Zlatá cihla

Zlatá cihla (anglicky gold bar nebo gold bullion) je hovorové označení pro zlatý slitek větší hmotnosti, typicky vážící 400 trojských uncí (12,4 kilogramu), který představuje základní jednotku pro institucionální obchodování se zlatem a uchování zlatých rezerv centrálních bank. Zlaté cihly jsou nejkoncentrovanější formou investičního zlata a symbolem absolutního bohatství, přičemž jediný standardní slitek London Good Delivery má hodnotu přesahující 15 milionů korun.

Historie

První zlaté slitky ve formě cihel se objevily již ve starověkém Egyptě kolem roku 2600 před naším letopočtem, kdy faraoni ukládali zlaté rezervy v podobě standardizovaných slitků. V hrobce Tutanchamona byly nalezeny zlaté slitky různých velikostí označené hieroglyfy udávajícími váhu a ryzost. Římané razili zlaté slitky zvané laterae aureae (zlaté cihly) o váze jedné libry, které sloužily pro velké transakce a platby legionářům. Největší známý římský zlatý poklad z Trevíru obsahoval 2500 zlatých slitků o celkové váze přes 18 tun, ukrytých před germánskými nájezdy.

Ve středověku se zlaté cihly staly doménou velkých obchodních domů a panovnických pokladnic. Benátští bankéři zavedli ve 13. století systém standardních zlatých slitků o váze 100 uncí s puncem garantujícím ryzost. Templářský řád používal zlaté cihly označené křížem pro převody bohatství mezi evropskými a blízkovýchodními komendami. Po objevení Ameriky španělské galeony převážely zlaté cihly z Nového světa - jediná loď mohla vézt až 200 zlatých cihel o váze 50 liber každá. Potopení španělské Armady roku 1588 znamenalo ztrátu zlatých cihel v hodnotě odpovídající dnešním 50 miliardám dolarů.

Moderní standard zlatých cihel vznikl v 19. století s rozvojem mezinárodního bankovnictví. Bank of England zavedla roku 1750 specifikaci pro zlaté slitky přijímané do svých trezorů - váha 400 uncí s tolerancí ±25 uncí a ryzost minimálně 995/1000. Londýnský zlatý trh se stal centrem světového obchodu se zlatem a London Good Delivery standard byl postupně adoptován všemi významnými finančními centry. Kalifornská zlatá horečka vyprodukovala první americké zlaté cihly - San Francisco Mint razila slitky o váze až 750 uncí pro transport do východních bank.

V českých zemích se zlaté cihly objevily především v souvislosti s Rakousko-uherskou národní bankou. Mincovna v Kremnici odlévala standardní zlaté slitky pro bankovní rezervy monarchie. Po vzniku Československa v roce 1918 byly zlaté rezervy v podobě cihel uloženy v trezorech Národní banky československé. Dramatický osud měly československé zlaté cihly za druhé světové války - před německou okupací bylo 94 tun zlata v cihlách evakuováno přes Londýn do USA a Kanady. Část zlata ukrytého v Bank of England byla kontroverzně předána nacistickému Německu v rámci mnichovské dohody.

Fort Knox v Kentucky, postavený v roce 1936, se stal nejslavnějším úložištěm zlatých cihel na světě. Americké zlaté rezervy čítající přes 147 milionů uncí jsou uloženy ve formě standardních cihel o váze 400 uncí. Každá cihla má unikátní číslo a je testována na ryzost. Největší koncentrace zlatých cihel se nachází v trezorech Federal Reserve Bank of New York, kde je uloženo 6700 tun zlata patřícího 36 zemím a mezinárodním organizacím. Transport zlatých cihel mezi jednotlivými klecemi v podzemních trezorech nahrazuje mezinárodní platby mezi státy.

Moderní éra přinesla demokratizaci zlatých cihel. Zatímco dříve byly dostupné pouze institucím, dnes si mohou movití investoři koupit menší zlaté cihly o váze 1 kilogram, 500 nebo 250 gramů. Švýcarské rafinérie jako PAMP nebo Argor-Heraeus produkují prémiové zlaté cihly s holografickými certifikáty a unikátními sériovými čísly. Čínská poptávka vytvořila největší trh pro kilogramové zlaté cihly - Shanghai Gold Exchange obchoduje denně přes 50 tun zlata především v kilogramových cihlách. České rafinérie jako Safina vyrábějí investiční zlaté cihly od 1 gramu po 1 kilogram s certifikací LBMA.

Standardy a charakteristiky zlatých cihel

Zlaté cihly se vyrábějí podle přísných mezinárodních standardů. London Good Delivery standard požaduje váhu 350-430 trojských uncí (10,9-13,4 kg), ryzost minimálně 995/1000, označení rafinérie, sériové číslo, rok výroby a přesnou váhu na čtyři desetinná místa. Cihly musí mít charakteristický lichoběžníkový tvar pro snadné stohování a úchopové prohlubně pro manipulaci. COMEX standard pro newyorskou burzu akceptuje cihly 95-105% váhy 100 uncí s ryzostí minimálně 995/1000.

Výroba zlatých cihel probíhá litím roztaveného zlata do grafitových nebo ocelových forem, následuje pomalé chlazení zabraňující vzniku trhlin. Moderní rafinérie používají elektrolytickou rafinaci dosahující ryzosti 999,9/1000. Každá cihla prochází přísnou kontrolou pomocí ultrazvuku detekujícího wolframová jádra používaná padělateli. Rentgenová fluorescenční analýza ověřuje složení slitiny. Pravost se testuje Archimédovou metodou měřící hustotu. Prémiové cihly mají holografické pečetě, mikrogravírování a další bezpečnostní prvky. Transport zlatých cihel vyžaduje obrněná vozidla, ozbrojenou ochranku a pojištění v hodnotě nákladu.

Zajímavosti

• Největší zlatá cihla světa vyrobená společností Mitsubishi Materials váží 250 kilogramů a má hodnotu přes 300 milionů korun, je vystavena v muzeu Toi Gold Mine v Japonsku.
• Standardní zlatá cihla o váze 400 uncí je překvapivě malá - měří pouze 25 × 7 × 4 centimetry, ale váží jako tříleté dítě a nedá se udržet jednou rukou.
• Při loupeži na letišti Heathrow v roce 1983 ukradli zločinci 6800 zlatých cihel v hodnotě 26 milionů liber, dodnes největší loupež zlata v historii Británie.
• Falešné zlaté cihly s wolframovým jádrem mají téměř identickou hustotu jako pravé zlato - rozdíl je pouze 0,26%, což vyžaduje sofistikované metody detekce.