Antiochijské knížectví

Antiochijské knížectví bylo křižácký stát existující v letech 1098 až 1268 na území dnešní jižní Turecka a severní Sýrie. Jako první založený a nejdéle samostatný křižácký stát kontroloval strategickou cestu mezi Anatolií a Levantou. Pro numismatiku je Antiochijské knížectví významné ražbou měděných follí s řeckými nápisy podle byzantského vzoru, což dokumentuje silný byzantský vliv na tento křižácký stát.

Historie

Antiochijské knížectví založil normanský vůdce Bohemund z Tarentu, který dobyl Antiochii 3. června 1098 během první křížové výpravy po osmiměsíčním obléhání. Bohemund si nárokoval město navzdory přísaze byzantskému císaři a prohlásil se knížetem. Antiochie byla druhým největším městem Byzance před muslimským dobytím a důležitým křesťanským centrem. Bohemund vytvořil knížectví podle normanského modelu z jižní Itálie s centralizovanou vládou.

Po Bohemundově zajetí Turky v letech 1100 až 1103 vládl jeho synovec Tankred, který rozšířil knížectví dobytím Tarsu, Laodikeje a dalších měst. Největšího rozmachu dosáhlo knížectví za Raymonda z Poitiers v letech 1136 až 1149. Kontrolovalo území od Kilíkie po severní Sýrii. V roce 1119 byla křižácká armáda zničena v bitvě na Krvavém poli, kde padl kníže Roger ze Salerna. Byzantský císař Jan Komnenos si v roce 1138 vynutil lenní slib od knížete.

Druhá polovina 12. století přinesla rostoucí tlak muslimů. Núr ad-Dín dobyl v roce 1149 východní část knížectví. Zemětřesení v letech 1157 a 1170 zničilo mnoho pevností. Kníže Renaud de Châtillon byl v roce 1160 zajat a knížectví spravovali regenti. Po bitvě u Hattínu v roce 1187 ztratilo knížectví většinu území kromě hlavního města a přístavů. Třetí křížová výprava částečně obnovila knížectví, ale už nikdy nedosáhlo bývalé moci.

Ve 13. století bylo Antiochijské knížectví zmítáno dynastickými spory mezi dědici Bohemunda IV. Konflikt mezi Antiochií a Arménskou Kilíkií oslaboval křesťanské pozice. Mongolská invaze v roce 1260 krátce posílila křižácké státy, ale mamlúcký sultán Baibars zahájil systematické dobývání. Dne 18. května 1268 dobyl Baibars Antiochii po krátkém obléhání. Město bylo zničeno, obyvatelstvo povražděno nebo zotročeno. Titul antiochijského knížete přešel na kyperské krále, ale knížectví fakticky zaniklo.

Mincovnictví Antiochijského knížectví

Antiochijské knížectví razilo mince silně ovlivněné byzantskou tradicí. Měděné folly s řeckými nápisy a obrazem svatého Petra, patrona města, byly nejběžnější mincí. Stříbrné denáry nesly latinské nápisy a kříž nebo bustu knížete. Knížectví razilo také billon trachea podle byzantského vzoru. Unikátní byly mince s řecko-latinskými nápisy dokumentující multikulturní charakter státu.

Hlavní mincovna fungovala v Antiochii, menší v přístavech Latakii a Sueydii. Kvalita ražeb byla vysoká díky byzantským mincmistrům. Po ztrátě území ve 12. století se snížil obsah drahého kovu v mincích. Antiochijské mince ovlivnily ražby Arménské Kilíkie a Edesského hrabství. Mincovnictví dokumentuje postupný úpadek knížectví a ekonomické potíže křižáckých států. Dnes jsou antiochijské mince vzácné, zejména rané ražby Bohemunda.

Zajímavosti

• Antiochie byla třetím největším městem Římské říše a místem, kde byli křesťané poprvé tak nazváni
• Bohemund byl tak vysoký, že byzantská princezna Anna Komnena ho popisuje jako obra
• Antiochijská knihovna obsahovala řecké rukopisy, které křižáci přivezli do Evropy
• Zemětřesení v roce 1170 zabilo 10 tisíc lidí včetně knížete a arcibiskupa
• Kníže Renaud de Châtillon byl potrestán Saladinem za pirátství stětím vlastní rukou
• Měděné folly z Antiochie byly jediné křižácké mince s řeckými nápisy