Jan z Pomuku
Jan z Pomuku (mezi 1340 a 1350 – 20. března 1393), uctívaný jako svatý Jan Nepomucký, byl církevní právník a generální vikář pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Zemřel při mučení na příkaz krále Václava IV. a jeho tělo bylo svrženo do Vltavy. Svatořečen byl roku 1729.
| Totožnost | generální vikář pražského arcibiskupa, katolický světec |
|---|---|
| Narození | mezi lety 1340 a 1350, Pomuk (dnes Nepomuk) |
| Úmrtí | 20. března 1393, Praha |
| Generální vikář | od roku 1389 |
| Blahořečení | 31. května 1721, papež Inocenc XIII. |
| Svatořečení | 19. března 1729, papež Benedikt XIII. |
| Atributy | pět hvězd kolem hlavy, kříž, palmová ratolest, kanovnický oděv s biretem |
| Mince | pětidukát 1722 a dvoudukát 1725 Karla VI. z jílovského zlata (Donebauer 4238, 4239) |
Historie
Jan z Pomuku (v pramenech také Johánek) se narodil mezi lety 1340 a 1350 v Pomuku, dnešním Nepomuku. Od roku 1369 působil v Praze jako notář, později jako farář u svatého Havla. V letech 1383–1387 studoval církevní právo v Padově a získal doktorát dekretů. Roku 1389 ho arcibiskup Jan z Jenštejna jmenoval svým generálním vikářem a o rok později se stal také žateckým arcijáhnem.
Úřad ho zavedl do sporu mezi arcibiskupem a králem Václavem IV. Po smrti kladrubského opata Racka chtěl král z bohatého benediktinského kláštera v Kladrubech zřídit nové biskupství. Mniši však zvolili nového opata Olena a Jan jeho volbu 10. března 1393 jako generální vikář potvrdil. Dne 20. března 1393 dal král Jana a další muže z arcibiskupova okolí zatknout. Jan zemřel při mučení a jeho tělo bylo ještě téhož večera svrženo z Kamenného, dnes Karlova mostu do Vltavy. Po nálezu v dubnu byl pohřben nejprve v kostele svatého Kříže a později v katedrále svatého Víta.
Legendu, že zemřel za zachování zpovědního tajemství královny Žofie, zapsal poprvé kronikář Tomáš Ebendorfer v polovině 15. století; Janova role zpovědníka královny doložena není. Právě tato legenda však určila barokní obraz světce jako ochránce mlčenlivosti. Papež Inocenc XIII. ho blahořečil 31. května 1721 a papež Benedikt XIII. svatořečil 19. března 1729. Od té doby patří mezi nejuctívanější světce střední Evropy a jeho sochy stojí u mostů, řek a cest.
Ikonografie a ražby
Svatý Jan Nepomucký se zobrazuje jako kanovník v chórovém oděvu s biretem, v rukou drží kříž a palmovou ratolest a kolem hlavy má pět hvězd. Hvězdy se nejčastěji vykládají podle legendy o světlech, která se objevila na hladině Vltavy nad jeho tělem. Častým gestem je také prst na rtech jako znamení mlčenlivosti.
Na minci se světec dostal za Karla VI.: pětidukát z roku 1722 a dvoudukát z roku 1725, ražené ze zlata jílovských dolů, nesou na rubu světce s pěti hvězdami kolem hlavy, vznášejícího se v oblacích nad krajinou, a opis HOC PATROCINIO RESTAURATUR. K blahořečení i svatořečení vznikla řada medailí, například medaile ke svatořečení z roku 1729 se světcem nad Karlovým mostem a pěti hvězdami na hladině řeky. Další medaile připomněly v roce 1829 sté výročí svatořečení.
