Zlatka

Zlatka je lidové označení pro rakouský zlatý nebo florin, který byl hlavní měnovou jednotkou habsburské monarchie v letech 1754 až 1892. Tato mince se používala na území celého rakouského císařství včetně českých zemí a později Rakousko-Uherska. Zlatka se dělila na 60 krejcarů a představovala základní platidlo pro každodenní obchod i větší transakce.

Historie

Zlatka byla zavedena roku 1754 spolu s konvenčním tolarem jako jeho polovina, tedy ekvivalent 1/20 stříbrné kolínské marky. Původně obsahovala přibližně 11,69 gramu stříbra o ryzosti 10/12. Florin se rychle stal standardní měnovou jednotkou rakouského císařství a rozšířil se po celém území monarchie. Významnou reformou prošla mince roku 1857, kdy Rakousko-Uhersko uzavřelo celní spolek s Německem a přijalo nový mincovní řád založený na celní libře místo kolínské marky. Byla definována nová hmotnost 12,345 gramu o ryzosti 900/1000, což znamenalo 11,11 gramu čistého stříbra. Současně došlo k decimalizaci měny na systém 100 krejcarů = 1 florin. Po porážce Rakouska Pruskem roku 1866 a vystoupení z Německé celní unie se země roku 1867 přidružila k Latinské měnové unii. Zlatka byla roku 1892 nahrazena korunou v poměru 1 florin = 2 koruny.

Zlatka měla standardní průměr 29 milimetrů a byla ražena ze stříbra o ryzosti 900/1000. Na líci nesla portrét panovníka, na rubu habsburský znak nebo jiné státní symboly. Německý název Gulden se používal na rakouských bankovkách, zatímco na mincích byl vyražen nápis FL. Maďarský název forint se objevoval jak na mincích, tak na bankovkách v uherské části monarchie. Mince byla ražena v různých mincovnách po celé říši, včetně benátské a milánské mincovny pro Lombardsko-benátské království. Kvůli reformě z roku 1857 došlo k devalvaci mince o 4,97 procenta. Současně s floriny byly emitovány také zlaté mince s hodnotou 8 a 4 floriny, které odpovídały mincím 20 a 10 lir či franků podle standardů Latinské měnové unie.

Význam pro investory a sběratele

Zlatky představují významnou kategorii pro sběratele habsburských ražeb a středoevropské numismatiky. Jejich dlouhé období používání a různé varianty z jednotlivých panovníků nabízejí široké spektrum pro specializované sbírky. Zvláště vzácné jsou kusy z prvních let ražby nebo z okrajových území monarchie. Pro investory jsou zajímavé především díky obsahovanému stříbru a historické hodnotě jako symbolu někdejší mocné říše.

Příklady

Mezi nejčastější typy patří floriny Františka Josefa I. z období po reformě 1857, které mají standardní hmotnost 12,345 gramu. Zvláště ceněné jsou floriny z Benátek ražené v letech 1822-1827 za Františka I. nebo kusy z Milána z let 1858-1859. Zajímavé jsou také přechodné ročníky kolem reforem, které dokumentují změny v mincovním systému.

Zajímavosti

• Hodnota florinu v přepočtu na ceny stříbra z roku 2017 by činila přibližně 150 Kč
• Kolem roku 1850 měl vyšší úředník roční plat 500-700 zlatých, učitel 130 a dělník 100-200 zlatých ročně
• Na poměr zlatky a tolaru upomíná text lidové písně "Já do lesa nepojedu" – "sekera je za dva zlatý a topůrko za tolar"
• Přestože se nazývala zlatka, byla ve skutečnosti ražena ze stříbra, název odkazoval k její vysoké hodnotě