Václav II.

Václav II. (1278/83-1305) byl český a polský král z dynastie Přemyslovců, který vládl v období největšího územního rozmachu českého státu a provedl zásadní měnovou reformu zavedením pražského groše. Syn Přemysla Otakara II. strávil dětství v zajetí, ale dokázal obnovit královskou moc a vytvořit středoevropskou říši zahrnující Čechy, Moravu, Polsko a Uhry. V numismatice je Václav II. považován za nejvýznamnějšího českého panovníka, jehož pražský groš se stal mezinárodní měnou střední Evropy.

Historie

Václav se narodil mezi lety 1278 až 1283 jako jediný syn českého krále Přemysla Otakara II. a Kunhuty Uherské. Jeho otec padl v bitvě na Moravském poli roku 1278, když byl Václav ještě dítětem. Osiřelého prince a jeho matku vzal do poručnictví Ota V. Braniborský, Kunhutin strýc, který malého Václava fakticky držel jako rukojmí nejprve v Bezdězu, později v Braniborsku.

Po smrti Oty Braniborského v roce 1299 se situace mladého Václava výrazně zhoršila. Nový braniborský markrabě ho držel v přísné izolaci, zatímco v Čechách vládl chaos. Římský král Rudolf Habsburský (1273-1291) jmenoval správcem českých zemí svého spojence a Moravu na pět let obsadil. České království bylo zpustošené drancováním a vnitřními boji mezi šlechtickými rody.

K zásadnímu obratu došlo v roce 1283, kdy se české šlechtě podařilo vyjednat Václavův návrat do vlasti. Mladého krále vychovával mocný velmož Záviš z Falkenštejna společně s královnou-matkou Kunhutou, se kterou Záviš navázal milostný poměr. Toto spojenectví bojovalo proti opozici vedené Purkartem z Janovic a pražským biskupem Tobiášem. Ačkoliv byli poraženi, ambiciózní Záviš si Václavovým jménem nárokoval rozsáhlá území včetně alpských zemí.

Václavův sňatek s Jitkou (Gutou), dcerou Rudolfa Habsburského, a náhlá smrt Kunhuty změnily mocenské poměry. Závišovi nepřátelé dosáhli jeho zatčení a popravy v roce 1290. Mladý král postupně převzal skutečnou moc a zahájil konsolidaci království. V roce 1289 získal v léno bytomské knížectví, čímž započal svou polskou expanzi.

Největší územní zisky přinesla Václavovi smrt posledního Arpádovce Ondřeje III. roku 1301, kdy Václav prosadil nárok svého syna Václava III. na uherský trůn. Desetiletý princ byl korunován jako Ladislav V., ale české panství v Uhrách se ukázalo jako neudržitelné. Proti Čechům se vytvořila koalice uherské šlechty podporující Karla Roberta z Anjou.

Vrcholem Václavovy moci byla korunovace polským králem v roce 1300 po vymření dynastie Piastovců. Zdejší arcibiskup jej slavnostně korunoval ve svatovítské katedrále v Hnězdně. Václavův zájem o vytvoření velkého středoevropského státu však narazil na odpor části polské šlechty i sousedních velmocí. Po neúspěšném tažení roku 1304, kdy se česká armáda vyčerpaná odpadnutím uherských spojenců musela stáhnout, Václav II. náhle onemocněl.

Král zemřel 21. června 1305 ve věku pouhých 34 let, pravděpodobně na tuberkulózu. Jeho smrt znamenala počátek konce přemyslovské dynastie i rozpadu středoevropské říše, kterou vybudoval. Syn Václav III. byl o rok později zavražděn v Olomouci, čímž vymřela hlavní linie Přemyslovců po meči.

Měnová reforma a mincovnictví

Největším Václavovým přínosem byla měnová reforma z roku 1300, která zavedla pražský groš jako novou stříbrnou minci. Král využil bohaté nálezy stříbra v Kutné Hoře, kde těžba dosahovala až 20 tun ročně. Reforma byla připravena ve spolupráci s italskými odborníky - Rainerem z Florencie, Appardem z Allardu a Cynonem Lombardským, kteří přinesli pokročilé mincovní technologie.

Nový pražský groš měl ustálenou váhu 3,95 gramu při vysoké ryzosti stříbra 938/1000. Tato těžká mince se dělila na 12 parvů (malých denárů). Groš nesl na líci korunu s nápisem WENCEZLAVS SECVNDVS, na rubu českého lva s opisem DEI GRATIA REX BOEMIE. Kvalita ražby a stabilní obsah stříbra zajistily mezinárodní akceptaci pražského groše.

Součástí reformy byla centralizace mincovnictví - všech 17 dosavadních mincoven bylo zrušeno a výroba soustředěna do Kutné Hory. Mincovna byla umístěna ve Vlašském dvoře (Curia Gallica), kde pracovali italští mincmistři. Byl zaveden státní monopol na stříbro - veškerý vytěžený kov musel být prodán do mincovny za pevnou cenu.

Současně byl vydán zákaz volného obchodu s neraženým stříbrem a nařízena povinná výměna starých mincí za nové groše. Tato opatření zajistila královské pokladně obrovské příjmy a učinila z Václava II. jednoho z nejbohatších evropských panovníků. Pražský groš se stal vzorem pro pozdější měnové reformy v okolních zemích.

Zajímavosti

• Václav II. vlastnil největší sbírku iluminovaných rukopisů své doby - přes 150 svazků v hodnotě malého království
• Jeho korunovační meč vážil 2,5 kilogramu a byl vykládán 200 drahokamy
• Za Václavovy vlády vytěžila Kutná Hora přes 100 tun stříbra, což představovalo třetinu evropské produkce
• Pražský groš se razil kontinuálně 247 let až do roku 1547
• Václav II. byl posledním českým králem, který ovládal tři královské koruny současně
• Jeho dvorní básník napsal Dalimilovu kroniku, první česky psanou kroniku