Jak vyčistit staré a zoxidované mince (a kdy to nedělat)

Než začnete staré mince čistit, rozhodněte, o jakou minci jde. U historické nebo hodnotné mince je správná odpověď téměř vždy „nechat být“ – setřená patina se už nevrátí a certifikační služba čištění pozná a zkušený sběratel zpravidla také. U běžné oběžné mince bez sběratelské hodnoty nebo u novodobé mince vytažené z hlíny ale existuje šetrný postup, kterým odstraníte špínu a mastnotu, aniž byste poškodili povrch. Tento návod vás provede obojím: kdy nesahat na nic, jak minci bezpečně umýt a kdy ji svěřit konzervátorovi.

Umýt není totéž co vyčistit

Celý návod stojí na jednom rozlišení. Umytí odstraní, co na minci jen ulpělo: prach, hlínu, mastnotu a soli z prstů. Pod nimi zůstane povrch mince přesně takový, jaký byl, včetně patiny. Čištění v běžném smyslu slova jde dál – odstraňuje patinu, tónování nebo korozní vrstvu, a tím mění samotný povrch mince.

Ten druhý zásah je nevratný. Mince, která prošla nevhodným čištěním, už nemá původní povrch a neexistuje způsob, jak ho obnovit. Pozná se to na lesku i na jemných rýhách: nedotčená mince odráží světlo stejnoměrně, ať ji natočíte kamkoli, kdežto po čištění působí lesk ploše a mrtvě. Mírné šetrné očištění, zvlášť u starších mincí, ještě číselné hodnocení připouští. Proto certifikační společnosti NGC a PCGS takovou minci nezapouzdří s číselným stupněm, ale jen s hodnocením „Details“ a popisem vady. Štítky NGC mluví samy za sebe: Improperly Cleaned (nevhodně čištěno), Brushed (kartáčováno), Wiped (setřeno – jemné vlásečnicové rýhy), Polished (leštěno) nebo Whizzed (rotačním drátěným kartáčkem napodobený lesk). Na trhu to znamená, že nevhodně čištěné mince často ztrácejí na ceně, někdy i víc než polovinu.

Sběratelé navíc patinu a tónování na minci aktivně vyhledávají. Tmavé nebo duhově zabarvené stříbro je ve skutečnosti tenká vrstva sulfidu stříbra, která vzniká postupně, a právě takové kusy bývají ceněné. Co laikovi připadá jako špína, je často to nejcennější na celém povrchu.

Kdy mince nečistit vůbec

Pro následující mince platí jednoduché pravidlo: žádné čištění ani mytí doma, jen správná manipulace a uložení. Samotná destilovaná voda patinu neodstraní; riziko není ve vodě, ale v rukách – jediný tah štětcem nebo otření může zanechat jemné rýhy, které u cenné mince znamenají hodnocení „Details“. Pokud je na nich skutečný problém, rozhoduje konzervátor.

• Historické stříbrné mince a mince z mědi a bronzu se souvislou patinou – patina je součást hodnoty, ne nečistota.
• Mince v kvalitě proof – zrcadlové plochy poškodí i nepatrný otisk nebo rýha a každá taková stopa minci znehodnotí.
• Zlaté mince s načervenalými skvrnami – skvrny obvykle tvoří měď z příměsi ve slitině. Neodborné odstraňování skvrn NGC na štítku uvádí zvlášť (Spot Removals); odborná konzervace je umí odstranit bez poškození.
• Mince, jejíž hodnotu neznáte – i obyčejně vypadající kus může být vzácný ročník nebo varianta. Nejdřív určit, potom případně umýt.
• Mince, kterou chcete nechat certifikovat – stopy po čištění, které certifikační služba pozná, znamenají hodnocení „Details“ místo čísla.
• Starší mince nalezené v zemi – mohou být archeologickým nálezem; postup je v kapitole o konzervátorovi.

Zvláštní případ jsou investiční mince, například Wiener Philharmoniker nebo Maple Leaf. Jejich cenu určuje hlavně obsah drahého kovu, ale poškrábaný nebo setřený povrch zhoršuje prodejnost. Investiční mince proto nechávejte v originální kapsli a otírejte nanejvýš kapsli, ne minci. Bílé „mléčné“ skvrny, které se někdy objeví na stříbrných investičních mincích, vznikají už při výrobě v mincovně, mohou se objevit i po letech a nejde je odstranit ani odbornou konzervací.

Pro rychlé rozhodnutí poslouží tento přehled:

Patina, nebo koroze? Jak poznat, co na minci je

Ne každá změna barvy je problém, ale některé povlaky na minci dál pracují a škodí. Než cokoli uděláte, podívejte se na minci lupou při dobrém světle.

• Stabilní patina – souvislá, hladká vrstva hnědé, tmavé nebo duhové barvy, která se nemění. Nechte ji být.
• Aktivní koroze mědi a bronzu – světle zelené práškovité skvrny, které se rozšiřují. Tato forma koroze (tzv. bronzová nemoc) postupuje rychle ve vlhku; zpomalí ji suché uložení. U běžné mince obvykle stačí právě to, například krabice se silikagelem; u cenné mince, nebo když koroze pokračuje, minci posuďte u konzervátora. Korozi mědi podporuje už vlhkost nad 35 %.
• Zelený povlak z PVC – zelený opar nebo lepkavý, slizký povlak na mincích z měkkých plastových obalů. Měkké PVC se časem rozkládá a uvolňuje látky, které povrch leptají. Minci hned vyjměte z obalu; NGC minci s povlakem z PVC nezapouzdří, dokud se povlak odborně neodstraní.
• Bílý prášek na olovu a cínu – vzniká hlavně ve styku s papírem, kartonem a dřevem. Prášek nesmetávejte, olovo je jedovaté; minci uložte odděleně a pracujte s ní v rukavicích.
• Oranžové práškové krystaly na železe – aktivní rez. Železo potřebuje velmi suché uložení, pod 15 % vlhkosti.

Pozor také na zelenou korozi na stříbrných nebo zlatých mincích se slitinou mědi: měď koroduje jako první, a zelený povlak tak může krýt i drahý kov.

Jak vyčistit mince bez poškození: bezpečné mytí krok za krokem

Následující postup je mytí, ne čištění – odstraní nečistoty, ale patinu ponechá. Je určený pro běžné oběžné mince bez sběratelské hodnoty a pro novodobé mince ze zahrady nebo z ornice, které přečkaly v zemi jen proto, že jsou dost odolné. Cenné a historické kusy do něj nepatří.

Co si připravit:

• destilovanou vodu (z drogerie nebo čerpací stanice),
• jemný saponát na nádobí – nikdy prášek do myčky,
• dvě misky, ve kterých se vám drobná mince neztratí,
• měkký štětec (například akvarelový) a dřevěné párátko,
• papírové utěrky a měkkou podložku pod ruce,
• nitrilové rukavice bez pudru,
• volitelně čistý aceton a skleněnou misku na odmaštění.

Postup:

1. Prohlédněte a vyfoťte minci z obou stran. Fotka vám pomůže posoudit, jestli mytí změnilo něco víc než špínu.
2. Umyjte minci ve vlažné destilované vodě s kapkou jemného saponátu. Ve vodě ji nechte jen po dobu mytí, neodmáčejte ji – vlhkost podporuje korozi. Myjte každou minci zvlášť a zakalenou vodu vyměňte za čistou.
3. Uvolněte hlínu měkkým štětcem, jemnými tahy bez tlaku. Povrch nedrhněte. Hlínu v prohlubních reliéfu vyšťárejte dřevěným párátkem, nikdy kovovým nástrojem.
4. Opláchněte minci v čisté destilované vodě, aby na ní nezůstal saponát.
5. Volitelně odmastěte acetonem. Minci položte do skleněné misky a zalijte ji acetonem; pracujte v dobře větrané místnosti a daleko od ohně – aceton je hořlavý. Aceton odstraní mastnotu i zbytky vody. Po chvíli ho opatrně slijte a minci nechte v misce oschnout; aceton se rychle odpaří. Do acetonu nesahejte prsty – nitrilovými rukavicemi rychle proniká. Lakované kusy, typicky některé medaile, do acetonu nepatří, lak by se rozpustil.
6. Nechte minci volně oschnout na papírové utěrce (po acetonu přímo v misce) při pokojové teplotě. Neotírejte ji ani měkkým hadříkem a nesušte na topení nebo v troubě.
7. Uložte ji, až je úplně suchá, do obalu bez PVC.

Jak poznat dobrý výsledek: hlína a mastné otisky zmizely, ale barva povrchu je tam, kde nebyla hlína, stejná jako na fotce před mytím. Mytí patinu neodstraňuje – pokud se po něm objevil holý lesklý kov nebo se barva výrazně změnila, odstranilo se víc, než mělo.

Kdy přestat: když nános při mytí a jemném štětci nepovolí, nejspíš už nejde o špínu, ale o korozi nebo nános pevně spojený s mincí. Původní povrch může ležet uvnitř korozní vrstvy, ne pod ní – kdo nános oškrábe, oškrábe s ním i reliéf. V tu chvíli minci nechte být, nebo ji ukažte odborníkovi.

Mince z PVC obalu: běžnou minci přendejte do obalu bez PVC a umyjte postupem výše. U cenné mince povlak z PVC neodstraňujte sami; odborná konzervace ho umí odstranit bez poškození povrchu. Co už PVC vyleptalo, žádný postup nevrátí.

Co do čištění mincí nikdy nepatří

Internet je plný receptů, po kterých mince na první pohled zazáří. Rozdíl se ukáže až pod lupou nebo na štítku certifikační služby – a tehdy už ho nejde vzít zpět. Tyto prostředky a postupy proto nepoužívejte:

• Brusné pasty, leštidla a čisticí hadříky na kov – obsahují brusné částice, které povrch poškrábou. Totéž platí pro zubní pastu a jedlou sodu; soda je ostatně jedním z brusiv v zubních pastách.
• Ponorné lázně na mince a stříbro – obsahují kyseliny, a pokud se z povrchu dokonale nespláchnou, poškozují minci dál. U měděných mincí po lázni NGC na štítku uvádí nepřirozenou barvu (Artificial Color).
• Ocet, citronová šťáva, Coca-Cola, kečup – i „kuchyňské“ kyseliny jsou chemikálie, které kov naleptají.
• Agresivní chemie – hydroxid sodný (louh), Savo, čističe odpadů. Louh dokáže stříbrnou minci viditelně rozleptat.
• Drátěné a rotační kartáče, drátěnka, smirkový papír, guma na gumování – zanechávají rýhy a nepřirozený lesk.
• Otírání hadříkem – i měkký hadřík může poškodit povrch a výrazně snížit hodnotu mince.
• Ultrazvuková čistička u cenných kusů – na historické, stříbrné, zlaté a proof mince ji nepoužívejte ani s destilovanou vodou. Mytí v misce s měkkým štětcem máte pod kontrolou, ultrazvuk ne.
• Teplo – žádné sušení na topení, v troubě ani fénem. Prudké změny teploty mohou zkorodovanou minci popraskat.

Kdy minci svěřit konzervátorovi

Odborná konzervace minci nic nepřidává a soustředí se na nánosy, které by ji dál poškozovaly. Odborníka vyhledejte, pokud:

• má cenná nebo historická mince aktivní korozi, povlak z PVC, zbytky lepidla nebo skvrny,
• jde o antickou nebo středověkou minci, případně si nejste jisti kovem a obdobím ražby,
• chcete minci certifikovat a je na ní cokoli, co by bránilo hodnocení,
• je mince křehká – praská, odlupuje se nebo se rozpadá na prášek.

Mince nalezená v zemi má zvláštní režim. Starší mince může být archeologickým nálezem – zákon tak označuje doklad nebo pozůstatek života a činnosti člověka od počátku jeho vývoje do novověku, který se zachoval zpravidla pod zemí. Když si nejste jisti stářím mince, jednejte, jako by šlo o archeologický nález. Takový nález musí nálezce oznámit Archeologickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu, přímo nebo přes obec, nejpozději druhý den po nálezu, a nález i místo nálezu ponechat beze změny až do prohlídky, nejméně pět pracovních dní od oznámení. Movité archeologické nálezy patří zpravidla kraji, nikoli nálezci. Nálezce má ale právo na odměnu, kterou vyplácí krajský úřad, a na náhradu nutných nákladů. Hlína kolem mince navíc nese informace o místě uložení, které by se umytím ztratily.

Kde hledat pomoc v Česku: restaurátora nebo konzervátora kovů vám doporučí regionální muzeum s archeologickou nebo numismatickou sbírkou. Pro mince, které chcete certifikovat, nabízí odbornou konzervaci i NGC Conservation (dříve NCS). Umí odstranit zbytky po PVC, lepidle a lázních, opar, nánosy a měděné skvrny na zlatě; neopraví korozi, otěr, škrábance ani mléčné skvrny. Konzervovaná mince pak putuje rovnou k hodnocení, NGC ale za výsledný stupeň neručí.

Ať minci svěříte komukoli, připravte si fotografie obou stran a hrany, rozměr, hmotnost a informaci, kde a jak byla mince uložena. Nejdřív si vyžádejte posouzení a cenovou nabídku – u méně cenné mince nemusí být zásah ekonomicky přínosný.

Jak s mincí zacházet a jak ji uložit

Nejlepší čištění je takové, které není potřeba. Mnoho nečistot a skvrn na mincích vzniká manipulací a nevhodným uložením, a tomu jde předejít:

• Držte minci jen za hranu, nad měkkou podložkou, nikdy prsty na líci a rubu.
• Rukavice – nejlépe nitrilové bez pudru. Latexové ne, síra v latexu způsobuje tmavnutí stříbra; pudrované ne, pudr působí jako brusivo. Čisté bavlněné rukavice jsou přípustné, ale mince v nich snáz vyklouzne.
• Vlhkost co nejnižší – ideálně pod 30 %. Pro větší ochranu uložte mince do uzavřené krabice se silikagelem a indikátorovou kartičkou vlhkosti a silikagel pravidelně vysušte.
• Obaly a alba bez PVC. Měkké plastové obaly s PVC časem uvolňují látky, které na minci vytvoří zelený povlak.
• Pryč od dřeva, lepidel, gumy, běžného papíru a kartonu – uvolňují kyselé či sirné výpary.
• Každá mince zvlášť, aby se mince nedotýkaly a neodíraly.

Kapsle a obaly z našeho e-shopu

Než minci namočíte

Otázka „jak vyčistit minci“ má ve většině případů překvapivou odpověď: u historické a hodnotné mince je nejlepší nedělat nic a postarat se o správné uložení. Patina, tónování i stopy stáří jsou součástí mince a každý zásah, který je odstraní, je trvalý. Mytí destilovanou vodou s jemným saponátem patří jen běžným mincím a novodobým nálezům z hlíny; všechno, co jde za něj – lázně, pasty, kartáče, leštění – už je čištění, které minci znehodnotí. A kde si nejste jisti, co máte v ruce, zeptejte se dřív, než začnete.

Miroslav Uďan