Jeden z našich nejznámějších medailistů Otakar Španěl se narodil 13. června 1881 v Jaroměři v domě „U tří kaprů" ve staré cínařské a rytecké rodině. Jeho otec František Španiel byl rytcem a obchodníkem se sklem, což předurčilo mladého Otakara k uměleckému řemeslu. Již jako malý hoch rád a hezky maloval. V roce 1895 (to mu je 14 let) nastupuje na odbornou ryteckou školu v Jablonci nad Nisou, kde končí svá odborná studia v roce 1899. Jablonecká rytecká škola existuje do dnes a byla kolébkou mnoha významných uměleckých řemeslníků.
V roce 1899 byl přijat na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde studoval u významného medailéra profesora Josefa Tautenhayna až do roku 1901. V roce 1902 je přijat na pražskou Akademii výtvarných umění, kde jej vedl J. V. Myslbek – zakladatel moderního českého sochařství – až do roku 1904. Poté odchází na studijní pobyt do Paříže, kde se školil u secesního sochaře a medailéra Alexandra Charpentiera. Velký vliv na jeho tvorbu mělo také přátelství s Antoinem Bourdellem, jedním z nejvýznamnějších francouzských sochařů té doby. V roce 1912 se vrací do Prahy.
V roce 1917 je jmenován profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V roce 1919 již působí jako profesor medailérské školy na Akademii výtvarných umění v Praze. Zde pracuje až do své smrti v roce 1955. V roce 1937 je zvolen rektorem Akademie výtvarných umění, funkci zastává až do roku 1939, kdy byly vysoké školy uzavřeny nacisty. Během druhé světové války byl dokonce vězněn v internačním táboře Svatobořice. V roce 1954 je jmenován zasloužilým umělcem.
Olympijské umění a medailérská tvorba
Velkou zvláštností v životě Otakara Španiela je, že se zúčastnil dvou letních olympiád jako účastník uměleckých soutěží – v roce 1912 ve Stockholmu a v roce 1936 v Berlíně v oboru sochařství. V roce 1932 soutěžil v disciplíně sochařství s názvem TROFEJ ČESKOSLOVENSKÉHO OLYMPIJSKÉHO VÝBORU. Nepodařilo se mi zjistit, jak se umístil v této soutěži.
V nové Československé republice se stal Španiel takřka oficiálním sochařem státu. Vynikl hlavně svými reliéfy, které modeloval již od roku 1903, a portrétními bustami významných osobností jako Jana Evangelisty Purkyně, Mikoláše Alše, Maxe Švabinského, Josefa Mánesa, Bedřicha Smetany či Tomáše Garrigua Masaryka. Vytvořil také reliéfní výzdobu západních dveří katedrály sv. Víta (1928–1929) a řadu pomníků.
Španělovo jméno je spojováno především s autorstvím návrhů československých mincí. V letech 1921–1923 se podle jeho návrhů začaly razit mince v hodnotě 2, 5, 10, 20 a 50 haléřů a 1 koruna. Nejhodnotnější realizací byla jednokorunová mince z roku 1921, nejvzácnější naší mincí je pak pětihaléř s datací 1924 – počet mincí s tímto letopočtem není přesně znám, ale jediná mince může stát i 200 tisíc korun. Významným dílem je také Svatováclavský dukát, na kterém spolupracoval s Jaroslavem Bendou.
Lze dále vyjmenovávat jeho různé umělecké úspěchy, ale dnes jsme zde, abychom se věnovali jedné jeho medaili, a to té, kterou nazývám SVATÝ PROKOP ORÁ S ČERTEM.
Vznik významné medaile
V letech 1926–27 byl Otakar Španěl osloven, aby navrhl a vytvořil medaili k 10. výročí vzniku Československé republiky. Dostal tak říkajíc volnou ruku při výběru tématu. Z mého pohledu se zvolené téma opravdu povedlo, velmi se mi líbí, a proto jsem se rozhodl z obdivu k této medaili napsat tento článek.
Španěl zvolil pro tuto příležitost hluboce symbolická témata spojující českou duchovní tradici s národním hospodářstvím. Motiv svatého Prokopa orající s čertem není jen dekorativní – je to promyšlená alegorie vítězství dobra nad zlem a zároveň odkaz na českou tradici těžby drahých kovů.
Popis medaile a její symbolika
Stručný popis medaile: na čelní straně je kosočtverec, ve kterém je hlavní motiv, jak svatý Prokop orá s čertem, a vystupující horník z důlní šachty s kahanem v dobovém ztvárnění (kapuce na hlavě). V opise je nápis: „Jsem ražen z českého kovu". Na druhé straně medaile je státní znak v podobě lva a letopočty 1918–1928. V horní části medaile je symbolická postava Svatého Václava, ochránce vlasti, žehnající tomuto významnému výročí. Dále je Svatý Václav obklopen rytíři na koních, ve volném výkladu jsou to „Blaničtí rytíři".
Legenda o svatém Prokopu a čertovi
Pověst o svatém Prokopu orající s čertem má hluboké kořeny v české lidové tradici. Svatý Prokop (okolo 970–1053) byl prvním opatem sázavského kláštera a jedním z našich nejstarších světců. Podle legendy zapřáhl čerta do pluhu a vyoral s ním dlouhou brázdu od Černých Bud přes Lipany až do Chotouně, poháněje pekelníka místo bičem křížem. Tato „Čertova brázda" údajně existuje dodnes jako roklina táhnoucí se od řeky Sázavy ke vsi Chotouň.
Lidová fantazie přisuzuje Prokopovi dokonce vytvoření koryta samotné řeky Sázavy – prý ji také vyoral s čertem zapřaženým do pluhu. A protože se pekelník poháněný křížem kroutil a vzpouzel se, uhýbal světci hned napravo a hned nalevo, je proto řečiště Sázavy tak zakroucené.
Výklad této legendy je trojí: podle jedné verze vznikl obraz díky neporozumění větě z nejstarší legendy, v níž se uvádí, že světec „srdce svých posluchačů svlažoval slovy svatých kázání a rádlem poučování napravoval jejich mysl." Druhé vysvětlení říká, že legendární vyobrazení s čertem „značí vítězství nad zlobou pekelné moci, která stále zasahuje do lidských osudů." Svatý Prokop je patronem Čech, horníků a rolníků, což dokonale odůvodňuje jeho výběr pro medaili oslavující mladou republiku.
Blaničtí rytíři – naděje národa
Této tématice chci věnovat několik slov. Vrch Blaník – sídlo Blanických rytířů je vysoký 638 m a nachází se ve středočeském kraji nedaleko od města Vlašim. Tvoří jej dva skalnaté kopce Malý Blaník a Velký Blaník. Je opředen bájnou pověstí, že v útrobách hory dřímá vojsko, blaničtí rytíři, kteří z hory vyjedou, až bude Českému národu nejhůř, a v čele se Svatým Václavem porazí nepřátele českého lidu. Na vrcholu Velkého Blaníku se nachází rozhledna, která je vysoká 30 metrů. Při dobré viditelnosti lze dohlédnout do Prahy nebo na Šumavu.
Ještě jedna zajímavost: v roce 1868 zde byl vytěžen i jeden ze základních kamenů pro Národní divadlo v Praze, což symbolicky spojuje Blaník s obnovou české kultury v 19. století.
České zlato z Roudného
V opise na čelní straně medaile je nápis „Jsem ražen z českého kovu". Tento nápis zdůrazňuje, že k ražbě těchto zlatých medailí bylo použito zlato vytěžené z dolu Roudný u Vlašimi. Důl Roudný byl v první polovině 20. století jedním z největších a nejmodernějších zlatých dolů ve střední Evropě a nejvýznamnějším zlatodolem celého Rakouska-Uherska.
Historie těžby zlata v této oblasti sahá až do středověku, kdy zde byli činní již Keltové. První písemná zmínka o dole pochází z roku 1338. Největšího rozmachu však dosáhla těžba po roce 1904, kdy důl získala anglická společnost Sugdan a Fischer. Po rozsáhlé modernizaci zde pracovalo až 400 horníků a dělníků. Těžba probíhala ve 16 patrech až do hloubky 450 metrů.
V letech 1904 až 1930 bylo z dolu Roudný vytěženo 5 770 kilogramů ryzího zlata – tedy více než polovina vzácného kovu získaného na území našeho státu po celé dvacáté století. Zpočátku představoval výnos 6 kg zlata za měsíc, později dosáhl až 30 kg měsíčně. Celkem bylo vytěženo 660 000 tun rudy.
Těžba byla ukončena v roce 1930 z ekonomických důvodů – pokles obsahu zlata v rudě, technické problémy s vodou a pokles cen zlata na světovém trhu učinily další dolování nerentabilním. Po druhé světové válce byly sice podniknuty pokusy o obnovení těžby, ale v roce 1956 byly ukončeny.
Závěr
Medaile „Svatý Prokop orá s čertem" tak spojuje několik významných symbolů: duchovní tradici reprezentovanou českým světcem, národní mytologii v podobě Blanických rytířů, hospodářskou sílu země v podobě horníka a konkrétní odkaz na české zlato z Roudného. Otakar Španěl vytvořil dílo, které nejen oslavuje první desetiletí Československé republiky, ale také připomíná hlubší kořeny české státnosti a kultury.
Španiela čeká ještě dlouhá a plodná kariéra – zemře až 15. února 1955 v Praze ve věku 73 let. Jeho bratr, generál Oldřich Španěl, se po okupaci dostal do zahraničí a v letech 1944–1946 byl přednostou vojenské kanceláře prezidenta Beneše.
K 100. výročí narození Otakara Španiela byla v roce 1981 vydána stříbrná pamětní mince 100 Kčs, což svědčí o trvalém uznání jeho přínosu českému umění a medailérství.
Pavel Moravec Ing. CSc.