Království Sardinie

Království Sardinie bylo jihoevropským státem existujícím v letech 1297 až 1861, zahrnujícím ostrov Sardinii a od roku 1720 také Piemont, Savojsko a Nizzu. Pod vládou Savojské dynastie se stalo vedoucí silou italského sjednocení a základem moderní Itálie. Pro numismatiku je Sardinské království významné ražbou kvalitních zlatých doppií, stříbrných scudi a zavedením liry jako předchůdce italské národní měny.

Historie

Království Sardinie bylo formálně založeno v roce 1297, když papež Bonifác VIII. udělil Jakubu II. Aragonskému investituru na Sardinii a Korsiku výměnou za vzdání se Sicílie. Skutečná aragonská kontrola nad ostrovem byla však omezená, místní soudcovství a městské republiky Pisa a Janov si udržovaly nezávislost. Teprve Martin I. Sicilský v letech 1409 až 1410 definitivně připojil Sardinii k Aragonské koruně. Ostrov zůstal součástí Aragonska a později Španělska až do počátku 18. století.

Po válce o španělské dědictví získalo Sardinii v roce 1713 Rakousko podle Utrechtského míru. V roce 1720 však císař Karel VI. vyměnil Sardinii se Savojským vévodstvím za Sicílii. Viktor Amadeus II. Savojský se stal prvním savojským králem Sardinie. Hlavním městem království zůstal Turín v Piemontu, zatímco ostrov Sardinie byla chudá a zaostalá periferie. Savojští králové postupně rozšiřovali své državy v severní Itálii na úkor Rakouska a menších italských států.

Za Karla Alberta v letech 1831 až 1849 se Sardinské království stalo centrem italského národního hnutí. Karel Albert vydal v roce 1848 liberální ústavu Statuto Albertino a vedl první válku za italskou nezávislost proti Rakousku. Po porážce u Novary abdikoval ve prospěch syna Viktora Emanuela II. Ten spolu s ministrem Camillem Cavourem vedl druhou válku za nezávislost v alianci s Francií. V letech 1859 až 1860 Sardinie získala Lombardii, Toskánsko, Parmu a Modenu.

Rozhodující rok 1860 přinesl expedici Giuseppa Garibaldiho na Sicílii a do Neapole. Garibaldi dobyl Království obojí Sicílie a předal je Viktoru Emanuelovi II. Dne 17. března 1861 byl Viktor Emanuel II. prohlášen králem Itálie. Sardinské království se transformovalo v Italské království, přičemž zachovalo sardinskou ústavu, zákony a instituce. Turín byl krátce hlavním městem sjednocené Itálie, než byla v roce 1871 připojena Řím.

Mincovnictví Sardinského království

Sardinské mincovnictví se vyvíjelo odlišně na ostrově a v piemontských državách. Na Sardinii se razily španělské reály a escuda podle aragonsko-španělského systému. Po přechodu pod savojskou vládu zavedl Karel Emanuel III. jednotný mincovní systém s zlatou doppií o váze 9,7 gramu a stříbrným scudem. Viktor Amadeus III. v roce 1755 reformoval mincovnictví zavedením nového piemonského scuda rozděleného na 6 lir.

Karel Albert provedl v roce 1816 měnovou reformu zavedením liry jako základní jednotky dělené na 100 centesimů. Tento decimální systém se stal vzorem pro pozdější italskou liru. Razily se zlaté mince 100, 50 a 20 lir, stříbrné 5, 2 a 1 lira. Mincovny fungovaly v Turíně, Janově a Cagliari. Kvalita ražby byla vysoká s detailními portréty panovníků. Sardinské mince dokumentují ekonomickou modernizaci a politický vzestup Savojské dynastie.

Zajímavosti

• Sardinie je jediný evropský stát pojmenovaný po ostrově, kde panovník téměř nesídlil
• Savojští králové navštívili Sardinii pouze třikrát za 140 let vlády
• Sardinská lira z roku 1816 byla první evropskou decimální měnou po francouzském franku
• Cavour prodal Nici a Savojsko Francii za pomoc proti Rakousku, což vyvolalo pobouření
• Viktor Emanuel II. si ponechal číslovku II i jako král Itálie, ačkoliv byl prvním králem sjednocené země
• Turínská mincovna vyrobila první italské liry ještě před oficiálním vyhlášením království