CBDC

CBDC (digitální měna centrální banky) je elektronická forma peněz vydávaná přímo centrální bankou, která má být státem garantovaným platidlem v digitálním prostředí. Odlišuje se od kryptoměn tím, že stojí na veřejné instituci a jejím měnovém mandátu.

Historie

CBDC navazuje na dlouhý vývoj peněz, v němž se postupně oddělovala „hmota“ od „hodnoty“. Zatímco historicky dominovaly kovové mince, novověk přinesl papírové bankovky a později bezhotovostní peníze na účtech. Digitalizace plateb zrychlila oběh peněz a změnila návyky lidí i firem: velká část transakcí dnes probíhá kartou, převodem nebo přes mobilní aplikace, aniž by se používala hotovost.

Centrální banky se zároveň musely vyrovnat s tím, že v digitálním prostoru rostou soukromé platební platformy a že se objevily kryptoměny, které slibují alternativu mimo tradiční finanční systém. V tomto kontextu začala část institucí zvažovat, zda by státní peníze neměly mít i „přímou“ digitální podobu, která bude fungovat podobně spolehlivě jako hotovost, ale v online světě. Hlavní motivy obvykle zahrnují odolnost plateb, nižší transakční náklady, lepší dostupnost finančních služeb a zachování role veřejných peněz v době, kdy hotovost může ustupovat.

Je důležité rozlišovat různé modely. Některé úvahy míří k „maloobchodní“ CBDC, kterou by používala veřejnost jako digitální hotovost, jiné k „velkoobchodní“ variantě určené hlavně pro mezibankovní vypořádání. Zásadní otázky se týkají soukromí, kybernetické bezpečnosti, role bank a dopadů na finanční stabilitu. Proto se kolem CBDC vede intenzivní odborná debata: jedna věc je technická možnost, druhá je společenské a právní nastavení, které určí, jak bude nový nástroj fungovat.

V posledních letech se z CBDC stalo téma, které přesahuje ekonomii. Dotýká se vztahu státu a občana, ochrany osobních údajů, konkurence na platebním trhu i mezinárodních plateb. I kdyby některé projekty zůstaly jen v pilotní fázi, samotná debata ukazuje, že peníze už nejsou jen bankovky a mince, ale také infrastruktura a pravidla, která určují, kdo a jak může v ekonomice platit.

Jak CBDC funguje a čím se liší od kryptoměn

CBDC je závazek centrální banky – podobně jako hotovost. V praktickém návrhu se řeší, zda bude mít uživatel „peněženku“ přímo u centrální banky, nebo zda budou hrát roli zprostředkovatelé (například komerční banky). Technologicky může jít o centrálně řízený systém nebo o řešení inspirované distribuovanými databázemi, ale podstatné je právní jádro: měnu vydává veřejná instituce a nese za ni odpovědnost.

Proti kryptoměnám se CBDC liší tím, že nemá být volatilní „aktivum“, ale stabilní platidlo navázané na oficiální měnu. Z hlediska uživatele je klíčové, jak budou nastaveny limity, poplatky, možnost offline plateb a ochrana soukromí. V každém případě jde o nástroj, který může v budoucnu doplnit hotovost, nikoli ji nutně okamžitě nahradit – a jeho přijetí bude záviset na důvěře veřejnosti i na kvalitě provedení.