Křesťanství

Křesťanství jako monoteistické náboženství založené na učení Ježíše Krista postupně transformovalo ikonografii římského a později evropského mincovnictví, když od 4. století nahradilo pohanské motivy křesťanskými symboly. Kříž, christogram, Alfa a Omega či zobrazení svatých se staly dominantními prvky středověkých a novověkých ražeb, přičemž mince sloužily nejen jako platidlo, ale také jako prostředek šíření víry a vyjádření božské legitimity panovnické moci.

Historie

Křesťanství vzniklo v 1. století našeho letopočtu v římské provincii Judea a první tři století své existence nemělo žádný vliv na oficiální mincovnictví. Raní křesťané byli pronásledovanou menšinou, která odmítala účast na kultu císaře, což je vyřazovalo z veřejného života. Paradoxně používali římské mince s pohansk‌ými motivy, ačkoliv některé prameny naznačují, že křesťané označovali mince s obzvláště pohoršlivými vyobrazeními tajnými značkami.

První náznaky křesťanského vlivu na mincovnictví se objevují za císaře Constantina Velikého po jeho vítězství u Milvijského mostu roku 312. Podle legendy spatřil před bitvou na nebi kříž s nápisem "V tomto znamení zvítězíš" (In hoc signo vinces). Od roku 313 začal na své mince umisťovat christogram (monogram Chi-Ró z prvních písmen Kristova jména v řečtině), nejprve na vojenské standarty a přilby, později jako samostatný symbol.

Milánský edikt roku 313 legalizoval křesťanství a zahájil postupnou christianizaci říše. Na Constantinových mincích se vedle tradičních pohanských božstev začaly objevovat neutrální personifikace jako Spes (Naděje) nebo Victoria, které mohly být interpretovány křesťansky i pohansky. Po roce 320 mizí zobrazení pohanských obětí a kultovních předmětů. Constantinovy mince z posledních let vlády nesou nápisy jako SPES REIPUBLICAE s christogramem, což signalizovalo novou éru.

Za Constantiových synů (337–361) pokračovala christianizace mincovnictví. Constantius II. razil bronzové mince s velkým christogramem mezi písmeny Alfa a Omega, symbolizujícími Krista jako počátek a konec všeho. Pokus Juliana Apostaty (361–363) o obnovu pohanství se projevil návratem starých božstev na mince, ale jeho brzká smrt ukončila tuto epizodu. Jovianus a Valentinianus obnovili křesťanské symboly, ačkoliv udržovali náboženskou toleranci.

Theodosius I. (379–395) učinil křesťanství státním náboženstvím a zakázal pohanské kulty. Jeho mince s Viktorií píšící christogram na štít nebo s císařem drž‌ícím labarum s křížem definitivně etablovaly křesťanskou ikonografii. Byzantské mincovnictví od 5. století plně rozvinulo křesťanskou symboliku – Justinianus I. (527–565) jako první umístil na solidus čelní zobrazení Krista s nápisem REX REGNANTIUM (Král králů).

V západní Evropě se křesťanské motivy na mincích prosadily v různé době podle regionu. Merovejci v Galii používali kříže od 6. století, Vizigóti ve Španělsku od krále Leovigilida (568–586), Langobardi v Itálii od 7. století. Anglosasské mince nesly kříže od krále Eadberta z Northumbrie (737–758). Karel Veliký systematizoval křesťanskou ikonografii zavedením nápisu CHRISTIANA RELIGIO na své denáry po korunovaci roku 800.

Středověké mincovnictví bylo zcela prodchnuto křesťanskou symbolikou. Kříž v různých podobách (latinský, řecký, jerusalemský, svatoštěpánský) dominoval reverzům mincí. České denáry svatého Václava s opisem WENCEZLAVS DVX a byzantinizujícím Kristem, uherské denáry s Pannou Marií nebo anglické nobles s Kristem na lodi představují vrcholy středověkého křesťanského mincovnictví. Renesance přinesla kombinaci křesťanských a humanistických motivů, zatímco protireformace zdůraznila mariánské a svatokulty.

Křesťanská symbolika na mincích

Křesťanské mincovnictví vytvořilo bohatý repertoár symbolů vyjadřujících teologické pravdy a náboženskou identitu. Kříž jako základní symbol se objevoval v desítkách variant – prostý, s rozšířenými rameny, v kruhu, zdvojený, s dodatečnými břevny. Christogram kombinoval řecká písmena Chi a Ró, často doplněná o Alfu a Omegu. IHS monogram (zkratka Ježíšova jména) dominoval zejména jezuitskému období.

Figurální zobrazení zahrnovala Krista jako Pantokratora (Vševládce) s evangeliem, Salvator Mundi (Spasitele světa) s globem, nebo Agnus Dei (Beránka Božího) s korouhví. Panna Maria byla zobrazována jako Theotokos (Bohorodička) s dítětem, Immaculata (Neposkvrněná) na půlměsíci, nebo Patrona (Ochránkyně) s pláštěm. Svatí patroni jednotlivých zemí – svatý Václav, svatý Štěpán, svatý Jiří – legitimizovali panovnickou moc.

Nápisy na křesťanských mincích vyjadřovaly náboženské formule a prosby o boží ochranu. DEI GRATIA (z Boží milosti) zdůrazňovalo božský původ panovnické moci, IN DEO SPERAMUS (V Boha doufáme) vyjadřovalo zbožnou důvěru, BENEDICTUS QUI VENIT IN NOMINE DOMINI (Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně) citovalo liturgii. Tyto nápisy fungovaly jako modlitby chránící minci i jejího držitele.

Zajímavosti

• První minci s vyobrazením ukřižování razil byzantský císař Justinianus II. kolem roku 690 – solidus s Kristem na kříži vyvolal takové pohoršení, že byl stažen a tento motiv se neobjevil znovu až do 11. století
• Templářské mince z Království Jerusalemského nesly nápis MONETA DUPLEX, protože jejich denáry měly hodnotu dvou obyčejných denárů díky pověsti templářů jako čestných bankéřů
• Husitské válečné mince s kalichem a nápisem "Veritas Vincit" (Pravda vítězí) byly první ražby propagující reformační myšlenky, o století dříve než Lutherovy medaile
• Papežské dukáty s vyobrazením Krista kráčejícího po vodě a tonoucího Petra s nápisem QUARE DUBITASTI (Proč jsi pochyboval) se razily pouze v letech, kdy papežství čelilo vážným krizím
• Některé středověké mince nesly relikvie – drobné částečky ostatků svatých byly zapečetěny mezi dvě tenké destičky tvořící minci, která pak měla hodnotu amuletu i platidla