Juliánský kalendář

Juliánský kalendář zavedl Julius Caesar roku 45 př. n. l. Má běžný rok o 365 dnech a každý čtvrtý rok přidává jeden den, takže průměr činí 365,25 dne. Protože je o jedenáct minut delší než tropický rok, data ročních období se pomalu posouvají; tento rozdíl později řešil gregoriánský kalendář.

Historie

Římský republikánský kalendář před Caesarovou reformou kombinoval měsíce s vkládaným obdobím, kterým měli pontifikové udržovat rok v souladu se Sluncem. Nepravidelné vkládání a politické zásahy vedly v 1. století př. n. l. k výraznému nesouladu kalendářních dat s ročními obdobími.

Julius Caesar získal jako diktátor pravomoc provést zásadní opravu. Antické prameny uvádějí mezi jeho poradci alexandrijského učence Sosigena, o němž je jinak známo málo. Reforma čerpala z dlouhé středomořské astronomické tradice a egyptské zkušenosti se slunečním rokem.

Rok 46 př. n. l. byl prodloužen vloženými dny a měsíci, aby se kalendář vrátil k odpovídající části slunečního cyklu. Pozdější autoři jej proto nazývali rokem zmatku. Nová soustava začala platit 1. ledna 45 př. n. l. a odstranila potřebu nepravidelného mezikalárního měsíce.

Běžný rok dostal 365 dní a každý čtvrtý rok jeden den navíc. Římané jej původně vkládali zdvojením dne při počítání před březnovými kalendami; z toho pochází označení přestupný. Dnešní 29. únor je pozdější způsob vyjádření stejné periodické opravy.

Po Caesarově smrti byla pravidla zpočátku vykládána chybně a přestupný den se vkládal příliš často. Augustus přestupování na čas zastavil, aby se chyba vyrovnala. Teprve poté začal pravidelný čtyřletý rytmus fungovat tak, jak jej reforma zamýšlela.

Kalendář se rozšířil s římskou správou, armádou a církví. Místní obce přitom mohly dál používat vlastní éry, názvy měsíců a způsoby počítání let. Juliánská pravidla určovala délku roku, ale sama nestanovovala všeobecné číslování let od narození Krista.

Křesťanské výpočty Velikonoc propojily kalendář s měsíčními cykly a jarní rovnodenností. Průměrný juliánský rok je však asi o jedenáct minut delší než tropický rok. Malá odchylka narůstala přibližně o jeden den za 128 let a datum rovnodennosti se posouvalo.

Papež Řehoř XIII. zavedl roku 1582 gregoriánskou reformu. Deset kalendářních dní bylo přeskočeno a pravidlo přestupných let se změnilo: stoletý rok je přestupný jen tehdy, je-li dělitelný čtyřmi sty. Katolické země přijaly změnu rychleji než protestantské a pravoslavné oblasti.

České země přešly na gregoriánský kalendář v roce 1584. Británie a její kolonie až roku 1752 a Rusko pro občanské účely po revoluci. Část pravoslavných církví používá juliánský kalendář nebo jeho prvky pro liturgické svátky dodnes.

Rozdíl mezi oběma kalendáři není stálých třináct dní pro všechna období. V 16. a 17. století činil deset dní, později rostl, protože některé století bylo v juliánské soustavě přestupné a v gregoriánské ne. Historické datum proto musí uvést kalendář a místo.

Astronomové používají také „juliánské datum“, nepřetržité číslování dní zavedené v novověké astronomii. Není totožné s běžným juliánským kalendářem ani s datováním římských listin. Shoda názvu vychází z historické terminologie, ne z Caesarova přímého návrhu.

Mince bývají datovány konzuláty, tribunskou mocí, panovnickými roky nebo místními érami. Převod na dnešní datum vyžaduje znalost původního systému a někdy zůstává přibližný. Samotný letopočet uvedený v moderním katalogu nesmí být považován za opis, který byl na minci skutečně vyražen.

Převod dat na mincích a dvojí kalendářní zápis

Antická mince obvykle nenese datum ve formátu den, měsíc a rok. Alexandrijské, seleukovské nebo městské ražby mohou používat písmena a místní éru, římské mince tituly obnovované každý rok. Numismatik nejprve přečte původní značku a teprve potom ji převádí do juliánského či moderního kalendáře.

U událostí po roce 1582 může tentýž den mít dvě data. Zápis „10./20. února“ znamená starý a nový styl, ale rozdíl závisí na století. Bez uvedení země a platného kalendáře je dvojí datum neúplné. Začátek občanského roku navíc v některých místech nepřipadal na 1. leden.

Proleptický juliánský kalendář rozšiřuje pravidla zpětně do doby před reformou. Je užitečný pro výpočty, ale není kalendářem, který tehdejší lidé skutečně používali. Historik má odlišit rekonstruované astronomické datum od data zaznamenaného v prameni.

Letopočty před naším letopočtem nemají v běžné historické soustavě rok nula, zatímco astronomické číslování jej používá. Neopatrný převod proto může posunout výsledek o rok. Podobná chyba vzniká záměnou Caesarovy reformy roku 46 př. n. l. a prvního úplného roku nové soustavy 45 př. n. l.

Katalog mince má zachovat původní opis či značku, uvést použitou éru a zdroj převodu. Interval „128–150 n. l.“ může odrážet chronologickou diskusi, nikoli poškozené číslo na kusu. Přesnost se nemá uměle zvyšovat na konkrétní den, když ji pramen neumožňuje. Rozumné je uvést i převodní tabulku nebo katalog, podle něhož byl výsledek vypočten.