Konrád I. Brněnský

Konrád I. Brněnský (1055–1092) byl přemyslovský údělný kníže na Moravě a na sklonku života také český kníže. Patřil k synům Břetislava I. a jeho vláda se odehrávala ve stínu sporů mezi přemyslovskými bratry o moravské úděly a o pražský stolec.

Historie

Konrád I. Brněnský byl prostředním synem Břetislava I. a bratrem Vratislava II., Spytihněva II. a Oty I. Sličného. Ještě za otcova života se roku 1054 stal údělným knížetem na Moravě, což odpovídalo tehdejší praxi rozdělovat správu moravských území mezi mladší přemyslovské příslušníky. Po nástupu Spytihněva II. na pražský stolec roku 1055 se však situace rychle změnila: nový český kníže se odmítal dělit o vliv a Konráda údělu zbavil. Přivedl ho do Prahy a svěřil mu dvorský úřad, čímž jej držel pod dohledem a omezil jeho samostatné postavení na Moravě.

Obrat nastal až po nástupu Vratislava II. na knížecí stolec v roce 1061. Konrád tehdy získal znovu moravský úděl, konkrétně znojemský, a spolu s ním i brněnský. V Brně a na Znojemsku pak vládl dlouhou dobu ve shodě s pražským knížetem – kronikářská tradice zdůrazňuje, že šlo o období, kdy se moravský úděl mohl opírat o relativně stabilní vztahy s centrem. Tato stabilita však byla do velké míry podmíněná tím, že Konrád nepřekračoval meze, které Praha považovala za přijatelné.

Napětí se zvýšilo po smrti jeho bratra Oty I. Sličného (1087), kdy Konrád převzal i olomoucký úděl. Tím se jeho moc na Moravě výrazně rozšířila a v praxi se blížila správě „celé Moravy“, což už mohl Vratislav II. vnímat jako politicky riskantní. Roku 1090 proto pražský kníže proti Konrádovi vytáhl do války: po dobytí Olomouce jej oblehl v Brně. Konráda z této krizové situace nakonec zachránil rozkol mezi Vratislavem II. a jeho synem Břetislavem II., který oslabil jednotu přemyslovské moci a přinutil obě strany hledat kompromis.

V následných jednáních sehrála důležitou roli Konrádova manželka, která podle tradice zprostředkovala mír mezi Vratislavem a Konrádem. Moravský kníže byl dokonce v určitém okamžiku označen za nástupce, což ukazuje, jak pružně se tehdy pracovalo s nástupnictvím – nikoli jen podle „linie“, ale i podle momentální rovnováhy sil. Konrád se později na oplátku podílel na smiřování Vratislava II. s jeho synem Břetislavem, čímž se profiloval i jako schopný vyjednavač uvnitř rodu.

Po smrti Vratislava II. Konrád skutečně nastoupil na český knížecí stolec. Jeho vláda však trvala jen krátce: po zhruba osmi měsících zemřel 6. září 1092. Přesto je jeho životní dráha výmluvná pro poměry 11. století – ukazuje, jak se moravské úděly pohybovaly mezi loajalitou k Praze a snahou o vlastní mocenský prostor a jak rychle se vnitrodynastická rovnováha mohla změnit v otevřený konflikt.

Denáry Konráda I. a numismatické souvislosti

Konrád I. Brněnský patří i do dějin českých denárů. U jeho doby je uváděno několik typů denárů malého střížku; tyto ražby navazují na běžnou praxi 11. století, kdy se mince razily jako drobné stříbrné platidlo pro trh a pro vybírání poplatků. U raně středověkých denárů je určování často založeno na kombinaci jednoduchých motivů, stylu rytiny a opisu, protože čitelnost bývá omezená a jednotlivé série se mohou lišit jen v detailech.

Pro Konrádovu dobu se zmiňuje i zvláštní případ společné ražby: jeden typ nese v opise jména Konráda a Oty a bývá spojován s obdobím, kdy Konrád I. působil na Moravě spolu se svým bratrem Otou I. Sličným. Taková „společná“ mince je numismaticky cenná hlavně proto, že naznačuje konkrétní politický kontext: nejen kdo vládl, ale i jak byly úděly v určité chvíli prakticky uspořádány. U těchto denárů je proto klíčová přesná identifikace typu a čitelné části opisu – právě ty rozhodují o tom, zda jde o Konrádovu emisi, nebo o příbuzný typ jiného přemyslovského vládce.