Absolutismus

Absolutismus je forma vlády, v níž panovník soustředí veškerou státní moc ve svých rukou bez omezení ústavou, parlamentem nebo jinými institucemi, přičemž svou autoritu odvozuje od božského práva. V českých zemích se absolutismus plně prosadil po porážce stavovského povstání roku 1620 a trval s různými modifikacemi až do revoluce roku 1848. Habsburští panovníci využívali absolutistickou moc k centralizaci správy, unifikaci měny a zavedení jednotného právního systému, což zásadně ovlivnilo ekonomický a společenský vývoj země.

Historie

Teoretické základy absolutismu formulovali političtí myslitelé 16. a 17. století jako Jean Bodin a Thomas Hobbes, kteří argumentovali nutností silné centrální autority pro zajištění míru a pořádku. Francouzský král Ludvík XIV. se stal ztělesněním absolutistického panovníka svým výrokem „Stát jsem já". Absolutismus představoval odpověď na chaos náboženských válek a stavovských povstání, kdy panovníci potřebovali konsolidovat moc proti odstředivým silám šlechty a měst.

V českých zemích začala cesta k absolutismu po bitvě na Bílé hoře roku 1620. Ferdinand II. vydal Obnovené zřízení zemské roku 1627 pro Čechy a 1628 pro Moravu, které zrušilo volební charakter české koruny a zavedlo dědičnou habsburskou monarchii. Stavovská práva byla drasticky omezena, němčina se stala úředním jazykem vedle češtiny, katolictví jediným povoleným náboženstvím. Panovník získal výhradní právo vydávat zákony bez souhlasu sněmu.

Leopold I. a jeho nástupci rozvinuli byrokratický aparát absolutistického státu. Česká dvorská kancelář ve Vídni řídila správu českých zemí, místodržitelství v Praze bylo pouze výkonným orgánem. Centralizace zasáhla i mincovnictví – pražská mincovna ztratila autonomii a podléhala vídeňské dvorské komoře. Jednotná měna a celní systém integrovaly české země do habsburské monarchie.

Osvícenský absolutismus Marie Terezie a zejména Josefa II. představoval specifickou formu, kdy panovník používal neomezenou moc k modernizaci státu a společnosti. Josef II. vydal přes 6000 patentů reformujících vše od náboženství po pohřbívání. Zrušil nevolnictví, zavedl jednotný katastr a daňový systém. Jeho reformy však narazily na odpor a většina byla po jeho smrti odvolána. Tato zkušenost ukázala limity absolutistické modernizace bez společenského konsensu.

Ekonomický absolutismus se projevil merkantilismem – státní kontrolou hospodářství pro posílení panovnické pokladny. Manufaktury dostávaly monopoly, cechy byly regulovány, zahraniční obchod podléhal přísné kontrole. České země musely dodávat suroviny a odebírat výrobky z rakouských zemí. Tato politika brzdila industrializaci Čech ve prospěch Vídně a Dolních Rakous.

Krize absolutismu nastala během napoleonských válek, kdy se ukázala neefektivnost centralizovaného systému. Státní bankroty let 1811 a 1816 odhalily finanční vyčerpání monarchie. Metternichův policejní absolutismus po Vídeňském kongresu pouze oddálil nevyhnutelné reformy. Revoluce roku 1848 donutila Ferdinanda V. k abdikaci a jeho nástupce František Josef I. musel přijmout ústavu, čímž skončila éra neomezeného absolutismu v českých zemích.

Ekonomické aspekty absolutismu

Absolutismus vytvořil jednotný ekonomický prostor s centrálně řízenou měnovou politikou. Marie Terezie provedla roku 1750 měnovou reformu zavedením konvenční měny, která sjednotila mincovní systém celé monarchie. Dvacetizlatník obsahoval přesně 11,69 gramu čistého stříbra. Tato stabilita měny podporovala obchod a ekonomický růst. Mincovny v Praze, Kremnici a Vídni razily identické mince podle jednotných razidel.

Fiskální absolutismus znamenal dramatický nárůst daňového zatížení. Daně vzrostly během 18. století pětinásobně. Rustikál zdaňoval selskou půdu, dominikál šlechtickou. Kontribuce financovala armádu, akcíz zatěžoval spotřební zboží. Státní monopoly na sůl, tabák a loterii přinášely čtvrtinu příjmů. Robota představovala naturální daň – sedláci pracovali na panském až 3 dny týdně.

Absolutistická mincovní politika využívala ražebné jako skrytou daň. Panovník inkasoval rozdíl mezi nominální hodnotou a výrobními náklady mince. Za vlády Karla VI. činilo ražebné až 15 procent hodnoty. Nucené výměny mincí při měnových reformách přinášely jednorázové zisky. Inflační emise během válek znehodnocovaly úspory poddaných ve prospěch státní pokladny.

Zajímavosti

• Robot patent – Josef II. omezil robotu na 3 dny týdně roku 1775, sedláci však raději platili 30 zlatých ročně jako výkupné
• Tajná policie – Metternichova policie zaměstnávala 10 tisíc špehů sledujících každý projev nespokojenosti
• Cenzurní absurdita – Zakázána byla i bible v českém překladu jako potenciálně podvratná literatura
• Numerus clausus – Leopold I. omezil počet židovských rodin v Čechách na 8541, každá měla úřední číslo
• Uniformní města – Tereziánský katastr sjednotil názvy obcí, české Budějovice se staly Budweis
• Osvícená smrt – Josef II. nařídil pohřbívání v pytlích místo rakví pro úsporu dřeva, což vyvolalo povstání