Evžen Savojský

Evžen Savojský, celým jménem František Evžen Savojsko-Carignanský, byl jedním z nejgeniálnějších vojevůdců evropských dějin, který v letech 1683–1736 sloužil třem habsburským císařům a jako vrchní velitel císařských vojsk dosáhl rozhodujících vítězství nad Turky i ve válce o španělské dědictví. Tento savojský princ, odmítnutý francouzskou armádou, se stal legendárním „rakouským Achillem" a zachráncem křesťanské Evropy před osmanskou expanzí. Z numismatického hlediska je Evžen Savojský jednou z nejčastěji zobrazovaných vojenských osobností na medailích a památních mincích 18. století, přičemž medaile k jeho vítězstvím u Petrovaradína a Bělehradu patří mezi vrcholná díla barokního medailérství.

Historie

Evžen František Savojsko-Carignanský se narodil 18. října 1663 v Paříži jako nejmladší syn prince Evžena Mořice Savojského, hraběte ze Soissons, a Olympie Manciniové, neteře kardinála Mazarina. Jeho dětství bylo poznamenáno skandálem, když byla jeho matka obviněna z travičství a musela uprchnout z Francie. Evžen vyrůstal u babičky v Paříži, byl fyzicky slabý a původně určen pro církevní dráhu. Toužil však po vojenské kariéře, ale Ludvík XIV. jeho žádost o důstojnickou hodnost odmítl, pravděpodobně kvůli Evženově nevzhlednému zjevu a skandálu s matkou. Toto odmítnutí se stalo osudovým pro dějiny Evropy.

V roce 1683 opustil dvacetiletý Evžen tajně Francii a nabídl své služby císaři Leopoldu I. ve Vídni. Přišel v kritickém momentě, kdy osmanská armáda obléhala Vídeň. Evžen se vyznamenal v bitvě u Vídně 12. září 1683 pod velením polského krále Jana III. Sobieského a získal si přízeň císaře. V následujících letech rychle stoupal v hodnostech během velkých tureckých válek. Jako polní podmaršálek se vyznamenal v dobytí Budína (1686) a bitvě u Moháče (1687). V roce 1693 byl ve věku 30 let jmenován polním maršálem a o čtyři roky později vrchním velitelem císařské armády v Uhrách.

Jeho vojenský génius se plně projevil v rozhodujícím vítězství nad Turky u Zenty 11. září 1697, kde s menší armádou drtivě porazil sultánovo vojsko při přechodu přes řeku Tisu. Toto vítězství vedlo ke karlovickému míru (1699), kterým Habsburkové získali Uhry, Sedmihradsko a Slavonii. Evžen se stal hrdinou křesťanské Evropy a básníci ho oslavovali jako nového Alexandra Velikého. Jeho sláva přesáhla hranice – dokonce i Ludvík XIV. musel uznat génia muže, kterého kdysi odmítl.

Během války o španělské dědictví (1701–1714) velel Evžen císařským vojskům na italském bojišti, kde dosáhl vítězství u Carpi a Chiari (1701). Jeho nejslavnější kampaň přišla, když byl poslán na pomoc vévodovi z Marlborough do Německa. Společně dosáhli 13. srpna 1704 rozhodujícího vítězství u Höchstädtu (Blenheim), které zachránilo Vídeň před francouzskou invazí. Spolupráce Evžena s Marlboroughem představovala jeden z nejúspěšnějších vojenských tandemů v dějinách. Společně ještě zvítězili u Oudenaarde (1708) a Malplaquet (1709), nejtěžší bitvě války s obrovskými ztrátami na obou stranách.

V letech 1716–1718 vedl Evžen další úspěšnou válku proti Turkům. Jeho vítězství u Petrovaradína 5. srpna 1716, kde padl velkovezír Damad Ali-paša, a dobytí Bělehradu v roce 1717 po mistrovsky vedeném obléhání, rozšířilo habsburskou moc hluboko na Balkán. Požarevacký mír (1718) přinesl Habsburkům Banát, část Srbska s Bělehradem a Malou Valachii. Tato vítězství inspirovala lidovou píseň „Princ Evžen, ten šlechetný rytíř", která se stala neoficiální hymnou rakouské armády.

Kromě vojenských úspěchů byl Evžen také schopným státníkem a diplomatem. Od roku 1703 byl prezidentem dvorské válečné rady a fakticky řídil habsburskou zahraniční a vojenskou politiku. Prosazoval centralizaci správy a modernizaci armády podle francouzského vzoru. Jako guvernér Milánska (1707–1716) a rakouského Nizozemí (1716–1724) prokázal administrativní schopnosti. Jeho diplomatické úsilí pomohlo udržet protifrancouzskou koalici během války o španělské dědictví. Byl také patronem umění a věd – jeho palác Belveder ve Vídni s rozsáhlou knihovnou a uměleckými sbírkami se stal centrem osvícenské kultury.

Evžen Savojský zemřel 21. dubna 1736 ve Vídni ve věku 72 let, svobodný a bezdětný. Jeho smrt znamenala konec epochy – byl posledním z velkých barokních vojevůdců. Zanechal obrovské jmění včetně paláců, uměleckých sbírek a knihovny s 15 000 svazky. Jeho vojenské spisy a korespondence jsou dodnes studovány na vojenských akademiích. Napoleon ho považoval za jednoho ze sedmi největších vojevůdců historie. Evženův odkaz přesahuje vojenské úspěchy – byl symbolem toho, jak může odmítnutý outsider změnit běh dějin a zachránit civilizaci, která mu dala šanci.

Numismatické památky a medailérství

Evžen Savojský je jednou z nejčastěji zobrazovaných osobností na barokních medailích a mincích. První medaile byly raženy již po vítězství u Zenty v roce 1697 – zlaté a stříbrné exempláře s Evženovým portrétem v brnění a alegoriemi Vítězství na rubu. Medaile k dobytí Bělehradu (1717) od dvorního medailéra Antonia Gennara patří k vrcholům barokního medailérství s detailním zobrazením obléhání města. Série medailí k vítězstvím nad Turky často obsahuje exotické motivy – turbany, půlměsíce a orientální zbraně jako symboly poražených nepřátel.

Památní tolary s Evženovým portrétem byly raženy v různých habsburských mincovnách, zejména ve Vídni a Kremnici. Vzácná je zlatá medaile o váze 10 dukátů z roku 1717 s nápisem „EUGENIO VICTORI" (Evženovi vítězi). Po jeho smrti v roce 1736 byla vydána série posmrtných medailí s alegoriemi Slávy a Nesmrtelnosti. Mnohé z těchto medailí byly raženy také v cínu a bronzu pro širší distribuci mezi vojáky a obyvatelstvo. Současné pamětní mince, například rakouské stříbrné 20 euro z roku 2002, dokládají trvalý zájem o tuto historickou osobnost.

Zajímavosti

• Evžen Savojský měřil pouze 155 cm, měl velký nos a byl považován za ošklivého, což bylo důvodem, proč ho Ludvík XIV. odmítl přijmout do armády
• Jeho sbírka 15 000 knih včetně vzácných rukopisů byla po jeho smrti prodána císaři Karlu VI. a stala se základem dnešní Rakouské národní knihovny
• Zlatá medaile k vítězství u Zenty s chybou v letopočtu (1679 místo 1697) se v roce 2019 prodala za 180 000 eur
• Evžen nikdy nehovořil dobře německy a celý život preferoval francouzštinu a italštinu, přesto se stal největším rakouským vojevůdcem