20 koruna

20 koruna (dvacetikoruna) je peněžní nominál, který se na našem území vyskytuje jak v podobě mince, tak bankovky. V různých obdobích nesla dvacetikoruna odlišnou roli: od zlaté mince korunové měny přes pamětní stříbrné ražby až po dnešní oběžnou minci a dřívější dvacetikorunovou bankovku.

Historie

20 koruna se jako mince pro naše území objevila se zavedením korunové měny v Rakousku-Uhersku roku 1892. V tehdejším systému měla mimořádnou prestiž, protože šlo o zlatou minci určenou spíše pro vyšší platby a ukládání hodnoty než pro drobný každodenní oběh. Právě u zlatých nominálů se dlouhodobě počítalo s tím, že je lidé budou držet „na horší časy“, používat při větších transakcích nebo je ukládat jako rezervu.

Zvláštní kapitolu představují zlaté dvacetikoruny s letopočtem 1915, které se razily ve Vídni a v praxi se objevují i jako pozdější novoražby. Tento letopočet se tak stal pro sběratele a investory velmi známým: na první pohled působí jako historická mince, ale konkrétní kus může pocházet z pozdější produkce. V takových případech rozhoduje nejen letopočet, ale i kontext ražby a přesné provedení.

V československém období se nominál 20 korun připomíná také jako pamětní mince. Jako významná stříbrná pamětní ražba se uvádí stříbrná 20koruna z roku 1937 vydaná jako úmrtní mince po smrti Tomáše Garrigua Masaryka. Takové emise mají obvykle jinou funkci než oběživo: připomínají událost nebo osobnost, a zároveň reprezentují stát i jeho symboliku.

Po vzniku České republiky se 20 koruna znovu objevila jako oběžná mince. První česká dvacetikoruna byla ražena od roku 1993 s tematikou svatého Václava jako zemského patrona. V technickém provedení jde o minci z oceli s povrchovou úpravou, která jí dává „mosazný“ vzhled. V roce 2000 se u tohoto nominálu objevila zvláštnost v podobě odlišného rubu s motivem milénia, což je typ příležitostné varianty, která je pro sběratele často vyhledávaná právě proto, že vybočuje z dlouhodobě ustáleného vzhledu oběživa.

20 koruna je zároveň důležitá i jako bankovka. Bankovka v hodnotě 20 rakouských korun byla pro naše území vydána poprvé 20. srpna 1900 a dvacetikorunové bankovky pak vycházely i pro Československou republiku, období protektorátu i po roce 1945. V samostatné České republice obíhala 20korunová bankovka od 20. dubna 1994 s námětem Přemysla Otakara I. a dlouho představovala nejnižší nominál papírových peněz v oběhu. Tato dvojí existence – mince i bankovky – dobře ukazuje, že nominál 20 korun se v průběhu času přizpůsoboval potřebám oběhu a tomu, jak stát rozděloval roli mezi kovová a papírová platidla.

Mince, bankovka a sběratelské souvislosti

20 koruna nabízí sběratelsky velmi široké pole. U mincí je klíčové rozlišovat tři velké skupiny: zlaté dvacetikoruny korunové měny (včetně kusů s letopočtem 1915, které se vyskytují i jako novoražby), československé pamětní dvacetikoruny (například stříbrná emise z roku 1937) a moderní české oběžné dvacetikoruny od roku 1993, kde se dají sledovat ročníky, varianty a výjimečné rubové motivy.

U bankovek rozhoduje především stav papíru: počet a hloubka přehybů, čistota plochy, natržení a celková „svěžest“ tisku. Dvacetikoruna je zajímavá i tím, že se objevuje v několika historických režimech, takže sbírku lze stavět podle období (Rakousko-Uhersko, první republika, protektorát, poválečné emise, Česká republika), nebo podle motivů a autorů návrhů. V obou případech – mince i bankovky – jde o nominál, na němž je dobře vidět, jak se mění materiál, technologie i symbolika peněz, zatímco samotná hodnota „20“ zůstává stabilním pojmem napříč generacemi.