Datování mincí
Datování mincí je časové zařazení mince do období nebo roku ražby. U mincí bez letopočtu se opírá o jméno panovníka, typovou chronologii a značky mincmistrů. První českou ražbou s letopočtem v arabských číslicích je dukát Vladislava II. Jagellonského z roku 1511.
| Význam | časové zařazení mince do období nebo roku ražby |
|---|---|
| První česká mince s letopočtem | dukát Vladislava II. Jagellonského, 1511 |
| Nejstarší letopočet na jáchymovských tolarech | 1520, šlikovské ražby |
| Nejstarší letopočet na pražském groši | 1533, ražba Kutné Hory |
| Pomůcky u ražeb bez letopočtu | jméno panovníka, typová chronologie, značka mincmistra |
| Nejobtížnější datace | přemyslovské denáry 10. století, brakteáty |
Historie
Nejstarší české mince letopočet nenesou a lze je datovat především podle jména panovníka, jehož doba vlády vymezuje dobu ražby. Přesnější zařazení je občas možné podle typů, pokud je vypracována jejich spolehlivá chronologie; pro některá období se to však dosud nepodařilo.
Nejobtížnější je datace přemyslovských denárů 10. století a zvláště brakteátů, které jsou téměř vždy němými ražbami bez jména panovníka. Řadu problémů má i grošové období, zejména u drobných ražeb bez opisu, jako jsou kruhové peníze a peníze se čtyřrázem.
První českou ražbou s letopočtem v arabských číslicích je dukát Vladislava II. Jagellonského z roku 1511. Šlikovské jáchymovské tolary nesou nejstarší letopočet 1520. První českou vládní stříbrnou mincí s letopočtem je nový groš z jáchymovské mincovny z roku 1527 s letopočtem latinským; ten se však řadí spíše k novoročním medailkám. Nejstarší letopočet v arabských číslicích mezi vládními stříbrnými mincemi nese pražský groš z Kutné Hory z roku 1533. Pražská mincovna začala razit s letopočtem 1539.
Za vlády Habsburků nese letopočet už naprostá většina mincí. Výjimkou jsou některé drobné ražby, jako bílé a černé peníze, občas i tolarové nominály. U nich je hlavní datovací pomůckou jméno panovníka a značka mincmistra, jehož doba úřadu je většinou přesně známa.
Kdy letopočet neodpovídá roku ražby
Antedatované mince nesou letopočet starší, než byla skutečná doba ražby. Starší letopočet měl budit dojem, že mince pocházejí z doby s kvalitnějším mincovním kovem. Příkladem je falešné mincování mincmistra B. Zwirnera v mincovně Hradec u Opavy za dánské okupace: roku 1626 se zde razily měděné mince s letopočtem 1623, které měly být stříbrné, šlo tedy v podstatě o oficiální padělky. Záměrně upravený letopočet může být výjimečně i mladší.
U posmrtných ražeb se objevuje letopočet mladší než rok úmrtí panovníka, například u ražeb se jménem Maxmiliána II. (1564–1576) a letopočtem 1577. Zvláštním případem jsou posmrtné ražby Františka I. Štěpána Lotrinského (1745–1765), které s jeho jménem razila jeho manželka Marie Terezie (1740–1780). Všechny nesou letopočet 1765 a každý další rok je označen písmenem abecedy pod poprsím: rok 1766 písmenem A, 1767 písmenem B, 1768 písmenem C a tak dále.
Přesně datované ražby jsou důležité především pro časové určení mincovních pokladů a nálezů i lokalit, kde byly mince nalezeny. Nejmladší mince v pokladu udává nejdřívější možnou dobu jeho ukrytí, takzvaný terminus post quem.
