Wettinové

Wettinové představují jednu z nejstarších a nejvlivnějších evropských šlechtických dynastií, která svůj původ odvozuje od stejnojmenného hradu v Sasku a jejíž historie se datuje až do 10. století. Tato významná rodová linie, která vládla v Sasku, Durynsku, Polsku a dalších územích střední Evropy, zanechala hluboký otisk v evropských dějinách a její vysoce kvalitní mincovní ražby tvoří důležitou a sběratelsky vyhledávanou kapitolu evropské numismatiky, dokumentující více než osm století vývoje peněžních systémů, uměleckých stylů a ekonomické moci.

Historie

Rod Wettinů odvozuje svůj původ od hraběte Deda I. z Wettinu, který žil v první polovině 11. století. Zásadní vzestup dynastie započal v roce 1089, kdy Jindřich z Eilenburgu získal míšeňské markrabství. Významným mezníkem byl rok 1247, kdy Wettinové zdědili také durynské lankrabství. Skutečný mocenský průlom přišel v roce 1423, kdy císař Zikmund Lucemburský udělil míšeňskému markraběti Fridrichovi IV. (Bojovnému) saské kurfiřtství, čímž se rod zařadil mezi nejvlivnější dynastie Svaté říše římské s právem volit císaře. Rok 1485 přinesl osudové rozdělení rodu na dvě hlavní větve - ernestinskou (starší) a albertinskou (mladší) - při dělení majetku mezi bratry Arnošta a Albrechta. Ernestinové zpočátku disponovali kurfiřtským titulem a podporovali reformaci (Fridrich III. Moudrý poskytl ochranu Martinu Lutherovi), ale po šmalkaldské válce v roce 1547 ztratili kurfiřtství ve prospěch albertinské linie. Wettinové dosáhli dalšího mocenského vzestupu v roce 1697, kdy saský kurfiřt Fridrich August I. (známý jako August Silný) získal polskou korunu, čímž vznikla polsko-saská personální unie. Napoleonské války přinesly Sasku nejprve povýšení na království (1806), ale po Napoleonově porážce a Vídeňském kongresu (1815) bylo Sasko významně územně oslabeno ve prospěch Pruska. Saské království pod vládou Wettinů přetrvalo až do roku 1918, kdy po porážce Německa v první světové válce poslední saský král Fridrich August III. abdikoval. Z albertinské linie se oddělily vedlejší větve, které vládly v Polsku a vévodstvích Weissenfels, Merseburg a Zeitz. Ernestinská linie se rozdělila na větve vládnoucí v Sasko-Výmaru, Sasko-Gotě, Sasko-Koburgu a dalších menších státech. Významná je zejména větev Sasko-Koburg-Gotha, která díky promyšlené sňatkové politice získala trůny v Belgii, Portugalsku, Bulharsku a prostřednictvím prince Alberta (manžela královny Viktorie) i spojení s britskou královskou rodinou. Rod Wettinů existuje dodnes, byť již bez panovnických funkcí.

Z numismatického hlediska jsou Wettinové spojeni s bohatou a rozmanitou mincovní produkcí, která odráží jejich politický a ekonomický význam. Časově lze wettinské mincovnictví sledovat od 12. století do roku 1918, kdy pád monarchie ukončil jejich mincovní privilegium. Vývojové fáze zahrnují období brakteátů (tenké jednostranné ražby 12.-14. století), grošové období (14.-16. století, inspirované českým grošovým systémem), tolarové období (16.-19. století, s mimořádně kvalitními saskými tolary) a moderní mincovnictví 19. a počátku 20. století. Teritoriálně se wettinské mincovnictví soustředilo v několika významných mincovnách - nejdůležitější byly v Drážďanech, Lipsku, Freiburgu a Annabergu. Typologicky zahrnuje wettinská produkce širokou škálu nominálů od drobných měděných a stříbrných mincí pro běžný oběh přes střední hodnoty (groše, šilinky) až po velké stříbrné mince (tolary a jejich násobky) a zlaté ražby (dukáty, augustdory, později koruny). Materiálově dominovalo stříbro těžené v bohatých ložiscích Krušných hor, které tvořilo ekonomický základ moci Wettinů. Umělecky patří wettinské mince k vrcholům středoevropského mincovního umění, zejména v období renesance a baroka, kdy na jejich návrzích pracovali přední medailéři doby. Symbolika wettinských mincí typicky zahrnovala rodový erb (často s routovou korunou a zkříženými meči), portréty vládců (obzvláště kvalitní v tolarovém období) a motivy související s hornictvím, které bylo klíčovým zdrojem prosperity Saska.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatické investory a sběratele představují wettinské mince atraktivní oblast z několika důvodů. Vysoká technická kvalita ražeb, daná dlouhou tradicí vyspělého hornictví a metalurgie v regionu, zajišťuje zachování detailů a celkovou atraktivitu mincí i po staletích. Umělecká hodnota je mimořádná, především u portrétních tolarů, které patří k vrcholům evropského medailérství. Historický význam Wettinů jako jedné z klíčových dynastií středoevropského prostoru dodává jejich mincím přidanou sběratelskou hodnotu. Pestrost typů, nominálů a období umožňuje sběratelům specializaci podle vlastních zájmů - od středověkých brakteátů přes renesanční tolary až po moderní zlaté mince. Z investičního hlediska vykazují kvalitní wettinské mince, zvláště zlaté augustdory, vzácnější tolary a pamětní ražby, stabilní dlouhodobý růst hodnoty, často překonávající inflaci. Dostupnost na trhu je relativně dobrá pro běžnější typy ze 17.-19. století, zatímco vzácnější kusy, zejména velké reprezentativní tolary a zlaté mince, dosahují na aukcích vysokých cen v řádu tisíců až desetitisíců euro.

Příklady

Mezi nejvýznamnější a sběratelsky nejcennější wettinské mince patří míšeňské groše zavedené ve 14. století podle vzoru pražského groše, které se staly významným regionálním platidlem; Schreckenberské tolary - jedny z prvních tolarů ve střední Evropě, ražené od roku 1500 z krušnohorského stříbra; vykoupené tolary (Losguldiner) ze 16. století; "Mortuáře" - pamětní tolary ražené k úmrtí panovníků; výplatní tolary (Ausbeutetaler) ražené přímo ze stříbra z konkrétních dolů, často s vyobrazením hornické tematiky; augustdory - zlaté mince Augusta Silného v polsko-saské unii, které patří k nejvyhledávanějším raně novověkým ražbám; a pamětní zlaté mince z 19. a počátku 20. století, jako jsou dvojité a pětinásobné koruny ražené k dynastickým výročím nebo významným událostem.

Zajímavosti

• Wettinové patří mezi evropské dynastie s nejdelší kontinuální historií - jejich vláda v některých územích trvala více než 800 let, což je řadí mezi rodové linie s nejdelší panovnickou tradicí v Evropě.
• Sasko-wettinské mince byly často napodobovány v jiných státech střední a východní Evropy díky své vynikající pověsti a kvalitě. Zvláště míšeňské groše a saské tolary sloužily jako vzor pro mincovnictví mnoha menších německých států, ale i polských a českých panovníků.
• Mezi nejzajímavější wettinské ražby patří tzv. "vikariatní mince" (Vikariatsmünzen) - speciální emise, které mohli saští kurfiřti jako říšští vikáři razit v období uprázdněného císařského trůnu. Tyto mince nesou specifickou titulaturu a vzhledem k jejich krátkodobé produkci patří k numismatickým vzácnostem.