Witten

Witten (také Witte nebo v latinské formě Albus) byla stříbrná mince o hodnotě 4 feniků, která se stala základním platidlem Hanzovního svazu od 14. do 16. století v severním Německu a oblasti Baltského moře. Název pochází ze středoněmeckého "witte" (bílý) podle světlého vzhledu kvalitního stříbra, z něhož byla ražena. V numismatice představuje witten klíčovou obchodní minci středověké severní Evropy a symbol ekonomické moci hanzovních měst, která díky standardizované váze a ryzosti usnadňovala dálkový obchod od Novgorodu po Londýn.

Historie

První witteny byly raženy v Lübecku kolem roku 1365 jako odpověď na potřebu kvalitní stříbrné mince pro rostoucí baltský obchod. Lübeck jako hlavní město Hanzy stanovil standard - witten měl vážit 1,3 gramu a obsahovat 0,9 gramu čistého stříbra. Úspěch mince vedl k rychlému rozšíření do dalších hanzovních měst - Hamburg (1372), Wismar (1373), Rostock (1377) a Stralsund (1378).

V roce 1379 uzavřela čtyři wendická města (Lübeck, Hamburg, Wismar, Lüneburg) první mincovní unii - Wendischer Münzverein. Tato dohoda standardizovala váhu, ryzost a vzhled wittenů. Z marky kolínské (233,85 g) se razilo 360 wittenů o ryzosti 500/1000. Jednotný standard zajistil důvěru obchodníků a witteny se staly preferovanou měnou v celém baltském prostoru.

Kolem roku 1400 se ražba wittenů rozšířila do Skandinávie. Dánský král Erik Pomořanský razil hvide (dánská forma witten) v Kodani a Malmö. Švédské örtug byly fakticky witteny ražené podle lübeckého vzoru. V Norsku se ujal název "kvit" nebo "hvitt". Livonský řád razil witteny v Rize a Revalu (dnešní Tallinn) pro obchod s Ruskem.

Vrchol významu wittenů nastal v období 1420-1470, kdy tvořily páteř měnového systému severní Evropy. Obchodní smlouvy se uzavíraly v marce wittenů (192 kusů = 1 marka lübecká). Witten se stal početní jednotkou - ceny se uváděly v wittenech i tam, kde se fyzicky nepoužívaly. Novgorodské kupce platili za kožešiny výhradně witteny, které Rusové nazývali "artug".

Od roku 1461 začala tzv. mincovní krize - postupné snižování obsahu stříbra ve wittenech. Města v konkurenčním boji znehodnocovala mince, aby získala ražební zisk. Lübecký witten klesl z 0,9 g čistého stříbra na pouhých 0,4 g v roce 1500. To vedlo k inflaci a ztrátě důvěry. Objevily se "dobré" a "špatné" witteny s různým kurzem.

Reformní pokusy jako Hamburská recese (1505) nebo Lübecká mincovní reforma (1506) se snažily obnovit kvalitu. Zavedení doppelschilling (dvojšilink = 2 witteny) mělo stabilizovat systém. Přesto význam wittenů klesal s nástupem větších stříbrných mincí - grošů a tolarů.

Poslední witteny byly raženy kolem roku 1570 v Rostocku a Stralsundu. V Dánsku přežily "hvide" do roku 1602. Witten definitivně nahradil říšský mincovní systém založený na tolaru. Název však přežil - v Hamburgu se ještě v 18. století účtovalo ve "witten" jako početní jednotce rovné 1/32 marky.

Technické parametry a typologie

Standardní witten měl průměr 16-18 mm a váhu 1,2-1,4 gramu při ryzosti 400-600/1000 stříbra. Lícní strana nesla obvykle městský znak - u Lübecku dvojhlavou orlici, Hamburg tři věže, Rostock gryfa. Rub zobrazoval kříž, často s rozetami nebo hvězdami v polích. Opis obsahoval jméno města a někdy invokaci "MONETA NOVA" nebo zkratku "CIVITATIS".

Existovalo několik typů wittenů podle nominální hodnoty. Základní Vierling (čtyřfenik) byl nejběžnější. Sechsling (šestifenik = 1,5 witten) razily větší města pro velkoobchod. Doppelwitten (dvojwitten) o váze 2,5 g vznikl po roce 1450. Drobné nominály - Blaffert (2 feniky) a Pfennig doplňovaly systém.

Regionální varianty měly specifické znaky. Sundische witten z pomořanských měst nesly gryfa s rozdíly v detailech. Meklenburské witteny zobrazovaly býčí hlavu. Brémské typy měly klíč sv. Petra. Gotlandské witteny ražené v Visby nesly beránka - symbol ostrova. Každé město mělo diferenční značky pro identifikaci ročníku nebo mincmistra.

Zvláštní kategorii tvořily hohlwitteny (duté witteny) - brakteáty ražené jednostranně na tenkém plechu. Používaly se hlavně v Meklenbursku a Pomořansku. Jejich výhodou byla úspora stříbra, nevýhodou snadné poškození. Schreckenberger (strašidelné witteny) byly podhodnocené napodobeniny z malých mincoven.

Zajímavosti

• Název "bílý groš" v polštině (biały grosz) a češtině označoval právě importované witteny
• Novgorodský poklad z roku 1993 obsahoval 14 000 wittenů - největší nález této mince
• Falšování wittenů se trestalo vařením v oleji - doloženo 37 poprav v Lübecku 1430-1470
• Anglické "white money" označovalo witteny - Shakespeare je zmiňuje v Kupci benátském