Amón
Amón (také Amon nebo Amun) je staroegyptský bůh, jehož jméno se vykládá jako „skrytý“. Z ochránce Théb se v Nové říši jako Amon-Re stal králem bohů a hlavním státním božstvem. Řekové ho ztotožnili se Diem a jako Zeus Ammón s beraními rohy se objevuje na mincích Kyrény, Ptolemaiovců i Říma.
| Význam jména | „skrytý“ |
|---|---|
| Kultovní centrum | Théby, chrámový okrsek v Karnaku |
| Thébská trojice | Amón, bohyně Mut a jejich syn Chonsu |
| Posvátné zvíře | beran |
| Spojení se slunečním bohem | Amon-Re |
| Řecká a římská podoba | Zeus Ammón, Iuppiter Ammon |
| Věštírna | oáza Síwa – prohlásila Alexandra Velikého Amónovým synem |
| Na antických mincích | Kyréna, Ptolemaiovci, Seleukovci, Lýsimachos, římští císaři |
Historie
Amón se objevuje už v Textech pyramid ze Staré říše, spolu se svou družkou Amaunet. Jeho jméno se odvozuje od slovesa „skrývat“ a texty ho nazývají velkým bohem, jehož jméno je neznámé. Část egyptologů v něm viděla původně boha větru, kterého uctívali plavci na Nilu.
Za 11. dynastie se Amón stal ochráncem Théb místo boha Montua. Stavbu chrámového okrsku v Karnaku zahájil za 12. dynastie Senusret I. a rozsáhle ji rozšířila 18. dynastie. Když thébští vládci vyhnali z Egypta Hyksósy, získal Amón význam pro celou zemi a splynul se slunečním bohem Re v podobě Amon-Re. V Nové říši byl uctíván jako stvořitel, král bohů a otec faraonů.
Faraon Achnaton prosazoval výlučný kult boha Atona, nechal ničit symboly starých bohů a opustil Théby. Uctívání Amóna obnovil Tutanchamon. Moc Amónova kněžstva pak rostla tak, že velekněží Amónovi v Thébách od roku 1080 př. n. l. fakticky vládli až do poloviny 10. století př. n. l.
Amónova věštírna v oáze Síwa proslula po celém Středomoří. Řekové Amóna ztotožnili se Diem a kult Dia Ammóna je od 5. století př. n. l. doložen v Athénách, Spartě i řeckých Thébách. Když Alexandr Veliký koncem roku 332 př. n. l. obsadil Egypt, věštírna v Síwě ho prohlásila Amónovým synem. Římané boha znali jako Iuppitera Ammona.
Zobrazení a Amón na mincích
V egyptském umění má Amón lidskou podobu s korunou ze dvou vysokých per, v rukou drží žezlo uas a znamení života anch. Jeho posvátným zvířetem byl beran, proto se zobrazuje i s beraními rohy nebo s beraní hlavou; v Karnaku k jeho chrámu vede alej beraních sfing.
Řecká podoba Dia Ammóna se poznává podle beraního rohu stočeného kolem ucha. Hlava Dia Ammóna se od 5. století př. n. l. běžně objevuje na mincích Kyrény, například na tetradrachmách s rostlinou silfion na druhé straně. Ptolemaios I. Sótér a Lýsimachos jako první razili mince s portrétem Alexandra Velikého s Amónovými rohy; v 1. století př. n. l. tento typ naposledy obnovil Mithridatés VI. Eupatór.
Hlavu Dia Ammóna nesou také bronzové mince Ptolemaia III. Euergeta a Antiocha IV. Epifana z mincovny v Súsách. V římské době se Iuppiter Ammon objevuje například na aureu Septimia Severa s nápisem IOVI VICTORI a na bronzových mincích Marka Aurelia z Kaisareie v Kappadokii.
