Andělský groš

Andělský groš je stříbrná mince ražená v saském Annabergu od roku 1498 do roku 1571, která získala své jméno podle vyobrazení archanděla Michaela bojujícího s drakem na reversu. Tato kvalitní groš o váze kolem 2,9 gramů a ryzosti 937,5/1000 se stal nejrozšířenější obchodní mincí střední Evropy počátku 16. století a vzorem pro groše ražené v Čechách, Slezsku a Polsku, přičemž jeho ikonografie významně ovlivnila evropskou náboženskou numismatiku.

Historie

Objev bohatých stříbrných rud na Schreckenbergu u Annabergu v roce 1491 odstartoval jednu z největších stříbrných horeček v saské historii. Do oblasti se během několika let přestěhovalo přes 12 000 horníků a v roce 1496 získalo osídlení městská práva jako Nová osada u Schreckenbergu, od roku 1501 nazývaná Annaberg podle patronky horníků svaté Anny. Těžba stříbra dosahovala až 15 tun ročně, což představovalo čtvrtinu celkové produkce Svaté říše římské.

Saský vévoda Jiří Bradatý získal v roce 1498 od císaře Maxmiliána I. mincovní privilegium pro Annaberg. První andělské groše byly vyraženy ještě téhož roku podle vzoru míšeňských grošů, ale s charakteristickým motivem archanděla Michaela porážejícího draka. Tento motiv nebyl náhodný - archanděl Michael byl patronem horníků a ochráncem proti ďáblu, kterého horníci věřili, že střeží podzemní poklady.

Design mince vytvořil norimberský medailér Hans Schwarz. Archanděl je zobrazen v plné zbroji s rozepjatými křídly, v pravé ruce třímá kopí probodávající draka, v levé štít se saským erbem. Kolem opisu GEORG DVX SAXON LANDGR TVRING. Avers nesl saský štít s kurfiřtskými meči a rautovou korunou, opis MAR MISCEN BVRGR MAGDB. Umělecká kvalita ražby překonávala většinu dobových mincí.

V roce 1500 došlo k rozdělení saských zemí mezi bratry Jiřího a Albrechta Smělého. Annaberg připadl ernestinské linii, ale mincovna pokračovala v ražbě pro obě linie. Od roku 1507 se na mincích objevuje také jméno Jana Stálého, syna Jiřího Bradatého. Nejvyšší produkce bylo dosaženo v letech 1520-1525, kdy ročně opouštělo mincovnu přes 2 miliony andělských grošů.

Reformace významně ovlivnila ikonografii andělského groše. Od roku 1533 za vlády Jana Fridricha I. Velkodušného se na některých emisích objevuje archanděl bez svatozáře, což odráželo protestantské odmítání katolické symboliky. V roce 1539 byla dokonce vyražena kontroverzní série s Lutherovou růží na aversu, která však byla po protestech stažena z oběhu.

Kvalita andělských grošů postupně klesala kvůli vyčerpávání nejbohatších rudných žil. V roce 1533 byla snížena ryzost z 937,5 na 875 promile, v roce 1542 na 750 promile. Kiperovací období během Šmalkaldské války 1546-1547 vedlo k dalšímu znehodnocení. Poslední plnohodnotné andělské groše byly raženy v roce 1558 za Augusta Saského.

Formální konec ražby andělských grošů přišel s Říšským mincovním řádem z roku 1571, který sjednotil měnový systém říše. Annaberská mincovna přešla na ražbu tolarů a jejich dílů podle nového standardu. Celkem bylo za 73 let vyraženo odhadem 60 milionů andělských grošů, což představovalo přibližně 180 tun stříbra.

Vliv andělského groše na středoevropské mincovnictví byl enormní. České stavy získaly povolení razit groše podle annaberského vzoru v roce 1519. Slezská knížectví v Lehnici a Břehu převzala design s drobnými úpravami. Polský král Zikmund I. Starý nechal v Toruni razit groše s archandělem podle saského vzoru. Dokonce i vzdálené Pruské vévodství používalo motiv archanděla na svých groších.

Technické parametry andělského groše se vyvíjely podle mincovních řádů. Původní váha 2,94 gramů při ryzosti 937,5/1000 znamenala obsah 2,76 gramů čistého stříbra. Pro srovnání - pražský groš obsahoval pouze 2,1 gramů stříbra. Z jedné kolínské hřivny (233,85 g) se razilo 80 andělských grošů. Průměr mince byl 26-28 mm podle období.

Výrobní proces kombinoval tradiční a inovativní techniky. Střížky se připravovaly válcováním stříbrných prutů na tažných stolicích, což zajišťovalo jednotnou tloušťku. Ražba probíhala ručními kladivy do roku 1521, kdy Annaberg jako jedna z prvních mincoven zavedl klínový šroubový lis. Denní produkce jednoho razičského páru dosahovala 500-600 kusů.

Ochrana proti padělání zahrnovala tajné značky mincmistrů, měnící se každý rok. Známe přes 50 různých značek - hvězdy, kříže, lilie, růže. Od roku 1530 se na okraj razilo heslo VERBVM DOMINI MANET IN AETERNVM (Slovo Páně zůstává na věky), což ztěžovalo okrajování mincí. Padělání se trestalo upálením, v Annabergu byly popraveny 4 osoby za falšování andělských grošů.

Ekonomický význam andělského groše spočíval v jeho roli univerzálního platidla v říšském obchodě. Lipské a frankfurtské jarmarky uznávaly andělský groš jako hlavní účetní jednotku. V roce 1520 stanovila Augsburská banka kurz 1 zlatý rýnský = 21 andělských grošů. Mince cirkulovaly od Baltského moře po Jadran, nálezy jsou dokumentovány i v Benátkách a Konstantinopoli.

Zajímavosti

• Martin Luther použil andělský groš jako příklad v kázání o modlářství - kritizoval lidi, kteří se modlí k archandělovi na minci místo k Bohu
• Největší depot 12 000 andělských grošů byl objeven v roce 1955 při demolici domu v Görlitz - majitel je ukryl během třicetileté války
• Alchymista Johann Böttger, objevitel evropského porcelánu, byl původně zatčen za pokus o transmutaci andělských grošů na zlato
• Podle pověsti horník, který našel první stříbrnou žílu na Schreckenbergu, viděl ve snu archanděla ukazujícího na místo nálezu
• Falešné andělské groše razili anabaptisté v Münsteru během své vlády 1534-1535 s nápisem "Boží slovo trvá věčně"
• Nejdražší andělský groš - zkušební ražba z roku 1498 - se prodal v roce 2019 za 85 000 EUR