Florén

Florén byl zlatá mince poprvé ražená ve Florencii roku 1252, která se stala vzorem pro evropské zlaté měnové systémy středověku a raného novověku. Název pochází z latinského označení města Florencie (Florentia) a mince se vyznačovala vysokou ryzostí zlata a stálou váhou 3,54 gramu.

Historie

Florentský zlatý florén vznikl v roce 1252 jako odpověď na rostoucí potřebu kvalitní zlaté mince pro rozvíjející se mezinárodní obchod. Florencie byla v této době jedním z nejbohatších měst Evropy díky bankovnictví a textilnímu průmyslu. Místní bankéři a obchodníci potřebovali spolehlivou měnu pro velké transakce, kterou stříbrné mince nemohly efektivně zajistit.

Na aversu florénu byl zobrazen květ lilie, heraldický symbol Florencie, který dal minci charakteristický vzhled. Na reversu se nacházela postava svatého Jana Křtitele, patrona města, stojící v plášti s křížem v ruce. Kolem postavy byl nápis S. Johannes B., tedy Sanctus Johannes Baptista.

Úspěch florénu byl tak velký, že jej začaly napodobovat další evropské země. V Uhrách za vlády Karla Roberta z Anjou začali od roku 1325 razit uherské zlaté, které se také nazývaly florény nebo forinty. Podobně postupovaly Polsko, Čechy a další země. Jan Lucemburský nechal v Praze razit české florény od roku 1325, které měly stejnou váhu a ryzost jako originální florentské mince.

Ve střední Evropě se název florén postupně ustálil pro zlaté mince obecně. V habsburské monarchii se florén stal základní účetní jednotkou, i když postupně přešel ze zlaté na stříbrnou měnu. Rakouský stříbrný florén, zavedený roku 1754, měl hodnotu 60 krejcarů a byl ražen až do zavedení korunové měny v roce 1892. Název zlatý nebo zlatka pro tuto minci zůstal v lidové mluvě zachován, přestože šlo o stříbrnou ražbu.

Zajímavý vývoj prodělal florén v Nizozemsku, kde se stal základem měnového systému. Nizozemský gulden, jehož název je překladem slova florén do nizozemštiny, byl zaveden v 17. století a vydržel až do zavedení eura v roce 2002. Podobně v Polsku a Uhrách se místní varianty florénu staly základem národních měn – polského zlotého a maďarského forintu.

Vlastnosti a technické parametry

Původní florentský florén měl přesně definované parametry, které zajišťovaly jeho hodnotu a důvěryhodnost. Váha mince byla stanovena na 3,54 gramu čistého zlata o ryzosti 24 karátů (téměř 1000/1000). Průměr mince se pohyboval kolem 20 milimetrů. Vysoká ryzost zlata byla garantována přísnou kontrolou florentské mincovny a přísným trestáním padělatelů.

Ražba florénu vyžadovala pokročilé technické znalosti. Razidla byla ručně rytá nejlepšími mistry a každá mince byla ražena pomocí kladiva mezi dvěma razidly. Kvalita ražby byla pečlivě kontrolována a mince s nedostatky byly přetaveny. Okraj mince byl zpočátku hladký, později se objevily různé ochranné prvky proti ořezávání.

Symbolika florénu měla hluboký význam. Lilie představovala čistotu a vznešenost města Florencie, zatímco Jan Křtitel symbolizoval morální integritu a spravedlnost. Latinské nápisy na minci často obsahovaly zkratky jako FLOR-ENTIA pro označení města původu.

Různé země přizpůsobovaly vzhled florénu svým potřebám. Uherské florény zobrazovaly postavu krále nebo erb Uherského království, české florény nesly českého lva, polské měly orla. Přesto si všechny zachovávaly podobnou váhu a ryzost, což usnadňovalo mezinárodní obchod.

Zajímavosti

• Florentští bankéři používali speciální značky na svých florénech, které fungovaly jako první forma bankovní záruky kvality
• Padělání florénu se ve Florencii trestalo upálením zaživa, což dokládá význam této mince pro ekonomiku města
• Název "zlatka" pro florén se v českém prostředí udržel až do 20. století, babičky často počítaly na zlatky ještě dlouho po zavedení koruny
• Florentský florén byl tak důvěryhodný, že se stal první skutečně mezinárodní měnou evropského středověku