Kanovník

Kanovník je duchovní hodnostář, který je členem kolegiátní nebo katedrální kapituly a podílí se na slavení liturgie v kapitulním chrámu. V českých zemích kanovníci historicky tvořili významnou součást církevní hierarchie a často zastávali důležité správní, vzdělávací a diplomatické funkce při biskupských dvorech i na panovnickém dvoře.

Historie

Instituce kanovníků vznikla v raně křesťanské církvi ze snahy organizovat společný život kleriků při biskupských kostelích. Termín kanovník pochází z řeckého slova kanón znamenajícího pravidlo nebo řád, podle kterého tito duchovní žili. První kanovnické komunity vznikaly ve 4. století, kdy biskupové začali sdružovat kněze kolem svých katedrál pro společné sloužení bohoslužeb a pastorační činnost. Svatý Augustin v 5. století sestavil pravidla pro společný život kleriků, která se stala základem kanovnického způsobu života.

Do českých zemí se kanovnické kapituly dostaly s šířením křesťanství v 10. a 11. století. První kapitula byla založena při katedrále svatého Víta na Pražském hradě knížetem Vratislavem I. kolem roku 925. Pražská kapitula se rychle stala centrem vzdělanosti a církevní správy v přemyslovských Čechách. Kanovníci vedli katedrální školu, opisovali knihy, vedli kroniky a působili jako rádci a diplomaté českých knížat. Další významné kapituly vznikly v Olomouci, Litoměřicích a při významných kolegiátních kostelích jako byla kapitula vyšehradská nebo stará boleslavská.

Zlatý věk kanovnických kapitul nastal ve 12. a 13. století, kdy se staly centry vzdělanosti a kultury. Kanovníci zakládali školy, knihovny a špitály. Mnoho kanovníků studovalo na vznikajících univerzitách v Paříži, Bologni nebo Padově a přinášeli do Čech nové vědomosti. Kapituly získaly rozsáhlý majetek z donací panovníků a šlechty, což jim umožnilo financovat své kulturní a charitativní aktivity. Kanovníci často zastávali funkce královských kancléřů, notářů a diplomatů. Z řad kanovníků byli vybíráni biskupové a významní církevní hodnostáři.

Za vlády Karla IV. dosáhla pražská kapitula mimořádného významu. Karel IV. podporoval kapitulu jako centrum vzdělanosti a při založení pražské univerzity v roce 1348 mnoho kanovníků působilo jako první profesoři. Kapitula svatého Víta získala právo volit pražského arcibiskupa a její probošt se stal prvním prelátem království. Kanovníci spravovali rozsáhlé statky, vybírali desátky a vykonávali soudní pravomoc nad svými poddanými. Významní kanovníci té doby byli často humanističtí vzdělanci, mecenáši umění a stavitelé kostelů.

Husitské války znamenaly těžkou ránu pro kanovnické kapituly. Mnoho kanovníků muselo uprchnout, kapitulní majetek byl zkonfiskován a některé kapituly byly zcela zrušeny. Po ukončení husitských válek byly kapituly postupně obnoveny, ale již nikdy nedosáhly předhusitské moci a bohatství. V období protireformace po bitvě na Bílé hoře hrály kapituly důležitou roli při rekatolizaci, ale jejich význam postupně klesal ve prospěch jezuitů a dalších řeholí. Josefínské reformy v 18. století zrušily mnoho kapitul a omezily pravomoci těch zbývajících. V moderní době si kapituly zachovaly především liturgickou funkci a správu katedrálních chrámů.

Postavení a povinnosti kanovníka

Kanovník má liturgické, správní a pastorační povinnosti v rámci kapituly a diecéze. Hlavním úkolem kanovníků je slavnostní sloužení bohoslužeb v katedrálním nebo kolegiátním chrámu. Kanovníci se schází několikrát denně ke společné modlitbě breviáře, zejména k ranním chválám a nešporám. Při slavnostních bohoslužbách asistují biskupovi a tvoří slavnostní doprovod při procesích a církevních svátcích. Každý kanovník má přidělený týden, kdy je zodpovědný za vedení liturgie.

V organizační struktuře kapituly zastávají kanovníci různé funkce. V čele kapituly stojí probošt nebo děkan, který řídí kapitulní shromáždění a zastupuje kapitulu navenek. Další hodnosti zahrnují arcijáhna, který dohlíží na duchovní správu v části diecéze, scholastika odpovědného za kapitulní školu, kantora řídícího hudební složku bohoslužeb a kustoše spravujícího poklad a liturgické předměty. Kanovníci se pravidelně schází na kapitulních shromážděních, kde rozhodují o majetkových záležitostech, volí nové členy a řeší disciplinární záležitosti.

Moderní kanovníci působí jako poradní sbor biskupa a podílí se na správě diecéze. Jsou členy různých diecézních komisí, tribunálů a rad. Mnozí kanovníci vyučují na teologických fakultách, spravují farnosti nebo vedou církevní instituce. Čestní kanovníci, kteří netvoří kapitulu v právním smyslu, jsou jmenováni biskupem jako uznání za zásluhy o církev. Kanovníci mají právo nosit zvláštní liturgické oděvy včetně rochety, mozetty a při slavnostních příležitostech biretu s fialovým střapcem.

Zajímavosti

• Pražská metropolitní kapitula u svatého Víta je nejstarší nepřetržitě fungující institucí v českých zemích, existuje více než 1000 let
• Kanovníci vyšehradské kapituly měli výsadu korunovat české královny, zatímco králové byli korunováni arcibiskupem v katedrále svatého Víta
• Známým kanovníkem byl kronikář Kosmas, děkan pražské kapituly, který v 12. století sepsal nejstarší českou kroniku
• Některé kapituly měly právo ražby vlastních mincí, například olomoucká kapitula razila brakteáty se zobrazením svatého Václava
• Kanovnické prebendy, tedy příjmy z kapitulního majetku, byly často udělovány mladším synům šlechtických rodů jako zajištění jejich existence
• V baroku někteří kanovníci shromáždili významné umělecké sbírky a knihovny, které se staly základem dnešních muzeí a vědeckých knihoven