Vratislav I.

Vratislav I. byl český kníže z dynastie Přemyslovců, který vládl v letech 915–921 jako nejmladší syn zakladatele dynastie Bořivoje I. a svaté Ludmily. Jeho krátká vláda představuje přechodné období mezi epochou formování českého státu a nástupem jeho syna, svatého Václava, který se stal symbolem české státnosti. Vratislavova vláda probíhala v době rostoucího maďarského nebezpečí a vnitřních bojů o upevnění knížecí moci nad kmenovými knížaty.

Historie

Vratislav I. se narodil pravděpodobně kolem roku 888 jako nejmladší syn knížete Bořivoje I. a Ludmily z Pšova. Jméno Vratislav, znamenající "ten, kdo vrací slávu", se stalo jedním z tradičních jmen přemyslovské dynastie. Jeho dětství a mládí probíhalo v období, kdy české země byly ještě pod silným vlivem Velké Moravy a kdy probíhala intenzivní christianizace země.

První zkušenosti s vládou získal Vratislav již v letech 889–894, kdy po smrti otce Bořivoje vládl jako regent, zatímco jeho starší bratr Spytihněv byl pravděpodobně příliš mladý. Toto první Vratislavovo vládní období je historicky nejasné a některé prameny ho vůbec nezmiňují. Kronikář Kosmas Pražský uvádí pouze jednu posloupnost, kde po Bořivojovi následuje přímo Spytihněv.

Po smrti Spytihněva I. roku 915 se Vratislav ujal vlády podruhé, tentokrát jako plnoprávný kníže. Nastoupil podle principu seniorátu jako nejstarší žijící Přemyslovec, přestože Spytihněv zanechal syna Václava. Mladý Václav byl v době otcovy smrti teprve osmi až desetiletý, příliš mladý na vládu v nebezpečných časech počátku 10. století.

Vratislavova druhá vláda se odehrávala v kritickém období, kdy střední Evropu pustoší maďarské nájezdy. Kočovní Maďaři, usazení v Panonské nížině po rozpadu Velké Moravy, podnikali každoroční loupeživé výpravy do okolních zemí. Roku 915, v roce Vratislavova nástupu, Maďaři zpustošili Švábsko a Durynsko. O dva roky později, roku 917, pronikli přes Bavorsko možná až do Čech, i když přímé zprávy o tom chybí.

Vratislav pokračoval v prozápadní orientaci svého předchůdce. Udržoval vazalský vztah k Východofranské říši, která poskytovala Čechám alespoň nominální ochranu před maďarským nebezpečím. Praktická pomoc říše však byla minimální, protože sama bojovala o přežití. Čechy musely spoléhat především na vlastní síly a na obtížně přístupný terén, který ztěžoval maďarským jezdcům průnik do země.

Vnitřní politika Vratislava I. směřovala k upevnění centrální moci Přemyslovců. Stále ještě existovala kmenová knížata, která uznávala pouze formální nadřazenost pražského knížete. Vratislav musel svou autoritu prosazovat kombinací diplomacie, sňatkové politiky a vojenské síly. Budoval síť opevněných hradů, které sloužily jako opora knížecí moci v regionech.

Za Vratislavovy vlády pokračovala christianizace země, i když pomalejším tempem než za jeho předchůdců. Hlavním centrem církevního života zůstával Pražský hrad s kostelem Panny Marie a kostel svatého Jiří, který podle tradice založila Vratislavova matka Ludmila. Nové kostely vznikaly jen pozvolna, křesťanství se šířilo především mezi elitou, zatímco venkovské obyvatelstvo setrvávalo u pohanských zvyků.

Významnou roli v této době hrála Vratislavova matka Ludmila, vdova po Bořivojovi I. Jako zkušená politik pomáhala synovi při správě země a zejména se starala o výchovu vnuka Václava. Ludmila představovala kontinuitu s dobou Bořivoje a ztělesňovala křesťanské tradice rodu. Její vliv na mladého Václava byl zásadní pro formování budoucího světce.

Vratislav I. zemřel 13. února 921 ve věku přibližně třiatřiceti let. Příčina jeho smrti není známa, mohlo jít o nemoc nebo následky zranění. Byl pohřben pravděpodobně na Pražském hradě, i když přesné místo jeho hrobu neznáme. Jeho smrt otevřela cestu k moci pro jeho syna Václava, kterému bylo v době otcovy smrti asi čtrnáct let.

Hospodářství a správa za Vratislava I.

Hospodářský systém českého knížectví za Vratislava I. byl založen na naturálním hospodářství s prvky vznikající směnné ekonomiky. Knížecí dvorce rozmístěné po zemi sloužily jako centra výběru daní v naturáliích – obilí, dobytku, medu, kožešinách a řemeslných výrobcích. Tyto dvorce současně fungovaly jako zásobovací stanice pro knížete a jeho družinu při objížďkách země.

Mincovnictví v Čechách za Vratislava ještě neexistovalo. První české denáry začal razit až jeho vnuk Boleslav I. kolem roku 965. V omezené míře se používaly cizí mince – bavorské pfennigy, zbytky římských mincí a byzantské nomismata dovážené po obchodních stezkách. Hlavním platidlem však byly naturálie a v mezinárodním obchodě stříbrné hřivny vážené podle váhových standardů.

Obchod procházel krizí způsobenou rozpadem moravských obchodních cest a maďarským nebezpečím. Tradiční cesta podél Dunaje byla přerušena, obchodníci museli hledat alternativní trasy přes Polsko a Bavorsko. Praha si však udržela postavení významného obchodního centra, kde se scházeli kupci z různých zemí. Hlavními vývozními artikly byly otroci, kožešiny, vosk a med.

Správní systém byl jednoduchý a opíral se o síť hradů spravovaných knížecími úředníky. Tito správci, zvaní vladaři nebo župani, vybírali daně, organizovali obranu a vykonávali soudnictví jménem knížete. Počet hradů byl ještě omezený – vedle Prahy a Levého Hradce to byly Mělník, Kouřim, Libušín a několik dalších. Většina území byla spravována nepřímo prostřednictvím místních náčelníků.

Zajímavosti

• Dvojí vláda – Vratislav je jediným přemyslovským knížetem, který možná vládl dvakrát – poprvé jako regent po otci, podruhé jako kníže po bratrovi
• Otec světce – Jeho syn Václav se stal nejslavnějším českým světcem a patronem země, což zpětně zvýšilo Vratislavovu historickou významnost
• Drahomíra – Vratislavova manželka pocházela ze slovanského kmene Stodoranů a později se stala symbolem pohanské reakce proti křesťanství
• Krátká vláda – Šestiletá vláda Vratislava byla nejkratší ze všech synů Bořivoje I., což mohlo být způsobeno násilnou smrtí nebo epidemií
• Ztracené mince – Legenda tvrdí, že Vratislav nechal razit první české mince, které se však nedochovaly – historici tuto teorii odmítají
• Bratrská jména – Vratislav pojmenoval svého mladšího syna Boleslavem po bratranci, což naznačuje snahu o upevnění rodových vazeb