Evžen Savojský

Evžen Savojský (1663–1736) byl rakouský vojevůdce a státník francouzského původu ve službách Habsburků, proslulý taženími proti Osmanské říši i Francii. Patří k nejznámějším postavám raného 18. století a jeho sláva se odráží také na pamětních medailích a vítězných ražbách.

Historie

Evžen Savojský se narodil 18. října 1663 v Paříži do savojské vedlejší linie (Carignano) a vyrůstal v prostředí vysoké šlechty, kde se přirozeně očekávala dvorská kariéra. Zpočátku se počítalo i s církevní dráhou, jenže Evžen tíhl k vojsku a k politice. Zlom přišel v době, kdy se mladý šlechtic snažil získat uplatnění ve francouzské armádě, ale nakonec zamířil do Vídně. Tím se jeho život natrvalo spojil s habsburskou monarchií a s velkými konflikty, které určovaly evropské dějiny na přelomu 17. a 18. století.

Na vídeňském dvoře se rychle prosadil jako schopný důstojník a velitel. V době tzv. velké turecké války se osvědčil v bojích proti Osmanské říši a postupně získával vyšší velení. Za vlády Leopolda I. se z něj stal jeden z nejdůležitějších velitelů habsburských vojsk. Jeho pověst výrazně posílilo vítězství u Zenty roku 1697, které patří k rozhodujícím střetům války a ukázalo, že Habsburkové dokážou v jihovýchodní Evropě přejít do ofenzivy.

Po roce 1701 se pozornost habsburské monarchie přesunula k válce o španělské dědictví. Evžen zde vystupoval jako jeden z pilířů protifrancouzské koalice a opakovaně velel na italské frontě i ve velkých polních bitvách západní Evropy. Jeho protivníkem byla především Francie Ludvíka XIV., s níž se Habsburkové přeli o vliv v Evropě i o dědictví španělských Habsburků. V této době se Evžen proslavil nejen schopností manévrovat a riskovat, ale i tím, že dokázal spolupracovat s aliančními partnery a udržet pohromadě složité koaliční vojsko.

Roku 1703 byl jmenován prezidentem Dvorské válečné rady, tedy klíčového orgánu habsburské vojenské správy. Tato funkce z něj udělala jednu z nejvlivnějších postav monarchie: ovlivňoval nábor, zásobování, kázeň i reorganizaci armády, a přitom zůstával aktivním velitelem v poli. Za vlády Josefa I. i později Karla VI. představoval výjimečnou kombinaci vojevůdce a státníka, který rozuměl jak bojišti, tak financím a správě.

Druhá velká kapitola jeho vojenské slávy přišla v letech 1716–1718, kdy se monarchie znovu střetla s Osmanskou říší. Evžen zvítězil u Petrovaradínu (1716) a poté se prosadil i při obléhání a dobytí Bělehradu (1717). Úspěchy přispěly k posílení habsburské pozice v jihovýchodní Evropě a Evženovo jméno se definitivně zařadilo mezi symboly vítězství nad osmanskou expanzí. V pozdějších letech zastával také významné správní role, například jako guvernér Rakouského Nizozemí, a ve Vídni se stal mecenášem umění a stavebníkem – s jeho osobou se dodnes spojuje zejména areál Belvederu. Zemřel 21. dubna 1736 ve Vídni.

Vojenské úspěchy, památky a numismatické souvislosti

Evžen Savojský je v evropské paměti zapsán jako velitel, který dokázal spojit osobní odvahu s chladnou kalkulací a se smyslem pro logistiku. Vojenské úspěchy se promítaly do dobové propagandy: vítězství byla připomínána slavnostmi, tiskem i výtvarnými díly, mezi nimiž měly důležité místo pamětní medaile. Právě ty jsou pro sběratele nejčastější „numismatickou stopou“ Evžena Savojského – vznikaly k bitvám a obléháním (například Zenta, Petrovaradín, Bělehrad) i k diplomatickým úspěchům a jubileím.

Na medailích se obvykle objevuje Evženův portrét v brnění nebo v paruce, často s vavřínem či maršálskými atributy. Rub bývá vyplněn alegorií vítězství, bitevní scénou nebo pohledem na dobývané město, doplněným latinským nápisem. Při určování konkrétního kusu pomáhá sledovat kombinaci motivu, opisu, průměru a kovu (bronz, měď, stříbro, výjimečně zlato) a také případné signatury rytce. U řady medailí existují dobové odražky i pozdější novoražby, takže velkou roli hraje kvalita hrany, ostrost detailu a celkové provedení.

Pro středoevropského sběratele je Evžen Savojský zajímavý i tím, že jeho kariéra zasahuje do období vrcholných habsburských ražeb. I když se na oběžných mincích běžně neobjevuje jako „emitent“, jeho vojenské úspěchy tvoří důležitý historický kontext k mincím a medailím doby Leopolda I., Josefa I. a Karla VI. – tedy období, které je v numismatice bohaté na varianty, typy i výtvarně mimořádně zdařilé ražby.