Benátská republika

Benátská republika byl středověký a raně novověký městský stát existující v letech 697-1797, který se rozprostíral od severní Itálie po východní Středomoří a stal se jednou z nejmocnějších obchodních a námořních mocností Evropy. Benátská republika je v numismatice proslulá svými zlatými dukáty se sv. Markem a dóžetem, které se staly mezinárodně uznávaným platidlem po celé Evropě a Středomoří.

Historie

Benátská republika vznikla v 7. století jako útočiště před barbarskými nájezdy na ostrovech benátské laguny. Podle tradice byl roku 697 zvolen první dóže Paolo Lucio Anafesto, který založil tisíciletou tradici benátské republiky. Raní Benátčané byli rybáři a solvaři, ale strategická poloha mezi Východem a Západem jim umožnila stát se zprostředkovateli výnosného obchodu mezi Byzancí a západní Evropou.

V 9. a 10. století se Benátsko postupně osvobozovalo od byzantské závislosti a budovalo vlastní námořní moc. Klíčovým momentem bylo získání ostatků svatého Marka z Alexandrie roku 828, které poskytlo Benátkám vlastního patrona a symbol nezávislosti. Bazilika svatého Marka se stala duchovním centrem republiky a symbolem benátské moci a bohatství.

Křížové výpravy přinesly Benátkám obrovské zisky. Dóže Enrico Dandolo orchestroval čtvrtou křížovou výpravu roku 1204, která dobyla Konstantinopol místo Jeruzaléma. Benátčané získali čtvrtinu byzantského impéria včetně Kréty, Kykald a obchodních privilegií, což položilo základy jejich středomořské nadvlády.

13. a 14. století představovalo zlatý věk benátské expanze. Benátčané ovládli klíčové obchodní cesty do Číny a Indie, založili obchodní kolonie od Krymu po Kypr a vybudovali nejmodernější loďstvo své doby. Arsenála benátská byla největší průmyslový komplex Evropy, který dokázal postavit válečnou loď za jediný den.

Soupeření s Janovskou republikou o nadvládu ve Středomoří vyvrcholilo sérií válek trvajících více než století. Benátčané nakonec zvítězili v bitvě u Chioggie roku 1380 a zajistili si dominantní postavení v orientálním obchodu. Janov zůstal významnou mocností, ale nemohl konkurovat benátské organizaci a kapitálové síle.

15. století přineslo expanzi na pevninu (terraferma), kdy Benátky dobily Padovu, Veronu, Bergamo a další města až k Alpám. Současně musely čelit osmanské expanzi na východě, která postupně odebrala Benátkám jejich levanttinské kolonie. Pád Konstantinopole roku 1453 změnil geopolitickou situaci a donutil Benátky hledat nové obchodní cesty.

Objev Ameriky a mořské cesty do Indie kolem Afriky otřásl základy benátské moci. Tradiční středomořské obchodní cesty ztratily význam ve prospěch atlantského obchodu ovládaného Španělskem a Portugalskem. Benátky se musely přizpůsobit novým podmínkám a orientovat více na pevninský obchod a výrobu luxusního zboží.

16. a 17. století bylo obdobím postupného úpadku, ale také kulturního rozkvětu. Benátky zůstaly centrem umění, hudby a literatury, zde tvořili Tizian, Veronese, Tintoretto a Vivaldi. Politický systém republiky s dóžetem jako symbolickou hlavou a oligarchickou vládou šlechty se stal vzorem pro other evropské republiky.

Konec Benátské republiky přišel s napoleonskou expanzí. Napoleon dobyl Benátky roku 1797 a ukončil více než tisíciletou existenci "Nejsvětlejší republiky svatého Marka". Podle Campoformijské smlouvy připadly Benátky Rakousku, čímž definitivně skončila jedna z nejslavnějších republik v evropských dějinách.

Benátské mincovnictví

Benátské mincovnictví patřilo mezi nejpokročilejší a nejvlivnější v Evropě. První benátské mince se objevily v 9. století jako stříbrné denáry byzantského typu, ale postupně se vyvinuly charakteristické benátské motivy. Na raných mincích se objevoval dóže klečící před svatým Markem, křesťanské symboly a nápisy v latině zdůrazňující benátskou nezávislost.

Průlomem bylo zavedení zlatého dukátu za dóžete Giovanni Dandolo kolem roku 1284. Benátský dukát se stal jednou z nejstabilnějších a nejrespektovanějších mincí středověku. Standardní motiv zobrazoval klečícího dóžete přijímajícího prapor od svatého Marka na líci a Krista v mandorle na rubu. Hmotnost a ryzost zůstaly konstantní po více než pět století.

Benátské dukáty se šířily po celé známé světě díky rozsáhlému benátskému obchodu. Našly se v pokladech od Anglie po Indii a od Skandinávie po severní Afriku. Jejich kvalita a stálost učinily z benátských dukátů mezinárodní platidlo, které konkurovalo florentským florénům a uherským dukátům. Benátčané razili také sekuiny - zlaté mince vyšších nominálů pro velký obchod.

Stříbrné mince zahrnovaly liry, soldy a gazety s různými regionálními variantami pro benátské území na pevnině i v koloniích. Benátské mincovny v Zadaru, Kotoru, na Krétě a Kypru razily mince přizpůsobené místním potřebám, ale s charakteristickou benátskou ikonografií. Kvalita benátského mincovnictví zůstala vysoká až do konce republiky díky přísné kontrole a tradičním řemeslným dovednostem.

Zajímavosti

• Dóžecký palác byl centrem benátské moci a jeho Zlaté schody vedly do nejluxusnějších sálů Evropy zdobených díly největších renesančních mistrů.
• Benátský karneval vznikl již ve 12. století a stal se nejslavnějším karnevalem Evropy s charakteristickými maskami a kostými.
• Ponte di Rialto byl po staletí jediným mostem přes Canal Grande a centrem benátského obchodu s bankami a směnárňami.
• Benátské sklo z Murana bylo nejkvalitnějším sklem Evropy a benátští skláři střežili svá tajemství pod trestem smrti.
• Zlatá kniha obsahovala jména benátské šlechty oprávněné k účasti ve vládě a stala se základem nejpřísnějšího aristokratického systému Evropy.