným dolům v Lauriu mohly Athény razit tetradrachmy ve velkém množství a jejich "sovy" se staly uznávanou měnou od Egypta po Černé moře.

Obrovský rozmach tetradrachmy nastal po výbojích Alexandra Velikého (336-323 př. n. l.), který zavedl jednotný měnový systém napříč svou říší. Alexandrovské tetradrachmy s portrétem mladého Hérakla na líci a sedícím Diem s orlem na rubu se razily ve více než třiceti mincovnách od Makedonie po Babylón. Tato standardizace umožnila bezproblémový obchod v celém helénistickém světě.

Po Alexandrově smrti pokračovali v ražbě tetradrachem jeho nástupci - diadochové. Každá helénistická dynastie vytvořila vlastní ikonografii: Ptolemaiovci v Egyptě razili tetradrachmy s portréty vládců, Seleukovci používali obraz Apollóna, Pergamon zobrazoval Athénu. Tyto mince představují vrchol antického medailérství s dokonale propracovanými portréty a kompozicemi.

Významnou kapitolu tvoří keltské napodobeniny tetradrachem, které vznikaly od 3. století př. n. l. v Podunají a střední Evropě. Keltové, fascinováni řeckými a makedonskými originály, vytvářeli vlastní interpretace s postupnou stylizací původních motivů. Nejznámější jsou tetradrachmy typu biatec, ražené keltským kmenem Bójů na území dnešního Slovenska v 1. století př. n. l. Tyto mince o váze kolem 17 gramů představují jedinečné spojení antické tradice s keltským uměním.

Římská republika převzala koncept tetradrachmy při expanzi na východ. Od 2. století př. n. l. razily římské provincie ve východním Středomoří vlastní tetradrachmy, které postupně nahrazovaly místní ražby. Tyto provinciální tetradrachmy často kombinovaly římskou symboliku s místními tradicemi. Významné jsou například tetradrachmy z Antiochie, které zobrazovaly římské císaře v helénistickém stylu.

Císař Nero (54-68 n. l.) provedl měnovou reformu, která výrazně snížila obsah stříbra v tetradrachmách. Z původních 16-17 gramů čistého stříbra klesla váha na pouhých 13 gramů s nižší ryzostí. Tato degradace pokračovala za následujících císařů až do 3. století, kdy tetradrachmy obsahovaly již jen 20-30 procent stříbra. Poslední tetradrachmy byly raženy v Alexandrii za císaře Diokleciána kolem roku 296 n. l.

V byzantské říši byla tradice tetradrachmy obnovena v podobě miliaresia, stříbrné mince o podobné váze, která však neměla stejný ekonomický význam. Tetradrachma jako měnová jednotka definitivně zanikla s pádem antického světa, ale její koncept velkého stříbrného nominálnu ovlivnil evropské tolary a španělské reály.

Technické parametry a ikonografie

Standardní tetradrachma vážila 4 attické drachmy, což představovalo přibližně 17,2 gramu v athénském systému. Různé mincovny však používaly mírně odlišné váhové standardy - například rhodská tetradrachma vážila 15,3 gramu, zatímco makedonská až 17,5 gramu. Průměr mincí se pohyboval mezi 24 až 32 milimetry podle období a mincovny.

Ryzost stříbra v klasických tetradrachmách dosahovala 98 procent, což zajišťovalo jejich přijetí v mezinárodním obchodě. Ražba probíhala ručně pomocí razidel, přičemž kvalita provedení závisela na umění rytců. Nejkvalitnější kusy pocházejí ze Syrakus na Sicílii, kde pracovali mistři jako Kimón a Euainetos, jejichž signatury nacházíme přímo na mincích.

Ikonografie tetradrachem odrážela náboženské a politické poselství vydavatelů. Božstva, mytologické výjevy, symboly měst a později portréty vládců tvořily základní motivy. Technické provedení dosahovalo u nejlepších exemplářů úrovně uměleckých medailí s propracovanými detaily vlasů, draperií a anatomických prvků.

Keltské tetradrachmy typu biatec vykazují specifickou ikonografii kombinující antické vzory s domácími prvky. Na lícní straně nacházíme stylizovanou hlavu, na rubu často jezdce nebo fantastické zvíře. Nápis BIATEC a další jména představují buď vládce nebo mincmistry.

Zajímavosti

• Nejdražší tetradrachma byla prodána za 3,25 milionu dolarů v roce 2012 - jednalo se o athénskou ražbu z roku 460 př. n. l.
• Flotila 200 triér, která zachránila Řecko před Peršany u Salamíny, byla postavena za 200 talentů (12 000 tetradrachem) z laurijských dolů
• Judáš Iškariotský údajně zradil Ježíše za 30 stříbrných, což byly pravděpodobně tyrské tetradrachmy
• V pokladu z Východních Čech bylo nalezeno přes 70 keltských tetradrachem typu biatec
• Alexandrovských tetradrachem bylo vyraženo odhadem 150 milionů kusů během pouhých 30 let
• Tetradrachma byla denní mzdou kvalifikovaného řemeslníka v klasických Athénách