Bavorské království

Bavorské království byl stát ve střední Evropě, který vznikl roku 1806 povýšením Bavorska na království v napoleonské éře a zanikl roku 1918 po pádu monarchie v závěru první světové války. Jeho hlavním městem byl Mnichov a vládla mu dynastie Wittelsbachů.

Historie

Bavorské království navázalo na starší bavorský stát (kurfiřtství a dříve vévodství), ale zásadní obrat přinesla napoleonská doba. Na přelomu let 1805 a 1806 se Bavorsko stalo spojencem Francie a v novém mocenském uspořádání německých zemí bylo povýšeno na království. Tím se zároveň definitivně uzavřela epocha Svaté říše římské a v německém prostoru se prosadil model suverénnějších států, které mezi sebou vytvářely nové svazky a aliance. Prvním bavorským králem se stal Maxmilián I. Josef Bavorský, jenž vládl v mimořádně proměnlivé době a opíral se o rozsáhlé reformy státní správy.

Království v prvních desetiletích výrazně proměňovalo své území. V napoleonských válkách Bavorsko získalo a následně opět ztratilo některé oblasti, přičemž dlouhodobě se však jeho rozloha i význam zvětšily zejména díky připojení částí Frank a Švábska a posílení pozice v jižním Německu. Současně probíhala modernizace státního aparátu: od reorganizace správy přes právní úpravy až po budování institucí, které měly odpovídat „novému“ státnímu typu 19. století. Důležitým mezníkem byla bavorská ústava z roku 1818, která v tehdejším kontextu představovala krok k ústavní monarchii a vymezovala rámec fungování státu i zastupitelských orgánů.

V průběhu 19. století se Bavorsko muselo vyrovnávat s německou otázkou: kdo a jak sjednotí německé země. Po Vídeňském kongresu patřilo do Německého spolku, ale postupně sílil tlak mezi dvěma hlavními hráči – Rakouskem a Pruskem. Za králů jako Ludvík I. Bavorský a Maxmilián II. Josef Bavorský se Bavorsko snažilo udržovat vlastní politický profil a zároveň posilovat prestiž mnichovského dvora i metropole (umění, vzdělanost, věda). Praktická realita však směřovala k tomu, že rozhodující slovo v německých záležitostech přebíralo Prusko.

Zlom nastal po prusko-rakouském konfliktu roku 1866, kdy se německý prostor fakticky rozdělil na pruskou a nepruskou část. Bavorsko si ještě několik let drželo samostatnější postavení, avšak po prusko-francouzské válce se roku 1871 stalo spolkovou zemí nově vzniklé Německé říše. V rámci říše si uchovalo určité zvláštnosti a tradice (například v oblasti vojenské organizace a státní reprezentace), zároveň ale přijímalo stále více společných celoněmeckých pravidel, včetně postupné integrace hospodářství a měny.

Poslední dekády monarchie jsou spojeny se jménem Ludvíka II. Bavorského, jehož vláda je známá mimo jiné velkorysou stavební činností a osobitou představou panovnické reprezentace, a také s obdobím regentství v době panování Otty I. Bavorského. Konec království přinesla německá revoluce na podzim 1918: monarchie se zhroutila a v Bavorsku byl vyhlášen Svobodný stát Bavorsko. Formální ukončení panovnické moci je spojováno s abdikačními kroky a prohlášeními z listopadu 1918, kdy se monarchická éra uzavřela.

Správa, symbolika a měna

Bavorské království bylo konstituční monarchií s králem v čele a s vlastními zemskými institucemi, které se v průběhu 19. století postupně přizpůsobovaly modernímu státnímu provozu. Metropolí zůstal Mnichov, který se stal nejen politickým centrem, ale i výraznou kulturní scénou jižního Německa. Státní identitu posilovaly tradiční bavorské zemské symboly (zejména známé bílo-modré motivy) a reprezentativní titulatura panovníků z rodu Wittelsbachů.

Z praktického hlediska je pro hospodářské i numismatické dějiny klíčová měna. V 19. století používalo Bavorsko gulden (zlatý) v rámci jihoněmecké měnové oblasti, přičemž se dělil na 60 krejcarů. Od roku 1837 se v souvislosti s jihoněmeckou měnovou unií razily guldenové mince podle sjednocených parametrů a vazeb na tolarové standardy v německém prostoru. V oběhu se vedle drobnějších nominálů objevovaly i větší stříbrné mince, včetně typů označovaných jako „2 tolary = 3 ½ guldenu“, které názorně ukazují snahu o přepočtové propojení různých měnových soustav.

Po vzniku Německé říše postupovala měnová unifikace: gulden byl v Bavorsku postupně nahrazen říšskou markou (v 70. letech 19. století), což znamenalo konec tradičního krejcarového počítání. Pro mince z doby Bavorska jako království je typická kombinace státních znaků a portrétů panovníků; u kvalitních stříbrných ražeb 19. století se často setkáte s precizním strojním zpracováním a jasně čitelnou legendou, což odpovídá technologickému vývoji tehdejších mincoven.