Kastilské království
Kastilské království bylo středověký a raně novověký stát v centru Pyrenejského poloostrova, pojmenovaný podle pohraničních hradů. Stálo v čele křesťanské reconquisty, od roku 1230 bylo trvale spojeno s Leónem a po sňatku Isabely I. Kastilské s Ferdinandem II. Aragonským roku 1469 se stalo jádrem Španělska.
| Vznik | Hrabství závislé na Leónu, od 11. století samostatné království |
|---|---|
| Spojení s Leónem | Trvale od roku 1230 za Ferdinanda III. |
| Klíčové události | Dobytí Toleda 1085, sňatek Isabely I. a Ferdinanda II. 1469, dobytí Granady 1492 |
| Znak | Zlatý hrad se třemi věžemi v červeném poli, od vlády Alfonse VIII. |
| Hlavní mince | Zlaté maravedí Alfonse VIII. (konec 12. století), stříbrný real Petra I. (polovina 14. století) |
| Měnová reforma 1497 | Real v hodnotě 34 maravedí, zavedena mince v hodnotě 8 realů (real de a ocho) |
Historie
Kastilie původně vznikla jako pohraniční oblast („země hradů“) na východě Leónského království. Z hrabství závislého na Leónu se v 11. století stalo samostatné království, jehož dějiny se od té chvíle úzce proplétaly s Leónem – obě země se v různých obdobích spojovaly a opět rozdělovaly podle dědických práv vládnoucího rodu. Trvale je spojil až Ferdinand III. roku 1230.
Rozhodující význam Kastilie spočívá v jejím podílu na reconquistě. Kastilští králové postupně rozšiřovali své území směrem na jih. Dobytí Toleda králem Alfonsem VI. roku 1085 se stalo symbolem kastilského vzestupu a otevřelo cestu do středu poloostrova. Ve 12. a 13. století se Kastilie stala nejsilnější křesťanskou mocností Pyrenejského poloostrova.
Ve 13. století vládl Alfons X. Moudrý (1252–1284). Zahájil sepsání zákoníku Siete Partidas, jednoho z nejrozsáhlejších právních děl středověké Evropy, a na jeho dvoře pokračovala toledská překladatelská škola, v níž křesťanští, židovští a muslimští učenci překládali arabská a hebrejská díla do latiny a kastilštiny. Kastilština se tím prosadila jako jazyk vědy a literatury. Aby získal peníze, mimo jiné na svou kandidaturu na římskoněmecký trůn, znehodnocoval Alfons X. minci.
Zlomem pro evropské dějiny byl sňatek Isabely I. Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského roku 1469 ve Valladolidu. Tento svazek položil základ sjednocené španělské monarchie, v níž byla Kastilie největší a nejlidnatější částí. Roku 1492 dobyla Kastilie Granadu, poslední muslimský stát na poloostrově, a reconquista tím skončila. Téhož roku vyplula Kolumbova výprava ve službách kastilské koruny, a zámořská expanze tak začala pod kastilskou vlajkou.
V raném novověku byla Kastilie jádrem španělské monarchie Habsburků. Její jazyk, správní tradice a instituce formovaly moderní Španělsko.
Mince a symbolika
Kastilské zlaté mincovnictví navázalo na islámské vzory. Alfons VIII. razil v Toledu zlaté maravedí, napodobeninu almorávidského dináru s arabskými nápisy, do nichž přibyla písmena ALF. Za Alfonse X. se z maravedí stala stříbrná mince a později základní početní jednotka Kastilie.
V polovině 14. století zavedl Petr I. stříbrný real v hodnotě tří maravedí. Nařízení z roku 1497 ponechalo real jako hlavní stříbrnou minci, stanovilo jeho hodnotu na 34 maravedí a zavedlo minci v hodnotě osmi realů. Tento real de a ocho se později pod jménem španělský dolar rozšířil jako obchodní mince po celém světě.
Znakem země je zlatý hrad se třemi věžemi v červeném poli, který začal užívat Alfons VIII. Hrad patří k nejrozpoznatelnějším motivům iberské heraldiky a na kastilských a později španělských mincích se objevuje po staletí. Pro přesné určení ražby je rozhodující panovník, titulatura, mincovna a ročník.
