Haléř

Haléř byla drobná mince tvořící po staletí základ drobného oběživa ve střední Evropě, jejíž dějiny sahají do 13. století, kdy ze švábského města Hall am Kocher vycházely první hallenses. V českých zemích se haléře razily od roku 1384 až do vzniku České republiky, která jako jediná z nástupnických států monarchie nezařadila haléř do své měnové soustavy, čímž roku 1993 skončila více než 600letá tradice.

Historie

První haléře vznikly ve 13. století ve švábském městě Hall am Kocher, kde místní mincovna razila hodnotné drobné stříbrné ražby. Tyto mince, latinsky nazývané hallenses, německy haller nebo häller, později česky haléř, byly původně částí feniku. Kvalita hallských ražeb zajistila jejich rychlé rozšíření po celé Svaté říši římské.

Do českých zemí pronikl haléř jako označení pro nejmenší stříbrné nominály. V české středověké numismatice jsou jako haléře označovány nejmenší jednostranné stříbrné nominály zavedené po roce 1384 jako polovina penízu (peníz = 2 haléře). Tyto drobné jednostranné ražby (brakteáty) s minimálním obsahem stříbra tvořily základ drobného oběživa pozdního středověku.

Haléřem se také nazýval malý peníz, zatímco drobná jednostranná mince kladská je označována jako kladský haléř. Za vlády Ferdinanda I. (1526-1564) byly haléře jako nejmenší stříbrné mince raženy v zemích Koruny české včetně slezských mincoven. Vratislavská mincovna produkovala haléře o hmotnosti 0,31 g, krnovská 0,72 g. Tyto parametry dokumentují značnou variabilitu v rámci jednoho nominálního systému.

V období dlouhé mince za Ferdinanda II. (1619-1637) razila haléře o hmotnosti 0,39 g také mincovna v Kutné Hoře. Toto období kiperové inflace znamenalo další degradaci obsahu stříbra v drobných nominálech. Zajímavostí je, že Marie Terezie (1740-1780) razila měděný haléř v Praze v letech 1757-1758, což představovalo definitivní odklon od stříbrného standardu pro nejnižší nominály.

Zásadní změna přišla s měnovou reformou a zavedením korunové měny roku 1892, kdy se haléř (německy heller) stal setinou koruny. Tyto haléře byly raženy z mosazi v nominálech 1 a 2 haléře. Jednalo se o první skutečně decimální systém, kde haléř představoval přesně definovaný zlomek základní jednotky.

Československé haléře představují samostatnou kapitolu. Po měnové reformě 1953 byly haléře raženy z hliníku (slitina Al + Mg + Mn) a tento materiál se používal až do roku 1992. Dlouhodobé používání hliníku bylo motivováno úsporou barevných kovů pro průmysl. Od 80. let však pro nízkou hodnotu 1haléře nebylo pro tento nominál ekonomické uplatnění.

Zásadní zlom představuje vznik České republiky 1993, kdy do mincovní soustavy nebyl 1haléř zahrnut vůbec. Česká republika tak byla jediným nástupnickým státem bývalé monarchie, který upustil od tradice haléře. Razily se pouze nominály 10, 20 a 50 haléřů, které byly v oběhu do roku 2008.

Technické parametry středověkých haléřů

Středověké české haléře představovaly specifický typ mince. Švábský haléř z Hallu am Kocher ze 14. století zobrazený na dobových vyobrazeních měl na aversu kříž v perlovci, na reversu stylizované W. Tyto původní vzory ovlivnily ikonografii českých ražeb.

Pražský haléř Marie Terezie z roku 1758 představuje přechodový typ mezi středověkými stříbrnými a moderními měděnými haléři. Na aversu nesl českého lva ve skoku, na reversu iniciály panovnice M.T. s letopočtem. Tento měděný haléř dokumentuje postupný přechod k modernímu pojetí drobných mincí jako pomocného oběživa bez vnitřní hodnoty kovu.

Variabilita hmotnosti středověkých haléřů byla značná. Zatímco vratislavské haléře Ferdinanda I. vážily pouhých 0,31 gramu, krnovské dosahovaly 0,72 gramu. Kutnohorské haléře Ferdinanda II. s hmotností 0,39 gramu představovaly střední hodnotu. Tato nejednotnost komplikovala obchod a vedla k preferenci kvalitnějších emisí.

Zajímavosti

• Název města Hall am Kocher pochází od keltského slova pro sůl (hal), která zde byla těžena a financovala mincovní produkci
• Středověké haléře byly tak malé, že se často ztrácely – proto se razily v sáčcích po 240 kusech (1 kopa grošů)
• Pražský měděný haléř Marie Terezie z let 1757-58 je dnes vzácnější než její zlaté dukáty
• Československo bylo jediným státem světa razícím hliníkové haléře nepřetržitě 39 let (1953-1992)
• Česká republika jako jediný nástupnický stát Rakouska-Uherska nikdy nerazila 1haléř
• Poslední exempláře švábských halléřů z Hallu am Kocher se razily až do roku 1521, tedy přes 200 let