Komoří

Komoří byl dvorský úředník, který spravoval panovnickou nebo šlechtickou komoru, tedy soukromé komnaty a osobní majetek vrchnosti. V českých zemích se tento úřad vyvinul ve významnou zemskou hodnost, kdy nejvyšší komoří království českého patřil mezi přední zemské úředníky s rozsáhlými finančními a správními pravomocemi.

Historie

Úřad komořího má kořeny v raně středověkých dvorských funkcích, kdy panovníci potřebovali důvěryhodné osoby pro správu svého soukromého majetku a osobních komnat. Latinský termín camerarius označoval původně sluhu, který měl na starosti panovnickou ložnici a šatnu. Do českých zemí se tento úřad dostal již za prvních Přemyslovců v 11. století, kdy čeští knížata převzali dvorský ceremoniál podle vzoru západoevropských dvorů. První doložení komoří působili na dvoře knížete Břetislava I. a měli na starosti knížecí poklad a cennosti.

Za vlády posledních Přemyslovců ve 13. století se z prostého dvorského úřadu vyvinula významná zemská hodnost. Komoří českého krále se stal jedním z nejvyšších zemských úředníků, který zasedal v královské radě a spravoval panovnické finance. Václav II. ustanovil komořího jako správce královské komory, která zahrnovala nejen osobní majetek krále, ale také regální práva jako horní regál, mincovní regál a židovský regál. Komoří tak získal kontrolu nad značnou částí státních příjmů a stal se klíčovou postavou finanční správy království.

Největšího rozmachu dosáhl úřad komořího za vlády Karla IV., který reorganizoval finanční správu podle vzoru francouzského dvora. Nejvyšší komoří království českého získal rozsáhlé pravomoci nad královskými městy, horními městy a židovskými obcemi. Spravoval královské důchody, kontroloval mincovny a dohlížel na těžbu drahých kovů v Kutné Hoře a Jihlavě. Pod komořího spadala také správa královských lesů, vinic a rybníků. Karel IV. ustanovil, že úřad nejvyššího komořího může zastávat pouze příslušník vysoké šlechty, čímž se tato funkce stala prestižní záležitostí předních šlechtických rodů.

V husitském období a za vlády Jiřího z Poděbrad byl úřad komořího oslaben kvůli válečným událostem a ekonomickému úpadku. Jagellonci se pokusili obnovit význam této funkce, ale naráželi na odpor stavů, které si přály omezit královskou moc. Za Ferdinanda I. Habsburského v 16. století došlo k reformě finanční správy a vytvoření české komory jako kolegiálního úřadu. Nejvyšší komoří si sice zachoval čestný titul a některé ceremoniální funkce, ale skutečnou moc převzal president české komory a dvorská komora ve Vídni.

Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 se úřad nejvyššího komořího stal převážně ceremoniální funkcí bez reálných pravomocí. Česká komora jako finanční úřad fungovala až do správních reforem Marie Terezie, kdy byla nahrazena guberniem. Titul nejvyššího komořího zůstal zachován jako čestná hodnost udělovaná zasloužilým šlechticům až do zániku monarchie v roce 1918.

Funkce a pravomoci komořího

Komoří vykonával finanční, správní a soudní pravomoci v oblasti královského majetku a regálních práv. Jako správce královské komory měl na starosti veškeré příjmy plynoucí z královských statků, cel, mýt a monopolů. Komoří vedl přesné účetní knihy o příjmech a výdajích, které předkládal panovníkovi ke schválení. Pod jeho kontrolou byly královské mincovny, kde dohlížel na ražbu mincí a kvalitu drahého kovu. Významnou součástí jeho pravomocí byla správa horního regálu, tedy dohled nad těžbou stříbra, zlata a dalších kovů.

V oblasti správní komoří spravoval královská města, která platila daně přímo do královské komory. Potvrzoval volby městských rad, řešil spory mezi městy a dohlížel na dodržování městských privilegií. Zvláštní pravomoc měl komoří nad židovskými obcemi, které byly považovány za majetek královské komory. Komoří stanovoval výši židovské daně, potvrzoval židovské rychtáře a řešil spory mezi židovskými obcemi a křesťanským obyvatelstvem. Také spravoval královské lesy, kde organizoval těžbu dřeva a myslivost.

Soudní pravomoc komořího se týkala především sporů o královský majetek, horní právo a finanční záležitosti. Komorní soud řešil spory mezi těžaři, mincíři a obchodníky s drahými kovy. Komoří také soudil úředníky královské komory a trestal zpronevěry nebo nedbalost při správě královského majetku. V ceremoniální rovině komoří dohlížel na korunovační klenoty, spravoval královskou klenotnici a při korunovaci nesl některé insignie. Měl také na starosti ubytování dvora při cestách a organizaci královských slavností.

Zajímavosti

• Nejvyšší komoří měl výsadu nosit při slavnostních příležitostech zlatý klíč jako symbol přístupu ke královské komoře a pokladu
• Úřad komořího byl často spojen s velkým bohatstvím, protože komoří měl nárok na procento z vybraných daní a poplatků
• Známým komořím byl Vilém z Pernštejna, který v 16. století významně reformoval finanční správu a zavedl moderní účetní metody
• Komoří měl právo razit vlastní pečeť s vyobrazením klíčů, která byla uznávána jako úřední pečeť ve finančních záležitostech
• V Kutné Hoře sídlil podkomoří, který byl zástupcem nejvyššího komořího a přímo dohlížel na těžbu stříbra a ražbu pražských grošů
• Za vlády Rudolfa II. se komoří staral také o císařskou kunstkomoru, jednu z největších sbírek umění a kuriozit v Evropě