Grossi pragenses

Grossi pragenses, česky groše pražské, je latinský opis na rubu pražského groše kolem českého dvouocasého lva. Nesou ho groše od Václava II. roku 1300 po Ferdinanda I. roku 1547. Psal se gotickou majuskulí, od Ludvíka Jagellonského zčásti už renesanční; od roku 1533 k němu přibyl letopočet.
| Překlad | groše pražské |
|---|---|
| Strana mince | rub, kolem dvouocasého českého lva |
| Období | 1300–1547, od Václava II. po Ferdinanda I. |
| Lícní opisy | vnitřní jméno panovníka s pořadovým číslem, vnější DEI GRATIA REX BOEMIE |
| Písmo | gotická majuskule; od Ludvíka Jagellonského na rubu části grošů renesanční majuskule |
| Letopočet | od roku 1533 za opisem, například GROSSI PRAGENSES 1536 |
Historie
Slovo grossus pochází z označení denarius grossus, tedy tlustý, těžký denár, a pragensis znamená pražský. Opis je v 1. pádě množného čísla. Nesly ho už první groše z mincovní reformy Václava II. roku 1300 a provázel minci až k posledním grošům Ferdinanda I. s letopočtem 1547. Pražský groš se tak jmenoval přímo na minci, ačkoli se razil hlavně v Kutné Hoře; za Ludvíka Jagellonského a Ferdinanda I. také v Jáchymově a za Ferdinanda I. i v Praze. Opis tedy označuje druh mince, ne mincovnu.
Podobně mluví i dobové listiny: písemnosti moravského diplomatáře z přelomu 14. a 15. století uvádějí groše jako grossi denarii pragenses, grossi pragensis monete nebo prostě grossi pragenses, větší částky se počítaly na hřivny pražských grošů, latinsky marca grossorum pragensium. Jednotné číslo Grossus Pragensis si vybral za název Karel Castelin pro německy psanou monografii o pražském groši a jeho dílech, poprvé vydanou roku 1967 a rozšířenou roku 1973.
Lícní strana nesla dva kruhy opisů: ve vnějším DEI GRATIA REX BOEMIE, z Boží milosti král český, ve vnitřním jméno panovníka. Postupně se tam vystřídali WENCEZLAVS SECVNDVS, IOHANNES PRIMVS, KAROLVS PRIMVS, WENCEZLAVS TERCIVS, LADISLAVS PRIMVS, GEORGIVS PRIMVS, WLADISLAVS SECVNDVS, LVDOVICVS PRIMVS a FERDINANDVS PRIMVS. Pořadová čísla se s dnešním číslováním vždy neshodují: Karel IV. je na groši první Karel a Václav IV. třetí Václav.
Jak se opis čte
Rubní opis začíná nahoře skupinou symbolů, u lucemburských grošů křížkem mezi hvězdicemi, a slova od sebe dělí drobná znaménka: u Václava II. dvojice kroužků nad sebou, u Jana Lucemburského čtyřlisté nebo pětilisté růžice, trojlist či lilie. Tvar symbolů, znamének i písmen S a A se v čase měnil, a proto podle nich badatelé řadí groše do typů a variant; na drobných rozdílech v opisech stavěl už Josef Smolík ve své typologii z roku 1894.
Opisy se drží středověkého pravopisu, takže na minci stojí WENCEZLAVS se Z nebo TERCIVS s C. Ferdinandovy groše mají jméno zkrácené na FERDINANDVS PRI či PR a v opisu se objevuje i GRACIA. Za Ludvíka Jagellonského se na rubu části kutnohorských grošů objevila renesanční majuskule; v roce 2013 bylo známo sedm exemplářů, které ji mají na obou stranách.
