Hermann Göring

Hermann Göring byl německý nacistický politik, říšský maršál a velitel německého letectva Luftwaffe. Patřil k nejbližším Hitlerovým spolupracovníkům a jako první v pořadí nástupnictví byl až do konce války oficiálně druhým mužem Třetí říše. V Norimberku byl odsouzen k smrti, popravě však předešel sebevraždou.

Historie

Hermann Wilhelm Göring se narodil 12. ledna 1893 v bavorském Rosenheimu do rodiny koloniálního úředníka. Jeho otec Heinrich Göring působil jako říšský komisař v Německé jihozápadní Africe a později jako generální konzul na Haiti. Chlapec vyrůstal částečně na zámku Veldenstein ve Frankách, který patřil matčinu milenci, židovskému lékaři Hermannu von Epensteinovi. Tento paradox pronásledoval Göringa po celý život a stal se předmětem nacistických šetření o rasové čistotě.

Mladý Göring projevoval vojenské nadání a studoval na kadetních školách v Karlsruhe a Berlíně. Po vypuknutí první světové války sloužil nejprve u pěchoty, ale záhy přestoupil k letectvu. Jako stíhací pilot dosáhl dvaadvaceti potvrzených sestřelů a byl vyznamenán nejvyššími pruskými řády včetně Pour le Mérite. V červenci 1918 převzal velení proslulé stíhací eskadry Richthofen po smrti Rudého barona. Kapitulace Německa ho zasáhla jako osobní tragédie a odmítl vydat své letouny spojencům.

Poválečná léta strávil Göring v Dánsku a Švédsku, kde létal jako akrobatický pilot a obchodní letec. Ve Stockholmu se seznámil s baronkou Carin von Kantzow, rozenou Fock, pro niž opustila svého manžela. Jejich bouřlivý románek vedl ke sňatku roku 1923. Mezitím se Göring vrátil do Německa a roku 1922 se v Mnichově setkal s Adolfem Hitlerem. Okouzlen jeho řečnickým uměním vstoupil do NSDAP a záhy převzal velení úderných oddílů SA.

Během pivního puče v listopadu 1923 pochodoval Göring v čele nacistického průvodu a byl těžce raněn střelbou policie do třísla. Uprchl do Rakouska a poté do Itálie, kde se léčil z bolestivého zranění. V této době se stal závislým na morfiu, s nímž bojoval po zbytek života. Po amnestii se roku 1927 vrátil do Německa a znovu se zapojil do stranické práce. V říšských volbách roku 1928 byl zvolen poslancem a roku 1932 se stal předsedou říšského sněmu.

Po Hitlerově jmenování kancléřem v lednu 1933 získal Göring klíčové pozice. Jako pruský ministerský předseda a ministr vnitra ovládl policejní aparát největší německé země. Založil tajnou státní policii Gestapo a první koncentrační tábory pro politické odpůrce. Požár říšského sněmu v únoru 1933, jehož okolnosti zůstávají sporné, využil k rozpoutání teroru proti komunistům a sociálním demokratům. Roku 1935 byl jmenován vrchním velitelem nově vytvořeného letectva Luftwaffe a o rok později zmocněncem pro čtyřletý hospodářský plán, který měl připravit Německo na válku.

Göring hromadil tituly a funkce jako nikdo jiný v nacistické hierarchii. Roku 1940, po vítězství nad Francií, mu Hitler udělil nově vytvořenou hodnost říšského maršála, čímž se stal nejvýše postaveným vojákem Třetí říše. Na vrcholu moci vlastnil několik paláců, loveckých zámků a nashromáždil obrovskou sbírku umění z velké části uloupených v okupovaných zemích. Jeho okázalý životní styl kontrastoval s asketickým obrazem, který pěstovali jiní nacističtí pohlaváři.

Válka přinesla postupný pád Göringova vlivu. Luftwaffe nedokázala porazit britské královské letectvo v bitvě o Británii, ochránit německá města před spojeneckým bombardováním ani zásobovat obklíčenou armádu u Stalingradu. Göring se stahoval na venkovská sídla, propadal drogové závislosti a ztrácel Hitlerovu přízeň. V dubnu 1945, když se domníval, že Hitler je v obklíčeném Berlíně neschopen vlády, vyslal telegram nabízející převzetí vedení říše. Hitler ho za to zbavil všech funkcí a vyloučil ze strany.

Po kapitulaci se Göring vzdal americkým jednotkám. V Norimberku stanul jako první mezi obžalovanými a pokusil se o roli mluvčího nacismu, který obratně polemizoval s žalobci. Byl uznán vinným ze všech čtyř bodů obžaloby a odsouzen k trestu smrti oběšením. Dne 15. října 1946, dvě hodiny před plánovanou popravou, spolkl kapsli s kyanidem, kterou ukrýval ve své cele. Původ jedu nebyl nikdy spolehlivě objasněn.

Osobnost a odkaz

Hermann Göring představoval specifický typ nacistického pohlavára. Na rozdíl od fanatických ideologů jako Himmler nebo Goebbels byl spíše oportunistou a požitkářem, pro něhož nacismus znamenal především cestu k moci a bohatství. Jeho korupce a hrabivost byly notoricky známé. Budoval průmyslové impérium Reichswerke Hermann Göring, které pohltilo znárodněné podniky včetně českých Vítkovických železáren.

Göringova sbírka umění patřila k největším v Evropě a zahrnovala díla starých mistrů i moderní umění, které nacistická ideologie jinak odsuzovala jako zvrhlé. Zvláštní jednotky systematicky rabovaly muzea a soukromé sbírky v okupovaných zemích, přičemž nejcennější kusy končily v Göringových rezidencích. Po válce se spojenci pokusili díla navrátit původním majitelům, avšak mnohá zůstávají nezvěstná dodnes.

Jeho vztah k takzvanému konečnému řešení židovské otázky byl komplexní. Roku 1941 podepsal pověření pro Reinharda Heydricha k přípravě celkového řešení, které se stalo formálním základem holokaustu. Zároveň chránil některé jednotlivce židovského původu, kteří mu byli užiteční, a proslul výrokem, že sám rozhoduje, kdo je Žid. Tato cynická flexibilita charakterizovala celý jeho přístup k nacistické ideologii.

V kolektivní paměti zůstává Göring jednou z nejznámějších tváří nacismu, zhusta karikovanou pro svou korpulenci a zálibu v okázalých uniformách. Filmy, knihy a dokumenty ho často zobrazují jako směšnou figuru, což zastírá jeho skutečnou roli při budování nacistického režimu a přípravě války. Byl jedním z hlavních strůjců německého znovuvyzbrojení a agresivní zahraniční politiky, která vedla k nejničivějšímu konfliktu v lidských dějinách.

Zajímavosti

• Göring vlastnil ochočeného lva jménem Caesar, s nímž se procházel po zahradách svého sídla Carinhall pojmenovaného po první manželce.
• Jeho sbírka umění čítala přes dva tisíce děl a její katalog zabíral několik svazků.
• Během norimberského procesu se zbavil morfiniové závislosti a zhubl téměř třicet kilogramů.
• Kapsle s kyanidem, kterou spáchal sebevraždu, byla pravděpodobně ukryta v jeho osobních věcech po celou dobu věznění.