Království Neapol
Království Neapol bylo státem v jižní Itálii s hlavním městem Neapolí, který vznikl roku 1282 oddělením pevninské části Království Sicílie po sicilských nešporách. Oficiálně se dál nazýval Království Sicílie. Dne 8. prosince 1816 se spojil s ostrovním Královstvím Sicílie v Království obojí Sicílie.
| Období | 1282–1816 |
|---|---|
| Hlavní město | Neapol |
| Oficiální název | Království Sicílie (Regnum Siciliae citra Pharum) |
| Vládci | Anjouovci, Aragonci, Španělsko (místokrálovství 1504–1707), rakouští Habsburkové (1707–1734), Bourboni (od 1734, v letech 1806–1815 Josef Bonaparte a Joachim Murat) |
| Zánik | 8. 12. 1816 sloučení do Království obojí Sicílie |
| Nominály | dukát, carlino, grano, tornese, cavallo, piastra (120 grana) |
Historie
Do roku 1282 tvořily Sicílie a pevninská jižní Itálie jeden celek, Království Sicílie. Povstání na ostrově, známé jako sicilské nešpory, vedlo k rozdělení: ostrov přešel pod aragonskou korunu, zatímco pevninská část zůstala rodu Anjou. Oficiálně se i ona dál nazývala Království Sicílie, latinsky „Sicílie na této straně majáku“ (citra Pharum), a označení Království Neapol, odvozené od hlavního města, nikdy úředním názvem nebylo.
Ve 14. století oslabovaly království nástupnické spory uvnitř rodu Anjou. Roku 1442 dobyl Neapol Alfons V. Aragonský a spojil ji se Sicílií jako državy aragonské koruny. Na přelomu 15. a 16. století se Neapol ocitla v centru italských válek mezi Francií a Španělskem. Od roku 1504 ji jako místokrálovství spravovalo Španělsko. Roku 1647 vypuklo v Neapoli povstání vedené Masaniellem.
Rastattským mírem roku 1714 získal Neapol rakouský Habsburk Karel VI. Roku 1734 jej dobyl Karel z Bourbonu, pozdější Karel III. Španělský, a v jižní Itálii vznikla bourbonská větev s vlastním dvorem. V lednu 1799 zřídila francouzská vojska krátce trvající Parthenopskou republiku. Roku 1806 dosadil Napoleon na neapolský trůn svého bratra Josefa a po něm vládl Joachim Murat. Po Vídeňském kongresu se pevninské království 8. prosince 1816 formálně spojilo s ostrovním Královstvím Sicílie do Království obojí Sicílie.
Měna a mince
Účty se vedly v dukátech po 100 grana. Měděný tornese měl hodnotu půl grana, mezi měděné nominály patřil také cavallo. Největší stříbrná mince, lidově zvaná piastra, měla hodnotu 120 grana. Stříbrný carlino, zvaný též gigliato, zavedl v Neapoli roku 1303 Karel II. z Anjou.
Hlavním mincovním centrem byla neapolská mincovna, která razila pro jednotlivé dynastie od Anjouovců a Aragonců přes španělské a rakouské Habsburky a Bourbony až po Josefa Bonaparta a Joachima Murata. Na mincích se proto střídají portréty, titulatura a heraldika, podle nichž se ražby určují.
