Grešle

Grešle byla drobná stříbrná mince ražená v německých zemích od roku 1559 a ve Slezsku pod vládou Habsburků od roku 1624, jejíž název pochází z německého Gröschel jako zdrobněliny groše. Tyto mince o průměru 16,4 mm a hmotnosti 0,73 gramu představovaly nejnižší stříbrný nominál s hodnotou 3/4 krejcaru, přičemž na rubu nesly charakteristické říšské jablko s číslicí 3, což jim vyneslo lidový název trojník.

Historie

Grešle vznikla v kontextu měnových reforem Svaté říše římské v polovině 16. století, kdy bylo potřeba vytvořit systém drobných mincí pro každodenní platby. První grešle byly raženy od roku 1559 v severních německých státech jako odpověď na nedostatek kvalitních drobných nominálů. Název Gröschel nebo Gröschlein znamená v němčině „malý groš", což vystihuje postavení mince v měnovém systému.

V habsburských zemích se grešle začaly razit později. Systematická ražba začala až za vlády Ferdinanda II. (1619-1637), konkrétně od roku 1624 ve slezských mincovnách. Toto časování není náhodné – probíhající třicetiletá válka vyžadovala masovou produkci drobných mincí pro výplatu žoldu a běžný obchod. Slezsko s rozvinutou těžbou stříbra a zkušenými mincovnami bylo ideálním místem pro jejich výrobu.

Měnový systém stanovil pevný kurz 1 tolar = 84 grešlí, což znamenalo, že grešle představovala 1/84 tolaru neboli přibližně 3/4 krejcaru. Tento komplikovaný přepočet vedl k tomu, že se v praxi počítalo spíše v krejcarech, kde 4 grešle = 3 krejcary. Odtud pochází alternativní název trojník, protože mince fakticky reprezentovala tři čtvrtiny standardní jednotky.

Hlavními centry ražby grešlí ve Slezsku byly Vratislav (Breslau), Nisa (Neisse) a Opolí (Oppeln). Každá mincovna používala vlastní značky, což umožňuje přesnou identifikaci místa vzniku. Vratislavské grešle jsou označeny písmenem B nebo vratislavským erbem, niské písmenem N. Kvalita ražby se lišila podle momentální vojenské a ekonomické situace.

Za vlády Ferdinanda III. (1637-1657) pokračovala ražba grešlí s mírnými úpravami designu. Nový panovník zachoval nominální hodnotu i základní ikonografii, změnil se pouze portrét na aversu a titulatura. Produkce grešlí ve Slezsku pokračovala až do měnových reforem Marie Terezie v polovině 18. století, kdy byly nahrazeny novými drobnými nominály.

Po pruském záboru většiny Slezska v roce 1742 začalo Prusko razit vlastní varianty grešlí s pruským orlem. Tyto pruské grešle cirkulovaly paralelně s rakouskými exempláři, což vytvářelo chaos v místním peněžním oběhu. Situace se stabilizovala až zavedením jednotného pruského měnového systému v roce 1750.

Popis a technické parametry

Grešle byly raženy ze stříbra o ryzosti přibližně 375/1000 (billonové stříbro), což bylo typické pro drobné nominály období. Standardní parametry činily průměr 16,4 mm a hmotnost 0,73 gramu, ačkoli se vyskytují drobné odchylky podle mincovny a období. Nízký obsah stříbra umožňoval masovou produkci při zachování nominální hodnoty.

Na aversu grešle byl zpravidla portrét panovníka nebo jeho monogram, často velmi schematický kvůli malé ploše mince. Opis obsahoval zkrácenou titulaturu, například FERD II D G R I S A (Ferdinandus II Dei Gratia Romanorum Imperator Semper Augustus). Na reverzu dominovalo říšské jablko s křížem, uvnitř kterého byla číslice 3 označující hodnotu v jednotkách účetního systému.

Technologie ražby grešlí byla poměrně primitivní. Používaly se ruční kladivové lisy s ocelovými razidly, což vedlo k častým nepravidelnostem v ražbě. Mnoho exemplářů má dezaxovanou ražbu (posunuté motivy) nebo dvojrázy. Tyto výrobní vady jsou dnes paradoxně ceněny sběrateli jako doklad dobové technologie.

Existuje několik variant grešlí podle let ražby a mincoven. Nejcennější jsou rané ražby z let 1624-1625 s plným portrétem Ferdinanda II. a pozdní emise z období kiperové inflace (1621-1623), které obsahovaly ještě méně stříbra než standard. Tyto inflační grešle jsou rozpoznatelné podle nekvalitní ražby a často měděného zabarvení.

Zajímavosti

• Název trojník se v lidové mluvě udržel ve Slezsku až do 20. století jako označení malé částky
• Grešle byly tak malé, že se často ztrácely – archeologové je nacházejí především v spárách dlažby historických tržišť
• Falsifikáty grešlí z cínu a olova byly tak rozšířené, že Ferdinand II. vydal edikt trestající padělání utětím ruky
• Největší známý depot grešlí čítající přes 3000 kusů byl objeven roku 1967 při demolici domu ve Vratislavi
• Některé grešle nesou kontramarky – dodatečné značky měst potvrzující jejich platnost v místním oběhu
• Paradoxně dnes běžná grešle v dobrém stavu stojí více než její tisícinásobek v původní hodnotě