Jan Filip Sasko-Altenburský

Jan Filip Sasko-Altenburský (německy Johann Philipp von Sachsen-Altenburg) se narodil 25. ledna 1597 v Torgau jako nejstarší přeživší syn vévody Fridricha Viléma I. Sasko-Výmarského a jeho druhé manželky Anny Marie Falcko-Neuburské. Podle pořadí narození byl čtvrtým synem, ale jediným z prvních tří sourozenců, který se dožil dospělosti.

Když v roce 1602 zemřel jeho otec, bylo Janu Filipovi pouhých pět let. Poručnictví nad ním a jeho mladšími bratry Fridrichem, Janem Vilémem a Fridrichem Vilémem převzal strýc Jan Sasko-Výmarský, který se však více zajímal o přírodní vědy a umění než o politiku. Již následujícího roku 1603 si mladý princ vynutil rozdělení rodinných držav. Na základě dělicí smlouvy získal Jan Filip s bratry Altenburk a několik dalších měst, zatímco strýc Jan si ponechal Výmar a Jenu. Vzniklo tak vévodství Sasko-Altenburk.

Protože bratři byli stále nezletilí, vykonával regentskou vládu nejprve saský kurfiřt Kristián II. (1603–1611) a po něm jeho bratr a nástupce Jan Jiří I. (1611–1618). Teprve v roce 1618 byl Jan Filip jako nejstarší z bratrů prohlášen za dospělého a ujal se vlády nad vévodstvím. Současně převzal poručnictví nad svými mladšími sourozenci. Všichni čtyři bratři formálně spoluvládli, což se odrazilo i na mincovnictví vévodství.

Dva z bratrů zemřeli bezdětní ještě za života Jana Filipa: Fridrich padl v boji roku 1625 během třicetileté války a Jan Vilém zemřel roku 1632 v Břehu. Od té doby pokračovali ve spoluvládě pouze Jan Filip a nejmladší Fridrich Vilém II., přičemž faktickou moc držel v rukou Jan Filip až do své smrti.

Mimo politickou činnost se Jan Filip věnoval i intelektuálním zájmům. V roce 1613 byl jmenován děkanem Lipské univerzity. Stal se rovněž aktivním členem Fruchtbringende Gesellschaft (Plodonosné společnosti), nejvýznamnějšího německého jazykového spolku sedmnáctého století, který usiloval o kultivaci německého jazyka.

V roce 1638 získal Jan Filip na základě dělicí smlouvy po vymření linie Sasko-Eisenach města Coburg, Bad Rodach, Römhild, Hildburghausen a Neustadt. Před smrtí sepsal závěť, v níž ustanovil svou dceru Alžbětu Žofii dědičkou altenburské linie pro případ vymření mužských potomků. Toto ustanovení později vedlo ke sporům mezi větvemi Sasko-Gotha a Sasko-Výmar.

Jan Filip Sasko-Altenburský zemřel 1. dubna 1639 v Altenburku ve věku 42 let. Nástupcem se stal jeho mladší bratr Fridrich Vilém II. Vévodství Sasko-Altenburk existovalo samostatně do roku 1672, kdy po smrti Fridricha Viléma III. připadlo linii Sasko-Gotha.

Rodina a potomci

Jan Filip se 25. října 1618 v Altenburku oženil s Alžbětou Brunšvicko-Wolfenbüttelskou, ovdovělou švagrovou svých bývalých regentů – saských kurfiřtů Kristiána II. a Jana Jiřího I. Z manželství vzešla jediná dcera:

Alžběta Žofie (10. října 1619 – 20. prosince 1680), která se 24. října 1636 provdala za vévodu Arnošta I. Sasko-Gothajského. Stala se tak zakladatelkou gothajské linie Wettinů, z níž pocházeli pozdější panovníci Belgie, Bulharska, Portugalska a prostřednictvím prince Alberta i britská královská rodina.

Mincovnictví vévodství Sasko-Altenburk

Za vlády Jana Filipa a jeho bratrů vznikla v mincovně Saalfeld řada pozoruhodných ražeb, které patří k nejzajímavějším ukázkám německého mincovnictví první poloviny sedmnáctého století. Mincmistrem byl v letech 1612–1632 Wolf Albrecht mladší z Coburgu, jehož iniciály WA se objevují na mincích.

Charakteristickým rysem altenburského mincovnictví je zobrazení všech spoluvládnoucích bratrů na jedné minci – tzv. „tolary čtyř bratrů" (Vier-Brüder-Taler). Na averzu těchto tolarů je poprsí Jana Filipa v brnění s šerpou a chocholatou přilbou, na reverzu pak poprsí jeho tří mladších bratrů. Tento typ společných ražeb navazoval na starší saskou tradici, kdy byli na mincích zobrazováni všichni spoluvládci z rodu Wettinů.

Tolary byly raženy v období 1618–1625, kdy žili všichni čtyři bratři. Po smrti Fridricha roku 1625 byla vydána pamětní úmrtní ražba. V pozdějším období 1625–1632 pokračovaly ražby se třemi bratry a po roce 1632 již pouze s Janem Filipem a Fridrichem Vilémem II. Z tohoto období pocházejí i zlaté dukáty ražené v Saalfeldu v letech 1637–1638.

Altenburské tolary mají průměr přibližně 42–43 mm a hmotnost kolem 28,5–29 gramů stříbra. Jsou vedeny v katalogu Davenport pod čísly 7367–7373. Pro sběratele představují atraktivní příklad portrétních ražeb z období třicetileté války a dokládají složité dynastické vztahy mezi saskými vévodstvími.

• Jan Filip byl osmkrát jmenován děkanem Lipské univerzity, jedné z nejstarších německých vysokých škol.
• Tolary čtyř bratrů patří k nejkrásnějším ukázkám saského portrétního mincovnictví – na jedné minci jsou zachyceni všichni čtyři spoluvládci.
• Dcera Alžběta Žofie se stala prapředkyní řady evropských panovnických rodů včetně britské královské rodiny.
• Vévodství Sasko-Altenburk existovalo v různých podobách až do roku 1918, kdy zaniklo spolu s ostatními německými monarchiemi.