Witten

Witten (také witte, wittenpfennig či veerling) byla středověká severoněmecká mince, která představovala hodnotu čtyř feniků. Lidové označení souviselo s jejím „bílým“ vzhledem, jenž vznikal oxidací měděné složky slitiny.

Historie

Witten se rozšířil ve 14. století v prostoru severního Německa, kde městské mincovnictví hrálo velkou roli v obchodu i v každodenním oběhu. Ražba je doložena od období po roce 1330 – nejprve v Lübecku a brzy poté také v dalších významných přístavních městech, jako byly Hamburk a Wismar. Následovaly další hanseatské a severoněmecké mincovny, mimo jiné Lüneburg, Rostock a Stralsund. Přestože se složení jednotlivých emisí mohlo lišit, mince měly společný vzhled a byly navázané na tehdejší dohody o mincovních standardech v rámci wendického mincovního prostoru.

V dobových dokumentech se s wittenem setkáme i pod popisným označením „fenik o čtyřech fenicích“, což vystihuje jeho účetní i praktickou roli. Nešlo tedy o nahodilý přepočet, ale o nominál, který měl uživateli usnadnit platby ve vyšších drobných hodnotách, aniž by musel manipulovat s velkým množstvím nejmenších feniků.

Witten se neomezil jen na úzký okruh měst wendického mincovního svazu. Podobné mince se objevily i mimo něj, například v Pomořansku a v Holštýnsku, kde se severoněmecké měnové zvyklosti přirozeně prolínaly s lokální praxí. Z pohledu numismatiky je to důležitá stopa: ukazuje, že některé nominály se šířily podle obchodních vazeb a důvěry v minci, nikoli jen podle hranic jednotlivých panství.

V průběhu 15. století byl witten postupně vytlačován jinými nominály (například dreilingem, sechslingem či šilinkem), které lépe odpovídaly vývoji peněžního oběhu. V rámci původního mincovního okruhu se pak objevil už jen krátce znovu na začátku 16. století. Následně byl witten napodobován i v dalších územích, což je jev typický pro mince, které byly v oběhu srozumitelné a „dobře přijímané“ – imitace totiž často míří právě na zavedené a známé typy.

Vzhled, hodnota a určení

Základní definicí wittenu je hodnota čtyř feniků, často vyznačená přímo na minci. Jako materiál se používaly měděné slitiny s podílem stříbra (tzv. billon), přičemž právě reakce měděné složky na povrchu mohla vytvářet světlejší, „bělavý“ dojem, který dal minci lidové jméno. V numismatickém popisu se proto sleduje nejen nominál a nápis, ale i styl, ryzost, hmotnost a především mincovna, protože jednotlivá města razila witteny v mírně odlišných variantách.

Pro sběratele je witten zajímavý i jako mince hanseatského a severoněmeckého prostředí: často nese městské motivy, znaky nebo legendy, které pomáhají přesněji určit původ. V katalogové praxi je proto užitečné uvádět nejen „witten“, ale i konkrétní město a období ražby, protože právě to rozhoduje o správném zařazení a o výskytu variant.