Těžba

Těžba neboli dolování drahých kovů a dalších nerostných surovin představovala po tisíciletí základní předpoklad pro existenci mincovnictví a rozvoj peněžních systémů. Bez těžby stříbra a zlata by nebylo možné razit mince, které tvořily páteř ekonomiky od starověku až do zavedení papírových peněz, přičemž české země díky bohatým nalezištím v Kutné Hoře a Jáchymově patřily k předním těžařským mocnostem středověké Evropy.

Historie

Těžba kovů začala v pravěku rýžováním zlata z říčních nánosů a sběrem povrchových rud mědi a cínu. První důkazy o organizované těžbě pochází z období eneolitu kolem 5000 let před naším letopočtem z oblasti dnešního Srbska a Bulharska, kde se dobývala měď pro výrobu prvních kovových nástrojů a ozdob. Ve starověkém Egyptě dosáhla těžba zlata monumentálních rozměrů - faraoni zaměstnávali desetitisíce otroků v núbijských zlatých dolech, odkud pocházelo zlato pro pohřební masky a chrámové poklady. Nejstarší dochovaná mapa na světě z doby Ramesse II. kolem roku 1150 př. n. l. zobrazuje právě zlaté doly v Núbii.

Antické civilizace zdokonalily těžební techniky a vytvořily první systematické důlní provozy. Řecké město Athény vděčilo za svou moc stříbrným dolům v Laurionu, které poskytovaly ročně až 20 tun stříbra pro ražbu proslulých sov - athénských tetradrachem. Římané rozvinuli těžbu do průmyslových rozměrů. V hispánských dolech u Nového Kartága pracovalo přes 40 000 otroků, kteří denně vytěžili až 25 tun stříbrné rudy. Římští inženýři zavedli revoluční metodu ruina montium, při které pomocí vody rozmývali celé svahy hor pro získání zlata. Plinius Starší popisuje, že tato metoda v severním Španělsku produkovala ročně přes 6 tun zlata.

Středověká Evropa zažila těžební revoluci v 10. až 13. století s objevením nových ložisek stříbra. Hartzské doly v Sasku, objevené kolem roku 960, zahájily éru německého hornictví. Ve 12. století následovaly objevy v Tyrolsku, Korutanech a především v Čechách. Kolem roku 1260 byla objevena bohatá ložiska stříbra v Kutné Hoře, která se brzy stala jedním z největších těžebních center Evropy. Za vlády Václava II. a Václava IV. poskytovaly kutnohorské doly až 20 tun stříbra ročně, což představovalo třetinu evropské produkce. Z tohoto stříbra se razily slavné pražské groše, které se staly mezinárodní obchodní měnou.

Největší převrat v dějinách těžby přinesl objev Ameriky a tamních obrovských ložisek drahých kovů. Španělské doly v Potosí v dnešní Bolívii, objevené roku 1545, se staly největším zdrojem stříbra na světě. Hora Cerro Rico poskytla během koloniálního období přes 60 000 tun stříbra. Proudy amerického stříbra a zlata zaplavily Evropu a způsobily cenovou revoluci 16. století. V českých zemích mezitím nastal druhý těžební boom s objevem stříbrných rud v Jáchymově roku 1516. Jáchymovské tolary ražené ze zdejšího stříbra daly název dolaru a staly se vzorem pro mince po celém světě.

Průmyslová revoluce 18. a 19. století přinesla mechanizaci těžby. Parní stroje umožnily čerpání vody z velkých hloubek a těžbu rud z dříve nedostupných ložisek. Vynález dynamitu Alfredem Nobelem roku 1867 usnadnil rozpojování hornin. Objevy zlatých ložisek v Kalifornii roku 1848, Austrálii roku 1851 a na Klondiku roku 1896 vyvolaly zlaté horečky, které přilákaly statisíce prospektorů. V Čechách pokračovala těžba v Příbrami, kde byly vyraženy nejhlubší doly v Evropě dosahující přes 1000 metrů. Moderní éra přinesla těžbu strategických kovů jako uran v Jáchymově a Příbrami pro jaderný průmysl a vzácných kovů pro elektroniku.

Těžební techniky a jejich vývoj

Vývoj těžebních technik přímo ovlivňoval dostupnost kovů pro mincovnictví. Nejstarší metodou bylo rýžování, při kterém se zlato získávalo pomocí pánví a sítek z říčních sedimentů. Povrchová těžba v lomech umožňovala dobývání rud z mělkých ložisek. S vyčerpáním povrchových zásob přešli horníci k hlubinnému dolování pomocí šachet a štol. Ve středověku se používalo žárové rozpojování horniny, při kterém se skála rozpalovala ohněm a pak prudce ochlazovala vodou, což způsobovalo praskání. Od 14. století se rozšířilo používání střelného prachu pro trhací práce.

Klíčovým problémem hlubinné těžby bylo odvodnění dolů. Středověcí horníci používali vodní kola poháněná potoky nebo koňské rumpály pro pohon čerpadel. V 16. století publikoval Georgius Agricola dílo De re metallica, které shrnulo veškeré tehdejší znalosti o těžbě a zpracování rud. České země byly průkopníky mnoha inovací - v Kutné Hoře byl postaven první důlní vodovod v Evropě a v Jáchymově se používaly pokročilé amalgamační metody pro získávání stříbra. Moderní těžba využívá sofistikované metody jako loužení zlatých rud kyanidem, flotaci pro separaci minerálů a elektronické detektory pro vyhledávání ložisek.

Zajímavosti

• Největší ryzí zlatý nuget v historii zvaný Welcome Stranger vážil 72 kilogramů a byl nalezen v Austrálii roku 1869 pouhých 3 centimetry pod povrchem.
• Kutnohorské doly byly tak rozsáhlé, že pod městem existuje přes 60 kilometrů středověkých důlních chodeb v několika patrech nad sebou.
• Španělská těžba v americkém Potosí spotřebovala životy odhadem 8 milionů indiánských a afrických otroků během 300 let provozu.
• České hornické pozdravy "Zdař Bůh" a německé "Glück auf" se rozšířily s českými a saskými horníky do celého světa a používají se dodnes.