Uherský denár

Uherský denár představoval základní stříbrnou minci Uherského království od počátku 11. století až do 18. století, která se stala základem uherského mincovnictví a obíhala i v sousedních zemích. První ražby zahájil svatý Štěpán I. kolem roku 1001 s váhou přibližně 1,6 gramu stříbra, čímž položil základ uherského mincovnictví. V numismatice jsou uherské denáry ceněny jako doklady ekonomického a kulturního vývoje středověkých Uher a jejich vlivu na okolní země.

Historie

Počátky uherského denáru jsou spojeny se vznikem křesťanského Uherského království za vlády Štěpána I. (997-1038), který jako první uherský král zavedl systematickou ražbu mincí podle západoevropského vzoru. Kolem roku 1001 začaly uherské mincovny razit stříbrné denáry o váze přibližně 1,6 gramu s latinským opisem STEPHANUS REX na líci a rubními nápisy LANCEA REGIS nebo REGIA CIVITAS. Tyto rané ražby navazovaly na karolinský denárový systém a staly se základem uherské měny na několik následujících století.

Zvláštní kategorii představují vzácné denáry s opisem PRESAWA CIV, které jsou interpretovány jako ražby z Bratislavy (Prešpurku). Některé exempláře nesou zkomolené varianty Štěpánova jména, což naznačuje existenci několika regionálních mincoven s různou úrovní řemeslné zručnosti. Základním nominálnem se brzy staly lehčí půldenáry (oboly) o váze kolem 0,80 gramu, na kterých byl vybudován celý uherský mincovní systém.

O rozšíření oběhu uherských denárů na Moravě svědčí rozsáhlé nálezy. Depot objevený v Němčicích u Holešova roku 1885 obsahoval téměř 1 500 kusů půldenárů králů Štěpána I. (997-1038) a Ondřeje I. (1046-1061). Další významný poklad byl nalezen v Uherském Hradišti roku 1886. Tyto nálezy dokládají intenzivní obchodní kontakty mezi Uhrami a Moravou v 11. století.

Uherské denáry prodělaly během středověku řadu ikonografických změn. Za vlády Bély III. (1172-1196) došlo k pozoruhodnému fenoménu - z obchodních důvodů některé uherské mincovny imitovaly arabské mince včetně arabského písma. Tyto ražby, které nenesou žádné zobrazení, jsou zdobeny pouze ornamentálním písmem napodobujícím arabské nápisy. Přesné přiřazení konkrétním panovníkům je proto velmi obtížné.

Hlavními mincovnami byly Ostřihom (Esztergom) jako sídelní město a Székesfehérvár jako korunovační město. Ve 14. století, kdy byl zaveden uherský groš, se denár stal jeho součástí - původně představoval jednu šestinu groše. Přesto si udržel postavení hlavní drobné stříbrné mince a byl společně s oboly ražen jako základní platidlo běžného obchodu až do 18. století.

Uherské denáry nesly charakteristickou ikonografii - uherský státní znak s dvojitým křížem na třech pahorcích a obraz Madony s dítětem, patronky Uherského království. Měnový systém stanovil pevný kurz: jeden rýnský zlatý se rovnal 60 krejcarům nebo 60 uherským denárům.

Posledním panovníkem, za jehož vlády byl uherský denár pravidelně ražen, byla Marie Terezie (1740-1780). V rámci její měnové reformy byl denár postupně nahrazován modernějšími nominály. Polovinou uherského denáru byl obol, který se razil paralelně s denárem a tvořil nejnižší jednotku uherského měnového systému. Po zavedení konvenční měny v roce 1753 význam denáru postupně klesal až do jeho definitivního zániku.

Technické parametry a vývoj váhy

Váha uherského denáru prošla během staletí výrazným vývojem. Štěpánovy denáry z počátku 11. století vážily standardně 1,6 gramu při vysoké ryzosti kolem 900/1000. Ve 12. století klesla ryzost pod 500/1000 a hmotnost jen málo přesahovala 0,1 gramu, což odpovídalo obecnému evropskému trendu snižování váhy denárových ražeb.

Ve 13. století, zejména po mongolském vpádu (1241-1242), došlo k další degradaci. Tato krize vedla k měnové reformě Karla Roberta z Anjou (1308-1342), který denár stabilizoval.

Průměr denárů se pohyboval mezi 14 až 18 milimetry v závislosti na období a váze. Oboly měly logicky menší průměr 10 až 13 milimetrů. Kvalita ražby značně kolísala - zatímco královské mincovny produkovaly kvalitní kusy, regionální ražby často vykazovaly hrubé provedení.