Grešle

Grešle byla drobná mince nízké hodnoty ražená v habsburské monarchii od 16. do konce 18. století, která sloužila jako nejmenší nominál pro každodenní platby chudšího obyvatelstva. Název pochází z německého Gröschel jako zdrobněliny slova groš, přičemž v českých zemích se grešle razily nejprve ze stříbra a později z mědi.

Historie

Grešle se poprvé objevily v německých zemích v polovině 16. století jako reakce na potřebu drobného platidla v rozvíjejícím se maloobchodě. První ražby pocházejí z roku 1559 z jihoněmeckých mincoven, odkud se tento nominál rychle rozšířil po celé střední Evropě. V habsburské monarchii zavedl grešle oficiálně Ferdinand II. v roce 1624 jako součást své měnové reformy po skončení kiprování. České stříbrné grešle měly průměr 16,4 milimetru a váhu 0,73 gramu při nízké ryzosti stříbra.

Na lícní straně prvních českých grešlí byl zobrazován český lev nebo portrét panovníka podle mincovny. Rub nesl charakteristické říšské jablko s číslicí 3, která označovala hodnotu mince - grešle se rovnala třetině krejcaru. Tento jednoduchý systém umožňoval i negramotným rozpoznat hodnotu mince. Ražba probíhala v pražské, kutnohorské a budějovické mincovně, později také v Jičíně za Albrechta z Valdštejna.

Významný mezník představovala vláda Marie Terezie, která provedla zásadní změnu v charakteru grešlí. V rámci své měnové reformy z roku 1750 převedla ražbu grešlí ze stříbra na měď, což odpovídalo jejich minimální reálné hodnotě. Měděné grešle měly průměr 17,5 milimetru a váhu 1,67 gramu. Tato změna vyvolala počáteční nedůvěru obyvatelstva, které bylo zvyklé na stříbrné mince, byť s minimálním obsahem drahého kovu. Císařovna proto nařídila masivní propagační kampaň vysvětlující výhody nových měděných mincí.

V roce 1760 došlo k další úpravě, kdy Marie Terezie zavedla větší typ měděné grešle o průměru 23,2 milimetru a váze 8,25 gramu. Tyto větší grešle měly usnadnit manipulaci s drobnými mincemi a zabránit jejich ztrátám. Současně měla větší plocha mince umožnit kvalitnější zobrazení císařského erbu a nápisů. Nové grešle nesly na aversu rakouského orla s habsburským erbem a na reversu hodnotu s ozdobným věncem.

Ražba grešlí byla soustředěna do několika hlavních mincoven monarchie. Pražská mincovna vynikala kvalitou provedení a v roce 1768 zde proběhla masivní ražba měděných grešlí pro české země. Vídeňská mincovna produkovala grešle pro rakouské dědičné země, kremnicka pro Uhry a hall pro Tyrolsko. Každá mincovna používala specifické značky, podle kterých lze dnes určit původ mince.

Poslední kapitolu v historii grešlí napsal Josef II., který v letech 1781 až 1782 nechal razit závěrečnou sérii těchto drobných mincí. Josefínské grešle měly průměr 23 až 23,5 milimetru a váhu mezi 35 až 36 gramy mědi. Na aversu nesly monogram panovníka s císařskou korunou, na reversu pak hodnotu v ozdobné kartuši. Tyto poslední grešle byly raženy pouze ve vídeňské mincovně s označením A.

Konec grešlí souvisel s josefínskými reformami a snahou o modernizaci měnového systému. V roce 1783 byly grešle definitivně staženy z oběhu a nahrazeny novými měděnými krejcary a jejich díly. Důvodem byla především jejich nepraktičnost - nízká hodnota vyžadovala nošení velkého množství mincí i pro malé nákupy. Lidové rčení "nestojí ani za zlámanou grešli" se používalo pro označení bezcenných věcí ještě dlouho po zániku této mince.

Technické parametry a varianty

Grešle prodělaly během své existence značný vývoj v materiálu i provedení. Rané stříbrné grešle z období Ferdinanda II. obsahovaly pouze 10 až 15 procent stříbra, zbytek tvořila měď. Jejich průměr se pohyboval mezi 14 až 17 milimetry podle mincovny a období. Váha kolísala od 0,5 do 0,9 gramu. Kvalita ražby byla často nízká kvůli rychlé produkci a opotřebení razidel.

Měděné grešle zavedené Marií Terezií existovaly ve dvou základních velikostech. Menší typ měl průměr 17 až 18 milimetrů při váze 1,5 až 2 gramy. Větší typ dosahoval průměru 22 až 24 milimetrů s váhou 7 až 9 gramů. Měď pocházela především z báňských revírů na Slovensku a v Tyrolsku. Obsah čisté mědi se pohyboval kolem 95 procent, zbytek tvořily příměsi cínu a zinku pro zlepšení mechanických vlastností.

Ikonografie grešlí odrážela státní symboliku habsburské monarchie. Nejčastějšími motivy byly dvouhlavý orel, říšské jablko, český lev, uherský erb nebo monogram panovníka. Nápisy byly v latině, například GRESCHEL, MONETA MINUTA nebo označení hodnoty. Okraj mincí byl hladký, což usnadňovalo výrobu, ale také umožňovalo nelegální ořezávání.

Existovaly také regionální varianty grešlí. Slezské grešle nesly orlici, moravské moravského orla, tyrolské tyrolského orla. Uherské grešle měly specifický vzhled s uherským erbem a maďarskými nápisy. Tyto regionální rozdíly komplikovaly oběh mincí mezi jednotlivými zeměmi monarchie.

Zajímavosti

• Název grešle přežil v lidové mluvě dodnes v rčení "nestojí to ani za zlámanou grešli" pro bezcennou věc
• Největší grešle vážila přes 36 gramů mědi, ale její hodnota odpovídala ceně jednoho krajíce chleba
• Padělání grešlí nebylo časté právě kvůli jejich nízké hodnotě - náklady na výrobu paděku převyšovaly zisk
• V Praze existovala hospoda "U tří grešlí", kde pivo stálo právě tři grešle
• Poslední grešle Josefa II. z roku 1782 jsou dnes vzácné, protože většina byla přetavena na nové krejcary