Arcibiskup

Arcibiskup je vysoký církevní hodnostář stojící v čele arcidiecéze, který ve středověku a raném novověku často disponoval mincovním právem a razil vlastní mince s biskupskou mitrou, berlou a svatými patrony. Arcibiskupské mincovny v Salzburgu, Kolíně nad Rýnem, Mohuči, Trevíru a Praze produkovaly některé z nejkvalitnějších evropských ražeb, přičemž arcibiskupové jako světští knížata kontrolovali těžbu drahých kovů a měnovou politiku svých území až do sekularizace počátkem 19. století.

Historie

Mincovní práva arcibiskupů vycházela z karolínských privilegií 8. a 9. století, kdy panovníci udělovali církevním hodnostářům regální práva včetně ražby mincí. První doložené arcibiskupské mince razil arcibiskup Hatto I. z Mohuče kolem roku 900 - stříbrné denáry s vyobrazením svatého Martina. Mohučský arcibiskup jako arcikancléř Svaté říše římské získal rozsáhlá mincovní privilegia, která zahrnovala kontrolu nad rýnskými cly a zlatými doly.

V 10. století získali mincovní práva arcibiskupové kolínský a trevírský, čímž vznikla trojice rýnských kurfiřtů-arcibiskupů s právem volit římského krále. Kolínský arcibiskup Bruno I. (953-965), bratr Oty I. Velikého, zavedl ražbu kvalitních denárů s hodnotou 12 kolínských na stříbrnou marku. Tyto mince s obrazem katedrály a arcibiskupské berly se staly vzorem pro církevní ražby v celé říši.

Salzburský arcibiskup získal mincovní právo v roce 996 od císaře Oty III. společně s právem těžby soli a drahých kovů v alpských dolech. Arcibiskup Hartwig (991-1023) zahájil ražbu friesašských feniků, které díky vysokému obsahu stříbra z dolů v Gasteinu dominovaly alpskému obchodu. Salzburské arcibiskupství se stalo nejbohatším církevním státem říše s ročními příjmy přes 500 000 zlatých z mincovního regálu.

Pražské arcibiskupství založené v roce 1344 získalo omezené mincovní právo od Karla IV. v roce 1346. Arcibiskup Arnošt z Pardubic razil groše a haléře se svatým Václavem a arcibiskupským erbem. Po husitských válkách bylo toto právo fakticky pozastaveno až do protireformace. Arcibiskup Jan Lohelius obnovil v roce 1617 ražbu arcibiskupských tolarů, které se razily do josefínských reforem 1784.

Zlatý věk arcibiskupských mincoven nastal v 16. a 17. století s rozvojem těžby stříbra. Salzburský arcibiskup Matyáš Lang z Wellenburgu (1519-1540) razil první velké stříbrné tolary s vyobrazením svatého Ruperta a Virgila. Wolf Dietrich z Raitenau (1587-1612) vybudoval v Salzburgu jednu z nejmodernějších mincoven Evropy s válcovacími stroji a šroubovými lisy. Jeho tolary patří k uměleckým vrcholům barokního medailérství.

Kolínský arcibiskup Ferdinand Bavorský (1612-1650) během třicetileté války razil nouzové obsidiální mince z konfiskovaného církevního stříbra. Jeho Paternoster tolary s růžencem kolem okraje měly chránit držitele před protestantskými vojsky. Mohučský arcibiskup Johann Philipp von Schönborn (1647-1673) zavedl ražbu dukátů s vlastním portrétem, což vyvolalo spor s císařem o právo zobrazovat světské motivy na církevních mincích.

Osvícenské reformy 18. století omezily arcibiskupská mincovní práva. Marie Terezie prosadila v roce 1750 unifikaci měny v habsburských zemích, což postihlo Salcburk a Olomouc. Definitivní konec přinesla sekularizace církevních států během napoleonských válek. Reichsdeputationshauptschluss z roku 1803 zrušil světskou moc arcibiskupů. Poslední arcibiskupské mince razil Hieronymus von Colloredo v Salzburgu roku 1803.

Výjimkou zůstalo papežské státy, kde arcibiskupové jako papežští legáti razili mince do roku 1870. Arcibiskup Bologna Prospero Lambertini, pozdější papež Benedikt XIV., razil scudi a paoli se svým portrétem. Po sjednocení Itálie ztratili poslední arcibiskupové mincovní práva. Dnes pouze vatikánský stát vydává pamětní mince s vyobrazením papeže jako římského biskupa.

Arcibiskupské mince se vyznačovaly specifickou ikonografií kombinující církevní a světské symboly. Typický avers nesl mitru (biskupskou čepici), berlu (pastýřskou hůl), pallium (bílý vlněný pás s křížky) a osobní erb arcibiskupa. Revers zobrazoval patrony arcidiecéze - svatý Martin v Mohuči, Tři králové v Kolíně, svatý Petr v Trevíru, svatý Rupert a Virgil v Salzburku, svatý Václav v Praze.

Nápisy na arcibiskupských mincích používaly formuli DEI GRATIA ARCHIEPISCOPVS (z Boží milosti arcibiskup) následovanou názvem diecéze. Od 16. století se přidávaly tituly jako S.R.I. PRINCEPS (kníže Svaté říše římské) nebo PRIMAS GERMANIAE (primas Germánie pro Mohuč). Hesla odrážela církevní poslání - SANCTA COLONIA (Svatý Kolín), IN TE DOMINE SPERAVI (V tebe, Pane, doufám).

Kvalita arcibiskupských ražeb často převyšovala královské mince. Arcibiskupství zaměstnávala nejlepší rytce své doby - Hans Schwarz pracoval pro Salzburk, Christian Maler pro Mohuč. Používaly se nejmodernější technologie - Salzburk měl od roku 1570 válcovací stolici, Kolín od 1580 šroubový lis. Ryzost stříbra dosahovala 935/1000, u zlatých mincí 986/1000.

Ekonomický význam arcibiskupských mincí byl enormní. Tři rýnští arcibiskupové kontrolovali 40 procent mincovní produkce v západním Německu. Salzburské tolary byly po vídeňských nejrozšířenější mincí v Podunají. Arcibiskupské mincovny zaměstnávaly tisíce lidí - Salzburská mincovna měla 300 zaměstnanců. Roční produkce dosahovala milionů kusů - Kolín razil v roce 1630 přes 3 miliony tolarů.

Zajímavosti

• Salzburský arcibiskup Paris Lodron nechal v roce 1628 vyrazit nejtěžší evropskou minci - stříbrný 10násobný tolar vážící 290 gramů
• Kolínský arcibiskup Clemens August Bavorský byl současně biskupem 5 diecézí a razil mince se všemi tituly - nápis zabíral celou plochu mince
• Pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna tajně razil falešné saské groše - byl odhalen a musel zaplatit pokutu 100 000 zlatých
• Mohučský arcibiskup měl právo razit židovské mince - speciální známky, které museli Židé nosit a platit za ně arcibiskupovi
• Trevírský arcibiskup Balduin Lucemburský razil ve 14. století mince s vlastním portrétem - první realistický portrét na evropské minci
• Poslední arcibiskupská mince - pamětní tolar arcibiskupa Colloreda z roku 1803 - se dnes prodává za více než 100 000 EUR