Josef I.
Historie
Josef se narodil 26. července 1678 ve Vídni jako dlouho očekávaný následník trůnu. Od dětství byl vychováván pro budoucí panovnickou roli a získal důkladné vzdělání v jazykách, historii a státnické vědě. Již jako mladý korunní princ projevoval zájem o moderní myšlenky osvícenství a kriticky hodnotil konzervativní přístup svého otce. Roku 1699 se oženil s Vilemínou Amálií Brunšvicko-Lüneburskou, s níž měl dvě dcery – Marii Josefínu a Marii Amálii.
Vlády se ujal 5. května 1705 po smrti svého otce Leopolda I. v mimořádně složité době. Evropou zmítala válka o španělské dědictví, v níž habsburská monarchie bojovala proti Francii a jejím spojencům o nástupnictví na španělském trůně. Josef I. prokázal větší vojenské a diplomatické schopnosti než jeho otec. Aktivně podporoval prince Evžena Savojského, nejschopnějšího habsburského vojevůdce, a dosáhl významných úspěchů proti francouzským vojskům v Itálii a Nizozemí.
Současně musel čelit vážné vnitřní krizi v podobě Rákócziho povstání v Uhrách. Uherská šlechta vedená Františkem II. Rákóczim (1676–1735) se vzbouřila proti habsburské nadvládě a požadovala obnovení stavovských privilegií. Josef I. kombinoval vojenský tlak s diplomatickým jednáním, aby postupně oslabil pozice povstalců. Definitivní ukončení povstání však přinesl až sátoraljaújhelský mír roku 1711, uzavřený krátce po císařově smrti.
Císař usilovně pracoval na modernizaci státní správy a omezení vlivu katolické církve na politiku. Snížil počet církevních svátků, aby podpořil produktivitu, a zasadil se o větší náboženskou toleranci. Jeho reformní úsilí naráželo na odpor konzervativních dvorských kruhů i jezuitského řádu, který měl na vídeňském dvoře tradičně silné postavení. Josef I. však dokázal prosadit řadu změn směřujících k centralizaci moci a efektivnější správě.
Slibně se rozvíjející vláda byla náhle ukončena 17. dubna 1711, kdy císař ve věku pouhých 32 let podlehl neštovicím. Jeho předčasná smrt znamenala zásadní obrat v dějinách habsburské monarchie. Jelikož neměl mužského dědice, trůn připadl jeho mladšímu bratru Karlu VI. (1711–1740), který se stal prvním Habsburkem nekorunovaným českým králem. Karel VI. později vydal Pragmatickou sankci, aby zajistil nástupnictví své dceři Marii Terezii.
Hospodářská politika a mincovnictví
Josef I. pokračoval v merkantilistické hospodářské politice svého otce, zaměřené na podporu domácí výroby a obchodu. Zvláštní pozornost věnoval mincovnímu systému, který zdědil po reformě Leopolda I. z roku 1694. Za jeho vlády se razily standardní nominály – dukáty, tolary a krejcarové mince v hlavních mincovnách monarchie: Praze, Kutné Hoře, Vratislavi a Břehu.
Významným krokem bylo nařízení z května 1705 upravující oběh cizích, zejména bavorských mincí na území habsburských zemí. Z oběhu byly staženy podhodnocené bavorské krejcarové nominály, které narušovaly stabilitu domácí měny. U větších mincí došlo ke snížení jejich oficiální hodnoty o přibližně 20 procent vzhledem k reálnému obsahu drahého kovu – například bavorský 15krejcar byl nově počítán pouze za 12 krejcarů.
Tato opatření měla stabilizovat měnový systém a chránit domácí ekonomiku před přílivem nekvalitních cizích ražeb. Josef I. tak pokračoval v budování jednotného hospodářského prostoru v rámci habsburské monarchie.
Zajímavosti
- Josef I. byl nadaným hudebníkem a skladatelem – komponoval opery a podporoval rozvoj barokní hudby na vídeňském dvoře
- Jeho oblíbeným sídlem byl zámek Laxenburg u Vídně, kde nechával pořádat honosné barokní slavnosti a lovy
- Jako první habsburský panovník prosadil používání němčiny místo latiny v úřední korespondenci
- Podle dobových svědectví byl Josef I. vysoké postavy s výrazně modrýma očima, což bylo v rodu Habsburků neobvyklé
- Jeho náhlá smrt vyvolala spekulace o otravě, které však nebyly nikdy potvrzeny