Čtyřzlatník

Čtyřzlatník (4 zlatník, desetifrank) představuje stříbrnou minci v hodnotě čtvrtiny zlatníku, která byla ražena v období Rakouska-Uherska. Tato mince o hmotnosti 5,3419 gramů patřila k základním nominálům habsburské měnové soustavy a v oběhu se vyskytovala především v druhé polovině 19. století.

Historie

Čtyřzlatník začal být ražen za vlády císaře Františka Josefa I. v roce 1857 jako součást rozsáhlé měnové reformy rakouské monarchie. Tento nominál vznikl v době, kdy se Rakousko snažilo stabilizovat svůj měnový systém po revolučních letech 1848-1849 a následných válečných konfliktech. Zavedení čtyřzlatníku bylo součástí přechodu na takzvanou rakouskou měnu, která nahradila předchozí konvenční měnu.

Ražba probíhala kontinuálně mezi lety 1857 až 1875 v několika mincovnách monarchie, především ve Vídni (značka A), Kremnici (KB), Benátkách (V) a dalších. Každá mincovna označovala své ražby specifickou značkou, což dnes umožňuje numismatikům přesně určit místo původu konkrétní mince. Čtyřzlatník představoval praktický nominál pro každodenní platby střední hodnoty a stal se oblíbeným platidlem napříč celou monarchií.

V roce 1875 byla ražba čtyřzlatníků definitivně ukončena v souvislosti s připravovaným přechodem na nový měnový systém. Mince však zůstávaly v oběhu ještě dlouhých 18 let. Oficiálně byly staženy z oběhu 31. května 1893, přičemž u státních pokladen bylo možné je vyměnit za platné peníze ještě do 31. července 1893. Toto dvouměsíční přechodné období mělo občanům umožnit výměnu nahromaděných mincí bez finančních ztrát.

Konec čtyřzlatníku souvisel se zavedením korunové měny v roce 1892, kdy se Rakousko-Uhersko rozhodlo přejít na zlatý standard. Nová měna měla posílit ekonomickou stabilitu monarchie a usnadnit mezinárodní obchod. Čtyřzlatníky tak po 36 letech existence definitivně zmizely z peněžního oběhu a staly se předmětem zájmu sběratelů.

Popis a technické parametry

Čtyřzlatník byl vyráběn ze stříbra o ryzosti 520/1000, což představovalo standardní složení pro drobné stříbrné mince té doby. S hmotností 5,3419 gramů a průměrem přibližně 23 milimetrů patřil mezi menší stříbrné nominály. Hrana mince byla vroubkovaná, což mělo zabránit nelegálnímu opilovávání drahého kovu.

Na aversu (lícní straně) se nacházel portrét panovníka Františka Josefa I. s latinským opisem jeho titulů. Portrét se během let ražby měnil podle stáří císaře – existují varianty s mladým, středním a starším portrétem. Revers (rubová strana) zobrazoval rakouského dvouhlavého orla s erbem habsburské dynastie na prsou, doplněný o nominální hodnotu a ročník ražby.

Zajímavosti

• Název "čtyřzlatník" je vlastně nepřesný – správně by se měla mince nazývat "čtvrtzlatník", protože představovala čtvrtinu zlatníku, nikoliv čtyři zlatníky
• Nejcennější jsou dnes čtyřzlatníky z benátské mincovny (značka V), které se razily pouze do roku 1866, kdy Benátky připadly Itálii
• Existují vzácné přeražby, kdy byl čtyřzlatník vyražen na starší minci – tyto kusy jsou mezi sběrateli velmi ceněné
• V lidové mluvě se čtyřzlatníkům někdy říkalo "šestáky" podle jejich hodnoty v krejcarech (15 krejcarů)